Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: středa po 2. neděli adventní  | nejbližší Bohoslužba bude: 12.12 v 6:30 - Rorátní mše svatá (kostel Čebín)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2018 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > O čem píše aktuální Katolický týdeník

O čem píše aktuální Katolický týdeník

Slavnost Narození Jana Křtitele - 2018


promluva p. J. Buchty



Dnes v evangeliu budeme slyšet otázku: „Co asi z toho dítěte bude?“ Možná se tak ptali naši rodiče nebo příbuzní, když jsme se narodili. Ale teď už se může každý z nás zeptat sám sebe. Jak žiji, k čemu směřuji, co ze mě bude?

Slavíme dnes trochu neobvyklou slavnost narození Jana Křtitele. Jednou ze skutečností je její frekvence o nedělích, což vychází asi jednou za šest let. Většinou se slaví ve všední den, a pokud k ní připočteme skutečnost, že většina z vás přichází na všední bohoslužby občas, tak jste se s ní už dlouho dobu nemuseli setkat. Ale to není to jediné, co o její zvláštnosti můžeme říci. Je zde totiž jedna podstatná teologická výjimka oproti ostatním svátkům svatých. Kromě P. Ježíše a P. Marie je Jan Křtitel jediný světec, u něhož se slaví narození. V případě všech světců je to den smrti, který se bere jako den jejich zrození pro nebe. Jakoby se nám toto chápání v naší víře vytratilo. Smrt bereme jako smutnou událost, což z lidského pohledu určitě je, ale v našem životě by měla hrát také důležitou roli víra. První křesťané brali jeho pohřeb jako oslavu vítězství (stejně jako u mučedníků). Člověk, jenž dokončil svou pozemskou dráhu, zachoval věrnost Kristu a může vstoupit do jeho království.

Vraťme se opět k Janu Křtiteli, v jehož případě hlavně slavíme jeho narození. 29. srpna je také památka umučení sv. Jana Křtitele, kdy Herodes Antipas nechal Jana ve vězení stít, ale to je v liturgickém slavení o dvě kategorie níže. Proč se tolik zdůrazňuje Janovo narození, před jeho umučením? Určitě zde má svou váhu nezastupitelné Janovo poslání. V něm vrcholí prorocká služba Starého zákona, kdy on jako poslední prorok nemluví již pouze o Mesiáši, ale na něho ukazuje. A pro toto výjimečné poslání byl vybaven zvláštním darem. Teologové říkají, že při setkání P. Marie a její tety Alžběty, kdy Matka Páně po zvěstování pospíchá pomoci své staré a těhotné tetě, se událo také jiné setkání. Setkání jejich nenarozených dětí, jak to říká Alžběta: „Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle.“ (Lk 1,44) V té chvíli byl Jan zbaven dědičného hříchu. Pouze tři lidé se v tomto hříchu nenarodili: Boží Syn, což je pro nás pochopitelné, Panna Maria, jež byla pro Ježíšovy zásluhy dědičného hříchu uchráněna a Jan Křtitel, který byl zbaven dědičné viny právě při tomto setkání. V tom tkví onen důvod, proč se jen u těchto tří slaví jejich narození pro tento svět. My jsme přišli do tohoto světa v hříchu a měli bychom poctivě pracovat, abychom se jednou ve svatosti zrodili do nového života, kam nás náš Pán povolává a vede.

Dnešní slavnost je tedy připomenutím postavení Jana Křtitele v dějinách spásy, což vysvítá hlavně v době adventní naší přípravy na Vánoce. Ale nakonec se svým poselstvím dotýká každého z nás. Připomíná nám totiž něco velice důležitého. Vyvolení a povolání každého z nás. Nejen Jana Křtitele, ale nakonec každého z nás Bůh vyvolil a povolal. Svým způsobem každý z nás by měl být do určité míry Janem Křtitelem. U Boha neexistuje náhoda. Každý z nás, jak tady jsme, je Bohem chtěný. Bůh si každého z nás vyvolil a povolá nás k úkolu jako Jana Křtitele. Ještě než jsme se narodili, Bůh každého znal a vybral si nás, abychom ve svém životě naplnili určité poslání, které od nás očekává. Jinými slovy, Bůh s námi počítá. Jenom já mohu vykonat určité dobro, které nikdo jiný vykonat nemůže. Každý člověk by měl přinést nějaký paprsek z velkého slunce Boží dobroty. Ale samozřejmě to platí i opačně. Zase jenom já mohu zatěžkat lidskou rodinu určitým zlem. Naplnění Božího plánu s mým životem vytváří můj život velikým a já v něm najdu své nejhlubší sebeuspokojení. Je zajímavé, že Boží vůle nestojí proti lidské svobodě. Čím více člověk naplňuje Boží vůli ve svém životě, tím více nachází sám sebe. To, co ve skutečnosti chce a po čem touží.

Přesto je zde ještě jeden veliký úkol. Každý křesťan je i „malým Janem Křtitelem“. Jen on ve svém jedinečném prostředí je schopen nebo také neschopen ukázat na Krista, aby ho ostatní lidé jednou mohli najít.