Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: úterý 29. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 23.10 v 17:00 - DRÁSOV - ZA Františka a Marii Kubizňákovy, dceru, dvoje rodiče a duše v očistci. Poděkování za přijatá dobrodiní a Boží ochranu pro živou rodinu (kostel Malhostovice)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2018 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > O čem píše aktuální Katolický týdeník

O čem píše aktuální Katolický týdeník

23. neděle v mezidobí - B - 2018


promluva p. J. Buchty



Ježíš řekl důležitou pravdu: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.“ (Mt 9,12) Jsme si vědomi, že se to dotýká každého z nás.
Markovo evangelium jsme začali číst o první neděli adventní a můžeme vidět, že už nám zbývá něco přes deset nedělí, kdy ho opustíme a začneme číst Lukáše. Často jsme Markovo evangelium opouštěli a předčítali evangelium od sv. Jana. Bylo to zvláště v době postní a velikonoční. Nedávno jsme také dokončili eucharistickou řeč z Janovy šesté kapitoly. Vrátili jsme se k Markovi a minulou neděli bylo evangelium o pravé čistotě. Výzva k zamyšlení nad opravdovostí naší víry a zbožností. Zdali nezůstáváme jen u vnějších věcí, které jsou tak snadno ocenitelné a nepřehlížíme to, co je v našem vztahu k Bohu opravdu důležité. Mnohem snazší je říci, že mám všechny „náboženské povinnosti“ vůči Bohu splněny, než se zamýšlet nad vírou a pravdivostí svého jednání. V následnosti četby Markova evangelia jsme vynechali to, co navazovalo na Ježíšovu kritiku minulé neděle farizejů a učitelů zákona a ukázání pravé čistoty. V textu navazuje uzdravení dcery pohanské ženy. Apoštolové měli před očima jasný příklad, že žena pohanka, která byla pro ně považována za nečistou, měla vůči Ježíši takovou víru, že se dokázala otevřít Boží milosti. Učili poznávat Boží jednání. Bůh se totiž nedívá na to, kdo co je (my si dokážeme druhé lidi velice snadno „zaškatulkovat“). Bůh se dívá spíše na to, jakým způsobem k němu člověk přistupuje.
Markova sedmá kapitola je zakončena dnešním úryvkem uzdravení hluchoněmého. Jednalo se o člověka, který musel být od narození hluchý, protože nemohl ani mluvit. Každý z nás bychom viděli větší omezení ve slepotě, což je do velké míry pravdou. Ale představme si situaci, kdy člověk není schopen od narození uslyšet hlas druhého. Do velké míry se dá komunikovat gesty, ale hlas má v našem životě důležité místo. V tehdejší době, kdy neznali znakovou řeč, to bylo mnohem obtížnější. Mnohdy nám nedochází, že lidé, kteří neslyší nebo méně slyší (třeba staří) jsou svým způsobem pro svůj nedostatek vyloučeni z prostředí. Můžeme to zažívat i při rodinných oslavách, kdy se spolu bavíme a oni neví, o čem je řeč. V chápání izraelského národa zde byl ještě mnohem větší hendikep, a tím bylo neschopnost slyšet Boží slovo. Když Ježíš uzdravil slepého, on k němu mohl alespoň volat a byl si vědom svého postižení. (Lk 18) Byl schopen slyšet o Bohu. Hluchoněmý o něčem takovém vůbec nevěděl. Nemohl slyšet Boží slova. Nebyl si vědom vztahu Boha ke svému vyvolenému národu. Z pohledu víry v tehdejší době byla hluchota mnohem větším nedostatkem než to, že člověk neviděl. On prostě o Bohu nic nevěděl. Když člověk od narození neslyší, tak ani není schopen se naučit mluvit. Když člověk o Bohu nic neví, tak ho ani není schopen svým životem chválit.
Většinou vnímáme Ježíšova uzdravování z pohledu pozemsky lidského. On ho prostě zbavil tohoto tělesného postižení. Ale Ježíši šlo o mnohem víc. On ho uschopnil vstoupit do vztahu k Bohu. Tím, že mu otevřel uši, mohl slyšet to, co mluví Bůh. Mohl ho ve svém životě začít chválit a vytvořit si vztah k němu. Na jednom místě v evangeliích Pán Ježíš říká: „Mají uši, ale neslyší. (Mt 8,15) Problém duchovní hluchoty nakonec může být problémem každého z nás. Jak to říkáme občas u dětí, že neslyší, co by měly slyšet, tak je to určitě ve vztahu k Bohu u nás. Potřebujeme být uzdraveni ze své nedoslýchavosti vůči mnohým Božím slovům ve svém životě. A když se je potom naučíme slyšet, tak budeme moci vstoupit do mnohem hlubšího vtahu k našemu Pánu. Uzdravení od naší hluchoty je v životě naší víry tolik žádané a aktuální. A nakonec nejde jen o vztah k Bohu. Ve vztahu k druhým lidem prožíváme komunikaci, v níž nakonec jeden druhému nerozumíme. Mluvíme spolu, ale jsme si přesto nějak vzdáleni. Když Ježíš léčí, tak vždy celého člověka. Ve vztahu k Bohu, ale také i ve vztahu k druhým lidem.