Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: 33. neděle v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 18.11 v 8:00 - za Františku Maláskovu a rodinu (kostel Drásov)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2018 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > O čem píše aktuální Katolický týdeník

O čem píše aktuální Katolický týdeník

25. neděle v mezidobí - B - 2018


promluva p. J. Buchty



Jsme tady, abychom se učili poznávat svého Pána. Ale poznání je spojené s tím, mít účast na jeho životě. A o tom Ježíš v dnešním evangeliu mluví.

Určitě se vám stalo, že jste někdy od někoho, kdo vám byl blízky, slyšeli nějaké rozhodnutí, které se vám nelíbilo. Bylo to takové ojedinělé „plácnutí do vody“, jste si možná potom pomysleli, když už dál o té věci nemluvil. Život běžel dál, ale potom jste byli celí zaražení, když dané rozhodnutí po určité době opět zopakoval. Najednou jste si uvědomili, že to bude asi myslet vážně. Něco stejného prožívali apoštolové ve svém vztahu ke Kristu. Minulou neděli jsme slyšeli, jak Petr za všechny apoštoly vyznává, že on je slíbený Mesiáš. Avšak Ježíš jim začíná předkládat naprosto jinou představu Mesiáše, než na co oni byli zvyklí a co od svého Mistra očekávali. Dokonce jsme slyšeli ono přísné napomenutí, jež se dostalo Petrovi, když se mu takový obraz Mesiáše snažil rozmluvit. Jenže čas běžel dál a oni jakoby se vrátili do starých kolejí. Znovu prožívají božskou moc svého Pána, když se jim ukazuje ve své slávě na hoře Tábor a uzdravuje posedlého chlapce. Ale najednou Pán zopakuje to, co už jim jednou řekl a oni to tak neradi slyšeli. Opět začal mluvit o svém utrpení, smrti a vzkříšení. Apoštolové si asi v té chvíli uvědomili, že to poprvé nebylo jen jakési nedopatření. Neuměli si to svým rozumem vysvětlit. Za tři dny vstát bylo pro ně dosti neurčité. Slyšel jsem výklad, že za tři dny v jejich chápání bylo, jako když my řekneme za pár dní. Pár je přesně dva, ale v naší mluvě je to kratší, blíže neupřesněné časové vyjádření.

Na dnešním úryvku evangelií je patrný rozpor mezi Kristem a jeho učedníky. Ještě u první předpovědi o utrpení, kdy se ho Petr snažil napomenout, aby takovým způsobem o sobě nesmýšlel, bychom to dokázali pochopit. Petr se zachoval tak, jak by se asi zachoval každý z nás. Apoštolové viděli odpor představitelů židovského národa vůči jejich Mistru a vžili se do situace, že to pro jejich Učitele nebylo příjemné. Petr ho chtěl prostě lidsky povzbudit a utěšit, aby svou situaci neviděl tak černě. Po druhé předpovědi o utrpení už je rozdíl mezi Ježíšovým smýšlením a smýšlením jeho učedníků výraznější. On mluví o utrpení a smrti a oni se krátce na to dokáží hádat, kdo z nich je největší. Je to něco, nad čím se každý z nás může pousmát, ale jen do té chvíle, než si uvědomí, že evangelium trefně odkrývá smýšlení každého z nás. Apoštolové to měli v mnohém ohledu mnohem těžší, protože se učili rozkrývat příběh Ježíšova života. My už ho máme před sebou. Víme, jak to nakonec skončilo. Skutečnost Ježíšova života může člověk pochopit až na základě jeho zmrtvýchvstání. Najednou můžeme poznat, že je to smýšlení každého z nás. Dokážeme chodit do kostela, pohlížet na Ježíše umírajícího na kříži, ale přesto nám nedochází, že se takový způsobem následování našeho Pána týká každého z nás. „Kdo chce jít za mnou…“ (Mk 8,34) Dokážeme o tom slyšet a rozjímat, ale jen do té chvíle, kdy se na nás Ježíšova slova nenaplní.

Přesto nejde o nějakou zálibu v utrpení. Je normální a přirozené, že nám utrpení v našem životě a v životě druhých vadí. Jde naprosto o jiné smýšlení, než které v nás hluboko v srdci dříme a to je, udělat to, jak to chci já, prostě poroučet a vládnout. Za své kněžské praxe jsem potkal mnohé věřící, kteří byli ochotni a schopni pro církev a farnost hodně udělat, ale bylo to pod jednou důležitou podmínkou. Bude to tak, jak to oni chtějí. V té chvíli si člověk uvědomuje, že se nejedná o službu, ale o snahu se prosadit. Ježíš tedy v dnešním úryvku dává naprosto jasné spojení, čeho se nesení kříže týká. Nějaký horolezec je schopen podstoupit velké utrpení a námahu a při tom třeba i ztratit své zdraví nebo dokonce svůj život, aby dosáhl svého cíle. Ježíš chce po nás něco jiného. Dokázali přijmout službu druhým a i utrpení, které se často součástí této služby stává. A to je skutečnost proměňující můj život a připodobňující se našemu božskému Spasiteli.