Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: středa po 2. neděli adventní  | nejbližší Bohoslužba bude: 12.12 v 6:30 - Rorátní mše svatá (kostel Čebín)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2018 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > O čem píše aktuální Katolický týdeník

O čem píše aktuální Katolický týdeník

18. neděle v mezidobí - B - 2018


promluva p. J. Buchty



Jsme zde, abychom mohli vykonat skutek Boží. Všechno, co uděláme, je jen lidské konání. Uvěřit našemu Pánu je něco, co veškeré lidské konání překračuje.

Pokračujeme v předčítání eucharistické řeči našeho Pána zachycené v Janově šesté kapitole. Minulou neděli jsme měli úvodní úryvek, v němž bylo zachyceno nasycení zástupu. Mluvili jsme o skutečnosti, že jsme lidé smysloví a potřebujeme Boží péči a starostlivost prožít hmatatelným způsobem ve svém životě, abychom byli schopni otevřít se pro Boží obdarování na rovině duchovní. Zabloudil jsem ve svých vzpomínkách o tři roky zpět. Tehdy 18. neděle v mezidobí s dnešním evangeliem vycházela na neděli 2. srpna. Byla to poslední neděle, kdy jsem sloužil bohoslužbu ještě jako tišnovský farář. Dopředu už jsem věděl, že daný cyklus Janových evangelií sice začnu, ale už nebudu mít možnost v tišnovské farnosti dokončit. Budu ho dokončovat, tehdy pro mě, v nových a neznámých farnostech. V Pavlově a Vílanci jsem začal hned příští nedělí devatenáctou, ve Stonařově o týden později, protože mě P. Peňáz uváděl jako nového faráře. A jako by po těch třech letech stále rezonovala Ježíšova slova, abychom konali skutek Boží. Dostal jsem se ve svém vztahu k Bohu dále? Skutečně jsem uvěřil v toho, koho Bůh poslal?

Dnešní evangelium obsahuje totiž důležitou zápletku nebo i nedorozumění mezi Kristem a jeho posluchači. Oni ho druhý den hledají, ale Ježíš poté, co jim dal prožít Boží starostlivost a péči se nechce jen s tímto postojem smířit. On chce dát člověku mnohem více než tělesné nasycení, a proto jde ihned k jádru věci. Odhaluje jejich touhu, která zůstává v rovině těla. Můžeme tedy říci, že každý pozemský dar, který nám Bůh ve své dobrotě dává, je pouze naznačením a začátkem něčeho mnohem většího. My vlastně jednáme stejně jako lidé v evangeliu. Pokud Bůh projeví svou dobrotu, a dá nám nějaké z naší strany vytoužené dobro, tak čekáme, že tak bude konat pořád. A on nás chce postupně přivádět k vidění nových a větších skutečností v duchovní rovině. Dokonce bych řekl, že Boží starostlivost, v tom smyslu, že Bůh bude jednat, jak my to očekáváme, chce považovat jako samozřejmost. Avšak je zde problém ve vidění skutečností, kdy člověk je spíše zahleděn do daru a tím do splnění svých přání a nakonec sám do sebe, než aby se naučil vidět Dárce. Kdo stojí za tím obdarováním? Jaký je ten Dárce, který se ke mně sklání?

Aniž si to uvědomujeme, náš život se snadno posouvá k falešnému chápání štěstí. Je pravdou, že pozemské statky potřebujeme k zajištění našeho života a toto v nás vyvolává určitý krátkodobý projev štěstí. Ale nakonec tímto naše cesta nevede, tak vzniká hladová touha stále více toho mít, jež se nikdy nenaplní. Cesta ke štěstí ve svém důsledku vede opačným směrem. Člověk v ní začne více a více odkrývat všední věci, které považoval za obyčejné a poznává v nich velké obdarování. Svým způsobem se pro něho každá chvíle stává sváteční a každá obyčejná věc velikou, protože by nemusela být. Nejednou člověk může postupovat od obyčejných věcí, jako je skutečnost života, určité zdraví, možnosti, které druzí lidé nemají. Snadno vidíme, co mají ti druzí, a my nemáme, ale jako bychom neviděli, co máme my, ale mnoho ostatních lidí nemá. Musíme si uvědomit, že to není samozřejmost, ale Boží dar. Něco, na co nemám nárok, tak začnu být i citlivý k tomu, co mi Bůh chce nabídnout více. Myslíme si, že ta zázračná vypravování jsou jen záležitostí minulosti popsaná v evangeliích. Ale není to spíše tím, že už jsme mnohé a zázračné obdarování od Boha ve svém životě prožili, ale náš zrak je nějak stále spoután tím „mít více“? A potom nejsme schopni vidět další Boží jednání, protože ve skutečnosti o něho ani nestojíme? A tady začátkem je všimnout si darů, vidět, že to není samozřejmé a ptát se: „Co mi tím chce Bůh říci?“ Potom se určitě budeme uschopňovat, abychom i my konali skutky Boží.