Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: úterý 2. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 23.01 v 6:30 -  (kostel Čebín)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2018 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > O čem píše aktuální Katolický týdeník

O čem píše aktuální Katolický týdeník

1. neděle adventní - C - 2018


promluva p. J. Buchty



Jako děti 1. září nastupují do školy, tak i my na první neděli adventní nastupujeme do školy našeho Pána. Abychom mu znovu naslouchali a snažili se ve svém životě naplnit jeho slova. Náš život má jasný a pevný cíl a v tomto světě to není.

Tak bychom si mohli říci: „Už je to tady zase.“ První neděle adventní má vždy stejné téma, jako tomu je na předposlední neděli liturgického roku. Opět se mluví o konci světa a o příchodu P. Ježíše. Advent chápeme jako klidný čas, který by nás měl vést k dobrému vstupu do vánočních svátků. Vnitřní ztišení a zamyšlení se nad životem. To vše je pravdou, ale je třeba si říci, že tento postoj musí vycházet ze správných pohledů. Je to něco, jako když člověk řeší matematickou úlohu. Může počítat naprosto přesně a bezchybně, ale pokud si do své rovnice nezadá počáteční správné veličiny, tak výsledek bude vždy špatný, bez ohledu na jeho snahu o přesnost. A tak tedy i naše adventní rozjímání a vůbec celkové chápání tohoto času musí být postaveno na základních skutečnostech našeho života. Vědomí, že tento svět pomíjí. Všechna naše pozemská aktivita je pouze dočasná záležitost. Jednou to skončí a člověk si toho ve svém uvažování musí být vědom. To, co bude trvalé a věčné, je společenství života s Bohem. A právě první neděle adventní nám tuto skutečnost, na níž má být postavené celé naše uvažování, důrazně připomíná.

Snad každý z nás se někdy ve svém životě alespoň pokusil otevřít Bibli. Možná jsme měli i touhou ji celou pročíst. Samozřejmě jsme začali tou první stránkou, kde jsou první slova: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ (1 Moj 1,1) Je to pro nás samozřejmé a vlastně ani nic jiného bychom neočekávali. Ukazuje to, že v sobě máme vepsáno jasné vědomí, že svět vznikl z Božích rukou. Není zde náhodou a Boží dobrota, láska a péče nad ním bdí. Toto vědomí potom vnáší do našeho života jistotu, která nemusí být samozřejmá, jak nám může připadnout. Člověku do velké míry dává smysl jeho jednání, že při své námaze spolupracuje na Božím stvořitelském díle. Že to, co koná přes všechny těžkosti má nějaký smysl. Bez tohoto poselství první knihy Mojžíšovy se tak snadno může do lidského života vkrádat beznaděj. V četbě Bible není jednoduché vytrvat. Závěrečná slova poslední knihy Bible, která nese název Zjevení svatého apoštola Jana, už nejsou tolik známá. Konec Bible mluví o příchodu Ježíše Krista na konci času a je v ní obsaženo závěrečné zvolání: „Amen, přijď, Pane Ježíši!“ (Zj 22, 20) Jako bez prvních slov Písma se lidskému životu bourá základ jeho existence, tak bez posledních slov ztrácí naše křesťanství svůj smysl a poslání. Stejně jako Ježíš, tak i my nakonec budeme v tomto světě se svou vírou prohrávat a význam našemu konání může dát až konečné setkání s naším Pánem.

Pán Ježíš to také krásně v dnešním evangeliu říká: „A tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.“ Není to tedy důvod ke strašení, ale k radostné naději, že vše co se ve své věrnosti jemu snažíme konat, bude odměněno. Pán přidává pár upozornění, kterých bychom si měli být vědomi. Naše srdce nemají být zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi. Opit nemusí být člověk jen alkoholem, ale i důležitostí, úspěchem, různými potěšeními a žádostmi, v nichž nachází smysl svého života. Zatížen může být denními starostmi tak, že už nic jiného nevnímá a na Boha nemá čas. A k tomu je dodáno, abychom bděli. Nenechat se ukolébat životem, sebejistotou a nepřestat bojovat proti zlu. A toto vše se nedá zvládnout bez modlitby. To není pouhé odříkání naučených textů. Jedná se o snahu udržovat své spojení s Bohem, kdy člověk v pokoře a tichosti vstupuje znovu a znovu před Boha, aby se učil vidět svůj život jeho očima, což je spojeno s otevřením svého sluchu Božímu slovu. A nakonec na tomto stojí skutečná radost, která může proniknout náš život ve všech problémech, jež v tomto světě musíme žít.