Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: úterý 29. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 23.10 v 17:00 - DRÁSOV - ZA Františka a Marii Kubizňákovy, dceru, dvoje rodiče a duše v očistci. Poděkování za přijatá dobrodiní a Boží ochranu pro živou rodinu (kostel Malhostovice)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2018 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > O čem píše aktuální Katolický týdeník

O čem píše aktuální Katolický týdeník

15. neděle v mezidobí - B - 2018


promluva p. J. Buchty



Církev je ze své podstaty misijní. Všichni jsme povoláni hlásat Boží království. Jsme zde, abychom si tuto skutečnost znovu a hlouběji uvědomili.

Mluvíme o tom, že nám Markovo evangelium představuje Ježíše jako Syna Božího. Svatopisec však nechce, aby naše poznání jeho osoby zůstalo pouze v teoretické rovině. Snaží se nás uvést do vztahu k Ježíši Kristu a prožít jeho božskou moc ve svém životě. Ukazuje na přístup, jejž si musíme ve vztahu ke Kristu osvojit, a upozorňuje na překážky, které mohou naše úsilí zmařit. Minulou neděli v souvislosti s Ježíšovou neúspěšnou návštěvou v Nazaretě jsme mluvili o nebezpečí všednosti a obyčejnosti. Člověk se nemůže ve svém vztahu k Bohu dostat dále a prožívat jeho moc ve svém životě, pokud neuvěří přítomnosti Božího vedení v obyčejných událostech a setkáních našeho všedního života. Dnešní neděle v Markově škole pokračuje. V listě židům je napsáno: „Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel …“ (5,8) Ježíš měl stejnou přirozenost jako každý z nás. Jeho lidský život byl protkán předivy vztahů jako u každého z nás. Určitě chtěl zvěst o Božím království přinést těm nejbližším, s nimiž v Nazaretě žil a kde vyrůstal. Setkává se však s odmítnutím. Byla to událost, která ho jako člověka, musela hluboce ranit. Ale nejen to. Na jednom místě ve svém listě Pavel vyznává hlubokou sounáležitost se svým národem a lítost nad tím, že nepřijali Boží nabídku spásy. (Řím 9) A určitě můžeme předpokládat stejný postoj u Ježíše.

Náš Pán se jistě snažil přivést k Bohu celý židovský národ. Vždyť celá existence vyvoleného národa byla zaměřena k přijetí Mesiáše. Podle jeho velké kritiky nad učiteli zákona a farizeji, kteří byli považováni, za představitele židovského náboženství, můžeme předpokládat, že se především namáhal získat je pro svou radostnou zvěst o Božím království. Pokud by pro své poselství získal tyto učitele prostého lidu, jeho mise by byla určitě úspěšná. Ale evangelia neskrývají jejich odpor, na nějž Ježíš při svém působení narážel. Jako srdeční záležitost si jistě ponechával své veřejné vystoupení v Nazaretě, avšak i zde byl jednoznačně odmítnut. Připadne vám, že se vám nakonec v životě nic nedaří? Podívejte se na Božího Syna. Můžeme říci, že nakonec celý jeho život byl prohrou. Byl sice oslavován (alespoň v počátku, později se to také změnilo) zástupy lidu, ale nakonec toho svého Ježíš nedosáhl. Musel se rozloučit se všemi obyčejnými představami o svém pozemském poslání, ale nakonec tím nebyl zlomen a hned po neúspěšném vystoupení v domovském Nazaretě posílá hlásat své učedníky Boží království. Prostě dokázal opustit své představy a přijal jiné možnosti, které se mu v životě nabízely. Uvědomil si, že už se nemůže spoléhat na představitele židovského náboženství, ale musí jít jinou cestu. Vytvořit nový lid, Boží lid, jehož znamením bylo dvanáct apoštolů. Jako starozákonní vyvolený národ byl vytvořen z dvanácti Jakubových synů, tak nový Boží lid je vytvořen z dvanácti beránkových apoštolů.

Je ovšem pravdou, že krach Ježíšova života pokračoval a svého dna dosáhl ve chvíli, kdy náš Pán umíral na kříži. V té chvíli viděl, že i těch dvanáct od něho uteklo a on zůstal prakticky sám. Naprosto totálně se vzdal jakýchkoliv úspěchů a na kříži přes veškerou svou lidskou snahu nakonec vše vložil do Božích rukou. Apoštol Pavel, jak jsme slyšeli minulou neděli, třikrát prosil Pána, aby od něho odňal osten satanův, ale On mu řekl: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ (2 Kor 12,9) My bychom toho chtěli tolik dobrého vytvořit a možná čím více se snažíme patřit Bohu, tím více se nám to bortí pod rukama. Ale to je právě výrazná vlastnost Boží moci, která se projevuje tam, kde je člověk slabý. Jen když je člověk ochoten opustit svoje plány a představy a jak apoštolové se vydávají nezajištěni na cestu hlásání Božího království, začne prožívat ve svém životě moc Božího Syna, před kterou neobstojí ani zlí duchové. Tehdy totiž přestane prosazovat sebe a dává možnost, aby se v jeho slabosti projevil samotný Pán.