Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: 33. neděle v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 18.11 v 8:00 - za Františku Maláskovu a rodinu (kostel Drásov)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2018 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > O čem píše aktuální Katolický týdeník

O čem píše aktuální Katolický týdeník

29. neděle v mezidobí - B - 2018


promluva p. J. Buchty



Každý z nás chce něco znamenat a být veliký. Ale tu opravdovou velikost můžeme najít jen ve vztahu k Bohu.

Nedávno bylo možné shlédnout televizní dokument o anglickém králi Jindřichu Vlll. Protože neměl dědice se svou zákonnou manželkou, tak usiloval o zrušení manželství, aby se mohl oženit znovu. Když jeho žádost papež odmítl, ustanovil se hlavou církve, své manželství prohlásil za neplatné a oženil se s Annou Boleynovou. Tím vznikla anglikánská církev. Všichni katoličtí biskupové, kteří mu odmítli poslušnost, byli popraveni. Nakonec na popravišti skončila i Anna Boleynová a nebyla sama z králova okolí. V dokumentu bylo velice krásně ukázáno, jak si nikdo nemohl být jist životem. Buď stál na straně krále a podílel se na jeho teroru, nebo upadl do nepřízně a většinou skončil na popravišti. My, obyčejní lidé, si těžko dokážeme takový život představit. Kde je velká moc a mnoho majetku, tam jsou také tlaky, jež v obyčejném životě neznáme. Buď – anebo. Vlastně se to týká všech známých světových diktátorů. Buď budou u kola moci, nebo se k němu dostane jiný, a oni budou odstraněni. Jen díky křesťanství to v naší euroamerické společnosti může do značné míry vypadat jinak.

V evangeliu se vlastně opakuje podobný scénář, jaký známe z druhé předpovědi o utrpení. Celkem jsou u Marka tři. První následovala po Petrově vyznání, že Ježíš je očekávaný Mesiáš. Jejich Mistr jim však začíná mluvit o jiném Mesiáši, než si představovali. Petr se mu snažil tuto vizi rozmluvit a dostal od svého Mistra velice přísné napomenutí. Podruhé, když jim Kristus předpovídá svou smrt, tak se apoštolové hádají, kdo z nich je největší. Ježíš jim dává školu pokory a doslova jim říká: „Kdo chce být první, buď e ze všech poslední a služebník všech.“ (Mk 10,35) Jenže situace se opakuje. Ježíš mluví potřetí o své smrti v Jeruzalémě a poté k němu přicházejí apoštolové Jakub a Jan, aby si zajistili nejpřednější místa v jeho království. Jeruzalém byl hlavní město a oni si Ježíšovu cestu do něho stále vykládali jako cestu, kdy jde Ježíš převzít svou moc. Pán jim přímo říká: „Nevíte, oč žádáte.“ Ježíš skutečně mluvil o hodině své smrti jako o oslavení. (Srv. Jn 12,23 a 13,31) Apoštolové to nebyli schopni pochopit. Je to paradoxní, ale ve chvíli Ježíšova oslavení, kdy umíral na kříži, po jeho pravici a levici viseli dva zločinci. „Nevíte, oč žádáte.“ Můžeme vnímat, jak dalece se rozcházelo Ježíšovo smýšlení a smýšlení jeho učedníků.

Jak bylo uvedeno v dokumentu o Jindřichovi VIII., když umíral, tak údajně v rukou tiskl katolický růženec. Ten, který se rozešel s katolickou církví. Nabízí se otázka, zdali ti, kteří mají tu pozemskou moc, nakonec vůbec žádnou moc nemají a žijí ve strachu, aby se to neobrátilo. V pohledu Ježíšova evangelia existuje jen jediná skutečná moc a tou je služba. Lidská společnost nutně potřebuje autoritu, toho, kdo bude rozhodovat. Ale jako je to u rodičů. Oni rozhodují o svých dětech, avšak nakonec jim slouží. Celý svůj život podřizují jejich dobru a na sebe zapomínají. Tak má vypadat každá lidská autorita z pohledu evangelia. Autorita, která zapomíná na sebe, slouží druhým a nakonec se stává otrokem, posledním ze všech. Ježíš mluví k apoštolům o tom, že nemůže rozhodovat o rozdělení pozic v jeho království. V pochopení jeho slov můžeme poznat, že mít přední místa v Božím království není vůbec jednoduché. Nebeský Otec, který každého z nás miluje nekonečnou láskou, pro nás připravil takové místo, které je pro nás nejlepší. Sedne nám a je pro nás ušité na míru. Jen je potřeba, abychom ho ve vztahu k Bohu dokázali objevit.

Nakonec tím nejkrásnějším je být v Božích rukách. Malé dítě nezajímá to, kde by mohlo být. Pro něho je důležité, že je v náručí svých rodičů, kteří ho milují. A takový vztah bychom si k Bohu měli najít každý z nás.