Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: úterý 29. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 23.10 v 17:00 - DRÁSOV - ZA Františka a Marii Kubizňákovy, dceru, dvoje rodiče a duše v očistci. Poděkování za přijatá dobrodiní a Boží ochranu pro živou rodinu (kostel Malhostovice)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2018 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > O čem píše aktuální Katolický týdeník

O čem píše aktuální Katolický týdeník

16. neděle v mezidobí - B - 2018


promluva p. J. Buchty



Jako by to dnešní evangelium, v němž Ježíš zve apoštoly k odpočinku, korespondovalo s naším prázdninovým časem. Je potřeba alespoň na chvíli opustit „všední dny“, ale pamatujme, že to pravé odpočinutí nám může dát jen Bůh.

Dnešní nedělí na pět týdnů opustíme Markovo evangelium. Jak víme, Markovo evangelium je nejkratší, a je doplňováno evangeliem sv. Jana. Proto o dalších nedělích budeme číst eucharistickou řeč Pána Ježíše zachycenou v šesté kapitole sv. Jana. Je to vsuvka, která vyjde jednou za tři roky na prázdninový čas. Společné téma bude – Ježíš – chléb života a s tím úzce související náš vztah ke sv. přijímání. Ale vraťme se opět k Markovi, s jehož evangeliem se dnes na čas rozloučíme. Dnešní úryvek je uvozen čtením z knihy proroka Jeremiáše. Obsahuje známý starozákonní obraz, v němž je Hospodin představen jako pastýř a vyvolený národ jako jeho ovce. Stojí určitě za zmínku, jak o tom pravidelně čteme na čtvrtou neděli velikonoční, že Ježíš se nazývá dobrým pastýřem. Říkat, jak to třeba dělají svědkové Jehovovi, že Ježíš o sobě nechtěl tvrdit, že je Bůh, se stává v celkovém textu Božího slova dosti problematické. Ježíš se samozřejmostí na sebe vztahuje asociace a přirovnání, které se týkají ve Starém zákoně samotného Boha. V řeči proroka je obsažena výrazná kritika představitelů židovského národa, jež jako pastýři se měli starat o Boží lid a nedělali to. Je to samozřejmě výzva pro nás kněze, zdali se staráme o svěřený Boží lid.

Přesto je tam jedna skutečnost zarážející, kdy Bůh říká, že se o ně: „…postarám o vás pro špatnost vašich skutků…“ Lidé přicházející na faru a žádající o udělení křtu pro své děti nebo svatební obřad v kostele, často o sobě říkají: „My věříme v Boha.“ Je pravdou, že mnohdy se jedná o projev upřímné snahy, jaké jsou v jejich situaci schopni a je na knězi, aby si dal práci a dokázal jim přiblížit Boha, jak nám ho ukazuje Boží slovo. Samotná slova: „Já věřím v Boha.“, ještě moc nemusí znamenat. Jako malé děti, které vyrůstají v rodinném prostředí a nejsou schopni přijmout všechny hodnoty rodičovské výchovy a postupně, časem k nim dorůstají, tak je to i s námi křesťany. Sice dané skutečnosti v kostele slyšíme, ale často nám trvá i dlouhé roky, než nám vlastně dojde, co znamenají. Poznání Boha v lidském životě není pouze teoretickou záležitostí. Nakolik opravdově znám Boha, natolik se to potom odráží v mém jednání a postojích. Pokud člověk není schopen dát odpuštění druhému člověku, tak asi ve svém životě neprožil odpuštění od svého Boha. Tím nemyslím, že nikdy nebyl u zpovědi, ale ve skutečnosti to neprožil ve svém srdci. Když ve svém srdci držím hněv a nenávist k druhému, tak zatím jsem neokusil skutečnost Boží lásky.

Dnešní bohoslužbou totiž prochází důležité poselství v poznání našeho Boha. Bůh, který je dojatý naší slabostí je jako matka vidící neschopnost svého dítěte. Dokonce pro něho nejsou překážkou ani naše špatné skutky a snad i právě pro ně se k nám tím více se starostlivostí a láskou sklání: „Já se o vás postarám, pro špatnost vašich skutků.“ Již jsme o tom mluvili, že toto Boží jednání rezonuje nebo přímo můžeme říci, dosahuje svého vrcholu v jednání samotného Ježíše. I když Marek je ve svém vyjadřování stručný až „suchý“ neopomíjí zmínit skutečnost, že Ježíš byl jat lítostí nad zástupy lidu. Je to pro něj důležité, aby nám mohl představit Božího Syna. Soucit, s nímž se k nám Boží Syn sklání a tím i zjevuje neviditelného Boha, je důležitý v poznání Boha, tak jak nám ho ukazuje Boží slovo. Dokonce v dnešním evangeliu tak Ježíš koná dvakrát. Poprvé je to, když se vrací apoštolové ze své misijní cesty. Všimněte si, že Ježíš se ani nesoustředí na jejich úspěšnost, ale na ně samotné. Bohu nejde o „úspěšnost“ daného člověka, ale o něj samotného. A po druhé je to, když se v jejich blízkosti ukáže veliký zástup a Ježíš opět nedokáže odmítnout. Toto je Bůh nás křesťanů. Ale z naší strany je tam něco velice, velice důležitého. Musíme přiznat, že jsme ti malí a hříšní, kterým Bůh chce věnovat svou pozornost.