Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: úterý 2. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 23.01 v 6:30 -  (kostel Čebín)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2018 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > O čem píše aktuální Katolický týdeník

O čem píše aktuální Katolický týdeník

Slavnost Ježíše Krista Krále - B - 2018


promluva p. J. Buchty



Poslední neděle liturgického roku je slavnost Ježíše Krista Krále. Není jednoduché tomu uvěřit, že Ježíš je král držící vše ve svých rukou a ještě těžší je jeho příklad následovat.

Jak jsme si již říkali minule, dnešní slavností Ježíše Krista krále zakončíme liturgický rok. Dnešní den je nám připomínkou, k čemu směřují celé lidské dějiny. Ač se to nyní zdá tak málo pravděpodobné, vrcholem bude jasné zviditelnění Ježíše jako Pána všech dějin. Jak to slyšíme vždy o velké noci, kdy začínáme slavit obřady Kristova vzkříšení u ohně před kostelem. Kněz zdůrazňující symboly na paškálu říká: „Kristus včera i dnes, začátek i konec, alfa i omega, Kristus je Pán všech věků, on vládne dějinám, jeho je království i moc i sláva po všechny věky věků.“ Apoštol Pavel píše ve svém listě Filipanům: „aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.“ (2, 10n) Písmo a liturgie tedy mluví jednoznačně o této Ježíšově důstojnosti, ale je zde nemalý problém. Jak my si jeho královskou moc představujeme a nakonec i ve svém křesťanství prožíváme? Není těžké přehlédnout mocenské ambice, kterými církev ve svých dějinách trpěla. Pokud je tedy Ježíš Král, Král s velkým „K“, Král králů, tak by to mělo být vidět i na církvi a jejích představitelích. Počáteční úmysl byl určitě dobrý. Pokud má člověk v tomto světě moc, tak může i Boží království v tomto světě účinně prosazovat.

Ale zde narážíme na jeden podstatný problém. Jakmile začneme šířit Boží království pozemskou silou, tak už se nejedná o prosazování Božího království, ale vlastních a i často přízemně lidských cílů. Zde může být i jedna z příčin, proč se naše společnost staví vůči církvi velmi rezervovaně až nepřátelsky. Prostě neuvěřila, ač pravdivě nebo nepravdivě, že církvi nejde o moc. Bylo by tedy velmi povrchní až zavádějící, kdybychom zůstali jen u vnímání, že Ježíš je Králem a nesnažili se poznávat v jakých souvislostech a jakým způsobem Písmo o Ježíši Kristu Králi hovoří. Dnešní evangelium od sv. Jana je velmi výstižné. Vlastně se v něm setkávají dva světy, dvě království. Na jedné straně stojí Pilát reprezentující římskou moc dosahující svého vrcholu a drtící vše, co se jí postavilo do cesty a na straně druhé Ježíš. Je to vlastně jediná chvíle, kdy Ježíš mluví o sobě jako o králi: „Ano, já jsem král.“ Ale také říká v dnešním evangeliu: „Mé království není z tohoto světa.“ Nevybavuje se mi jiné místo z Písma, kde by Ježíš o sobě mluvil takovým způsobem. Ve chvíli, kdy byl souzen jako zločinec a měl skončit na kříži. I když Ježíš jednoznačně nejen říká, ale i ukazuje, co má na mysli, že je Král, přesto se jeho učedníci v dějinách někdy chovali tak, jako by toto místo z evangelií vůbec neznali. Jako Král se choval, když visel na kříži. Odpouští a modlí se za ty, kdo ho ukřižovali a slibuje věčný život zločinci po své pravici.

Připadne mi, že zde by měla všechna slova utichnout. Nemluvit o tom příliš, ale spíše vnímat a do sebe nasávat, co to znamená, když mluvíme o Ježíši Králi a o jeho království v tomto světě. Přesto vlastně neslyšíme nic nového. Ježíšovo smýšlení už nás provázalo právě ve větách Markova evangelia, které jsme měli možnost v předcházejících měsících slyšet. Byla to slova, v nichž své učedníky upozorňoval na své utrpení a smrt v Jeruzalémě a oni se byli potom schopni bavit, kdo z nich je největší. Na to Ježíš říká: „Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem.“ (Mk 10, 43) Prožili jsme liturgický rok, byla to škola našeho Pána. Od příští neděle do ní vstoupíme znovu, jako děti 1. září. Tento ročník vrcholil, po všech řečech, které jsme slyšeli, příkladem chudé vdovy, která se dokázala dát Bohu do rukou ve své životní situaci a Ježíšem, který stojí jako Král před Pilátem ponížený a opovrhovaný. Příklady, které nás vedou k tomu, abychom se dokázali stát opravdovými Kristovými učedníky.