Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: středa po 2. neděli adventní  | nejbližší Bohoslužba bude: 12.12 v 6:30 - Rorátní mše svatá (kostel Čebín)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2018 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > O čem píše aktuální Katolický týdeník

O čem píše aktuální Katolický týdeník

20. neděle v mezidobí - B - 2018


promluva p. J. Buchty



Celá Ježíšova eucharistická řeč vrcholí slovy o svatém přijímání. A nad tím bychom se měli zamyslet. Když chodím, tak proč? Když nechodím, tak také proč? Jak můj postoj souzní s tím, co mi Ježíš v evangeliu řekne.
Slyšíme čtvrtý úryvek z Janovy šesté kapitoly, v níž je zachycena Ježíšova eucharistická řeč. Můžeme říci, že tímto úryvkem Ježíšova výpověď vrcholí. Ještě nás čeká příští neděli poslední část, ale to už bude reakce Ježíšových učedníků na jeho slova. Na počátku odhalování velkého tajemství Eucharistie dává Ježíš lidem prožít Boží starostlivost a péči o hlad jejich těla. Z Kristových slov však víme, že se jedná o znamení odkazující na hlubší skutečnosti. Ježíš jim začíná mluvit o chlebu k věčnému životu. Chce je vést, aby se vymanili pouze z pozemského vidění skutečností. Až potud byl zástup ochoten Ježíši naslouchat. Problém nastává ve chvíli, kdy se samotný Ježíš nazývá tímto chlebem, který sestoupil z nebe. Staví se do roviny někoho, kdo je naprosto nepostradatelný ve vztahu k Bohu. Můžeme žít ve vztahu k Bohu jen tehdy, kdy se Ježíš pro nás stane důležitým jako chléb. A toto už jeho posluchačům začíná vadit. Naráží vlastně na problém, který se nejvíce ukázal v Nazaretské synagoze, kdy ho lidé nechtěli poslouchat, protože ho prostě znali. Nedokázali si představit, že tento člověk, který byl do té doby jedním z nich, by měl mít pro ně, ve vztahu k Bohu, tak velkou důležitost. Nakonec se Ježíš z jejich strany setká s jednoznačným odmítnutím. Stejné schéma se odvíjí i v tématu eucharistické řeči.
Ježíšovy současníky už pobouřilo, že On je tím chlebem života. A dnešním evangeliem napětí ještě více stoupá. Mluví o skutečném, ne pouze symbolickém nebo obrazném, přijímání jeho těla. Takto jsme mohli uvažovat o jeho předcházejících slovech. Nejprve se nazývá chlebem života. Je to ve významu, jeho existence a učení dává našemu životu smysl a naplnění. Zde se ještě nejedná o skutečné „jezení“ Kristova těla a pití jeho krve, avšak dnes už to v evangeliu přímo říká. Když jdeme ke svatému přijímání, tak používáme vznešené slovo „přijímat“. Je to naše vyjádření, v němž se snažíme vyjádřit velkou úctu k této svátosti. Ale Ježíš toto slovo vůbec nepoužívá. V evangeliu slyšíme slovo jíst a pít. A exegeté skutečně udávají, že řecké slovo „trogein“ ve verši 56 znamená kousat, žvýkat, jíst). Vzpomínám si, že když jsme byli připravovaní k prvnímu svatému přijímání, tak se nám říkalo, že do svatého přijímání se nemá kousat, ale nechat ho změknout a polknout. Ale toto úplně neodpovídá Ježíšovým slovům. Kněz, který přijímá větší částečku, tak do ní musí kousnout, aby ji mohl polknout. Ono kousnutí by nám více připomínalo podstatu chleba nezbytného pro náš život než vidina určitého bonbónu rozplývajícího se na jazyku. Uším jeho posluchačů to znělo hrozně a nemůžeme se divit, my už totiž známe duchovní obsah jeho slov.
Vybavuje se mi modlitba „Anděl Páně“. V ní se citují slova z Janova prologu: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ (1,14) Tělo je zde ve významu maso. Bůh se zhmotnil. A toto pohoršení Boha, které začalo Ježíšem Kristem, prochází dějinami dál. Ani pro nás není jednoduché uvěřit, že nám zde na oltáři leží pokrm, jenž má v sobě sílu naše tělo přetvořit k věčnému životu. Eucharistie je spíše svátostí církve, než privátní záležitost každého z nás. A pokud si člověk uvědomí, že ji na oltář přináší obyčejný a slabý kněz jako každý z nás a další problémy našeho společenství, v němž je Eucharistie slavena, tak není jednoduché přijmout, že je chlebem k věčnému životu. Neznamená to, že bychom přímo Ježíšova slova chtěli popírat, ale ve skutečnosti nejsou pro nás až tak důležitá a beze zbytku je nepřijímáme do svého života, tak jak bychom měli. Raději bychom měli představu, že nás Bůh povede nějakou vznešenou cestou ke spáse a ne tímto obyčejným pokrmem. Ale Bůh nás nepřišel z tohoto světa vytrhnout k nějakým výšinám. On do tohoto světa sestoupil, aby ho proměnil a spasil. A tento zázrak se děje v každém svatém přijímání, kdy Ježíši s upřímností své srdce otevřeme.