Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: úterý 2. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 23.01 v 6:30 -  (kostel Čebín)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2018 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > O čem píše aktuální Katolický týdeník

O čem píše aktuální Katolický týdeník

3. neděle adventní - C - 2018


promluva p. J. Buchty



Jako děti jsme se těšili na „Ježíška“. Prožíváme stejno touhu, ale už vyrostlou v očekávání příchodu našeho Pána?

Máme dnes třetí neděli adventní a můžeme říci, že před námi stojí poslední adventní týden. Ještě nás čeká poslední čtvrtá, ale ta už stojí těsně před Vánocemi. Třetí neděle nese název „Gaudete“ (radujte se), což je první slovo vstupní antifony opakující slova, která nám dnes zazněla v druhém čtení: „Bratři! Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se!“ Vychází se ze slov apoštola Pavla vybízejícího k radosti z blízkého příchodu Pána. Jak asi víte, dnešní neděli může kněz použít ke mši roucho růžové barvy, což znamená zesvětlení, zradostnění vážnější fialové. Osobně se spíše tomu vyhýbám, protože jak řekl můj předchůdce v Tišnově, dosti často tato roucha vypadají jako „dámské kombiné“. Přesto jsem musel občas tlaku svých farníků od tohoto názoru podlehnout, protože byla růžová barva na dnešní den očekávána. Je to podobné jako v postní době, kdy se na čtvrtou neděli může také použít barva růžová. Ale obraťme se k váženějšímu tématu dnešního Božího slova.

Minulou neděli jsem použil obraz adventního věnce. Měl by představovat naše nitro, které by mělo být postupující dobou adventní pomalu rozsvěcováno očekáváním naplnění Božích příslibů. První neděle nám připomenula důležitou pravdu, že plnost spásy nám může dát jen Bůh. A to se nikdy neuskuteční v tomto světě. Druhá svíce v návaznosti na Boží slovo ukázala na Boží jednání v jednotlivých událostech našeho života. A nyní stojíme před úkolem v našich srdcích zažehnout i třetí svíci. Jako vždy nás podstatnou částí adventu provází Jan Křtitel a jeho důrazné připomínání k přípravě příchodu očekávaného Mesiáše. Na začátku dnešního úryvku stojí otázka lidí: „Co máme dělat?“ Můžeme v tom vidět navazující odpověď na Janovo volání, abychom připravili cestu Mesiáši. Začátek dnešního evangelia vyjadřuje něco velice důležitého. Nejprve člověk musí vždy zaslechnout Boží volání. Toto ho zasáhne a potom se začne ptát ve svém životě podobným způsobem. Co to pro můj život znamená? Všimněte si, že k vlastní lidské aktivitě nás Boží slovo vybízí až v druhé polovině adventu. Obě předcházející neděle nás nejprve vedly k tomu, abychom si uvědomili skutečnosti Božího jednání. Nejprve tedy jde o to, abychom slyšeli Boží výzvu a nechali se jí zasáhnout.

Určitě si všichni vybavíme Ježíšovu návštěvu u Marie a Marty. Jak Marta svého Mistra obsluhovala a Marie si pouze sedla k jeho nohám a naslouchala. Ono usednutí a ztišení před Božím slovem je vždy prvořadé předcházející lidskému jednání. Prostě si uvědomit, jak to s námi skutečně je. Že zde možná v dobrém případě budeme ještě nějakých pár desetiletí a tento svět pro nás skončí. Že to, za čím se často obrovským způsobem honíme, nakonec náš život nenaplní. A s tímto vědomím pak člověk přichází před Pána s otázkou: „Co bych měl tedy dělat?“ Jan Křtitel vystoupil způsobem starozákonních proroků, kteří si při jednání s druhými nebrali servítky. Přesto si všimněte nakonec jemného způsobu, s nímž odpovídá na otázky. Žádné velké tresty nebo bičování. V maličkostech a nepatrných věcech začít upravovat své jednání. Krásně je to vidět u dvou skupin, které v evangeliu byly jmenovány. Vojáci a celníci. Obě skupiny byly často od druhých odsuzovány pro své postavení. Vojáci upevňovali nenáviděnou římskou moc a celníci okrádali své soukmenovce. Jan jim vůbec neříká, aby se urychleně vzdali tohoto hříšného povolání, ale aby upravili své jednání.

V posledních staletích církve se začali objevovat světci varující před snahou konat veliké věci. Snadno totiž nemusí jít o Boží oslavu, ale o obyčejné lidské „já“, které se chce ukázat. Začali mluvit o malých a nenápadných postojích lásky a odpouštění. Co myslíte, že má před Pánem větší cenu: Postavit mu kostel, anebo trpělivě nést obyčejné těžkosti života se službou lásky, oběti a odpuštění vůči druhým lidem? Obyčejné a prosté věci našeho života, jež můžeme uskutečnit hned a tak se připravit na setkání s naším Pánem.