Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: úterý 29. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 23.10 v 17:00 - DRÁSOV - ZA Františka a Marii Kubizňákovy, dceru, dvoje rodiče a duše v očistci. Poděkování za přijatá dobrodiní a Boží ochranu pro živou rodinu (kostel Malhostovice)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2018 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > O čem píše aktuální Katolický týdeník

O čem píše aktuální Katolický týdeník

22. neděle v mezidobí - B - 2018


promluva p. J. Buchty



Co od nás Pán žádá? Máme spoustu návodů, jak být zbožnými, ale je třeba si znovu a znovu uvědomovat, o co nakonec jde.
Nedávno mě navštívili bývalí farníci a krátce jsme si vyprávěli o jednom mladém manželském páru, zatím bezdětném, který se vypravil na pouť do Říma. Danou dívku jsem dobře znal z mého předcházejícího působení v Tišnově. Prostě vystihli okamžik v životě, kdy dokončili svá studia a než se dostanou do vyjetých kolejí pracovních a rodičovských povinností udělali si svou životní pouť. Pouť je nás křesťanů (ale nejen v našem náboženství) důležitým fenoménem. Připomíná nám pravdu našeho života, že putujeme touto zemí do věčného domova. Údajně dodnes jsou v Alpách na skalách a kamenech značky, které označovaly poutníkům cestu do Říma nebo Svaté země. Naši předci vykonávali během roku mnohé poutě zvláště do oblíbených mariánských svatyní. Vlastně vystoupili ze zaběhaného rytmu všedních dní. Po cestě, která mohla trvat i několik dní si „vyčistili hlavu“, nějak znovu si uvědomili význam a cíl lidského života a s tímto se pak nově vrátili domů. My už poutě konáme většinou jinak. Sedneme do autobusu nebo pohodlí našeho auta a necháme se na poutní místo vyvést. Chceme si užít nějaké ty turistické atrakce a pak se vrátíme domů. Nabízí se však otázka, zdali toto je opravdová pouť? Tím nechci nikomu brát poutnické nadšení, ale nevytratil se nám nějak onen původní smysl putování, kdy měl člověk čas na určitou přípravu?
Jen na tomto obyčejném příkladu můžeme vidět, jak se doba a smýšlení lidí mění. Snadno se totiž může stát, že z našeho křesťanství se vytratí smysl přikázání a zůstane se jen u určité formy, která se již stane pro naši dobu neodpovídajícím přežitkem. Tak trochu je to vidět u udělování svátostí křtu, kdy starým rodičům vadí, že jejich vnuci nejsou pokřtěni, ale skutečnost, že jejich děti víru ve skutečnosti nežijí, vůbec neřeší, anebo dokonce je v tom nepřímo i podporují. Pokud jejich děti se stanou upřímně věřícími, tak pro ně bude samozřejmé, že i své děti nechají pokřtít. Křest je vlastně důsledek rozhodnutí, že člověk chce patřit Bohu. Jaký význam má křest, když nakonec člověk nechce podle svého křtu žít? Stává se prázdným a pro víru znehodnocujícím gestem. Vrátili jsme se po čase k Markovu evangeliu, a hned jsme vedeni k tomu, abychom se nad prožíváním naší víry zamysleli. Pro nás, lidi dnešní doby, je umývání spíše problém hygienický. V době Ježíšově však tomu bylo jinak. Oni byli náboženskými předpisy především vedeni k čistotě srdce a vnější skutky jim to měly připomínat. Je to něco podobného, kdy knězi při mši svaté, než přistoupí k bohoslužbě oběti a bude brát do rukou svátostného Krista, ministrant omývá ruce. Samozřejmě se předpokládá, že je má čisté, ale jedná se o symbolické gesto, v němž kněz vyjadřuje svou touhu přistoupit k oltáři s čistým srdcem. A podobným způsobem se můžeme dívat na židovské rituální předpisy.
Výrazný problém nastává tehdy, když se naše vnější gesta, na nichž také můžeme lpět, jako Ježíšovi současníci, začnou rozcházet s našimi vnitřními postoji. V týdnu byl úryvek z Matoušova evangelia, kde Ježíš kritizuje farizeje, jak odevzdávají desátky i z plodin, u nichž to nemuseli, ale zanedbávají to mnohem důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. (23,23) A víme z evangelií, jak byl Pán Ježíš na tuto oblast citlivý. Určitě nechtěl odstranit všechna dobrá a potřebná nařízení, avšak velice důrazně připomínal, co je všeho cílem. Nakonec jde o to, aby člověk celým svým životem mohl patřit Bohu a žil svůj život ve spravedlnosti, lásce, dobrotě. Nemáte i vy někdo dojem, že máte před Bohem splněno? Byl jsem na nedělní mši, občas zajdu ke zpovědi a každý den se trochu pomodlím, ale? Zachovávám ve svém životě právo, milosrdenství a věrnost? To první je lehčí a snadno se za to ve svém životě schovám. S tím druhým nebudu nikdy hotov a budu muset stále znovu a znovu přicházet ke svému Pánu s prosbou o odpuštění. Ale bude to mít jednu velkou výhodu, naučím se vidět věci tak, jak skutečně jsou.