Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: úterý 2. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 23.01 v 6:30 -  (kostel Čebín)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2018 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > O čem píše aktuální Katolický týdeník

O čem píše aktuální Katolický týdeník

Slavnost Narození Páně - ve dne - 2018


promluva p. J. Buchty



Jistě jsme prožili krásný večer v okruhu svých nejbližších a možná jsme dostali i krásné dárky, ale nezapomeňme, co je tím vlastním poselstvím Vánoc a kdo je tím největším Darem.

Občas se ptám, jak je možné, že tak silně prožívané kouzlo Vánoc se rychle vytratí. Všichni to známe. Již během listopadu v reklamních letácích můžeme vidět vánoční symboly. Počátkem adventu se ve městech a na vsích rozsvěcují vánoční stromky. Začnou hrát koledy a všechno to vrcholí Štědrým večerem. Ale druhý den vstaneme a jako by se všechna vánoční atmosféra rychle vytratila. Snad kromě nějakého vánočního koncertu už většinou koledu neuslyšíme. Je to zajímavé, vždyť právě teprve Štědrým večerem to všechno začíná. Nejsem sociolog a nechci se pouštět do nějakého hlubšího rozboru naší společnosti. Přemýšlím o tom spíše jako kněz. Ona ta skutečná vánoční radost je asi spíše tichá a nenápadná, když opomineme prožitky, které si dokážeme navodit svou starostlivostí, aby vše bylo k Vánocům připravené. Je zde i výrazný prvek naší víry a Božího slova. Přes obyčejnost Lukášovy zprávy o narození Božího Syna, jak ji vždy čteme při štědrovečerní mši, zde alespoň zaznívá skutečnost setkání pastýřů s andělem zvěstujícím jim radost pro všechen lid. Kolem pastýřů se rozzářila sláva Páně. Ale i ona po zjevení andělů zhasíná a nakonec zde zůstává obyčejné dítě.

Ono pohasnutí záře nakonec bude, pokud ne ten hlavní, tak výrazný problém, proč štědrovečerní nocí najednou i v lidských srdcích tak rychle skončí vánoční kouzlo a atmosféra. Cítíme to i z tónu Božího slova. Začátek Janova evangelia není snad až tak psán nesrozumitelnou řečí, ale jiným tónem, než bychom pro vánoční atmosféru očekávali. Když se s malými dětmi v náboženství bavíme o narození Pána Ježíše, tak se jim snažím zdůraznit, že Boží Syn přijal naše skutečné lidství. Byl malým dítětem jako každé jiné. Plakal, když měl hlad a potřeboval plenky. Bůh je totiž úžasným způsobem pravdivý, a když něco dělá, tak úplně, ne pouze na oko. Ale za tímto vyjádřením je něco mnohem a mnohem hlubšího. Je za tím pravda, že on vstoupil do našeho skutečného světa. Pokud tedy jsou Vánoce pouze krátkodobým vytržením z reality našeho života svádějící až k jejímu chápání jako legendy nebo pohádky, nejsou to skutečné Vánoce. Potom se člověk opět vrátí k obyčejnému všednímu životu jen navíc se snahou shodit nějaké to kilo, které o svátečních dnech přibral. Jako Boží Syn vstoupil do našeho skutečného světa, tak i Vánoce směřují se svým hlubokým poselstvím do našeho skutečného života. Proto nás dnešní evangelium zve k hlubšímu zamyšlení nad skutečností vtělení Božího Syna a Jan se dosti výrazným způsobem rozepisuje, co to pro náš život znamená.

Vánoce odkrývají onu hlubokou touhu po proměně našeho života. Nějak si uvědomujeme, že žijeme v temnotě a chceme, aby náš život byl prozářen světlem života. Jsme si vědomi, že náš život by se měl odehrávat v jiné rovině, než skutečně je. Pro ono naplnění nestačí pouze nějaké zlepšení. Cítíme, že bychom měli být ve svých postojích někde jinde a On přišel, aby nám dal moc „stát se Božími dětmi.“ Vím, že jako křesťané pravidelně přicházející na bohoslužbu s tím celý rok bojujeme. Jsme zde, modlíme se, přicházíme ke svátostem a jakoby se vůbec nic nedělo. Ono to tak úplně pravda nemusí být, ale Vánoce nám znovu ukazují ten důležitý klíč, a tím je dítě. Boží Syn o tom jen nemluvil, ale také pravdivě ve svém životě uskutečnil. A celý jeho život vlastně byl zjevením Boží lásky k nám, kdy se nám snažil ukázat nebeského Otce v plné kráse. On je Otcem a my jsme jeho děti. Otázka je zdali to skutečně ve svém životě žijeme. K této proměně, po níž tolik toužíme, nejsou až tak důležité naše schopnosti a mravní výkonost. Mnohem důležitější je prožívání našeho vztahu k nebeskému Otci, který už začal při křtu, ale zatím jsme ho neobjevili, tak jak bychom měli. Krása a pozlátko vánočních dnů skončí, ale vědomí z dětství Božího může zářit v našich dnech, i když všechna světla později pohasnou.