Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: úterý 29. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 23.10 v 17:00 - DRÁSOV - ZA Františka a Marii Kubizňákovy, dceru, dvoje rodiče a duše v očistci. Poděkování za přijatá dobrodiní a Boží ochranu pro živou rodinu (kostel Malhostovice)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2018 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > O čem píše aktuální Katolický týdeník

O čem píše aktuální Katolický týdeník

14. neděle v mezidobí - B - 2018


promluva p. J. Buchty



Uvěřit v Boží moc v tomto světě není jednoduché, ale uvěřit, když jedná obyčejným a prostým způsobem, je ještě těžší.

Mluvíme o tom, že ústřední myšlenkou Markova evangelia je odpověď na otázku, kterou si položili učedníci, když prožili spolu s Kristem utišení bouře na Genezaretském jezeře: „Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?“ (Mk 4, 41) Jednou jsem slyšel, že si kněží ve svých kázáních kladou otázky a hledají na ně odpovědi, jež současné lidi vůbec nezajímají, což asi bude do velké míry pravda. Úspěšnost každého kázání spočívá v tom, že řečník dokáže vystihnout aktuálnost Božího slova pro současnou dobu. Dokáže ho zvěstovat z pohledu a životních situací obklopujících současného člověka. Nakonec se tato otázka stává ústřední v celém pojetí křesťanství a dříve nebo později na ni musíme hledat odpověď: „Kdo je Ježíš? Kým pro můj život Ježíš je?“ Bez hledání odpovědi na tuto otázku nakonec nemůžeme žít opravdové křesťanství. Každý z nás máme svůj vlastní svět a pohled na skutečnosti kolem nás. A stejně to můžeme říci i o své víře v Boha, když si křesťanskou víru přizpůsobujeme své životní zkušenosti. Dokonce můžeme říci, že do jisté míry jsme i spoutáni svým pohledem na svět a nejsme schopni vidět skutečnosti za obzorem svého vidění. A zde začíná nezastupitelná role Božího slova. Ono nás učí vidět věci tak, jak je vidí Bůh, jak skutečně jsou. V Ježíši se nám otevírá nový svět, v němž můžeme prožít osvobození od našich závislostí a pout. Člověk začne okoušet Ježíšovu moc ve svém životě a začne si dávat odpověď na onu otázku: „Kdo je to?“ Začne poznávat, co znamená, když řekneme, že Ježíš je Boží Syn, můj Spasitel.

Markovo evangelium postupuje dále a je nám před očima vykreslována osobnost Božího Syna. Když učedníci zažili utišení bouře na jezeře na prosté Ježíšovo slovo, tak to nebylo pouze ovládnutí sil přírody. Tehdejší člověk nedokázal prozkoumat jeho hlubiny a byly pro něj neproniknutelným tajemstvím. Spíše než souhru fyzikálních zákonitostí a okolností přírody, v nich viděl moc zla, které si snadným způsobem může zahrávat s jejich životem. Najednou je zde někdo, na jehož slovo musí všechno utichnout a Marek se nám snaží pomoci, abychom mohli k této moci Božího Syna mít přístup. Proto jsme minulou neděli slyšeli o uzdravení krvácející ženy a vzkříšení Jairovy dcery. Oba museli v přístupu k jeho moci uchovat svou víru. Překonat vnitřní i vnější překážky, aby mohli prožít spásu, jež Ježíš přináší. V dnešním evangeliu svatopisec ukazuje na další velké nebezpečí, které nás v přístupu ke Kristu provází. Nazval bych to nebezpečím všednosti a obyčejnosti. Jak víme, není většinou v popisu Božího jednání, že by dělal věci honosným a nápadným způsobem. Spíše se skrývá za obyčejnost všedních dnů. Je zde společná myšlenka, kterou jsme slyšeli před několika týdny, ve dvou podobenstvích o Božím království. Boží jednání je ve svých začátcích z lidského pohledu malé a nenápadné.

Ježíš přichází do svého domovského Nazareta, aby právě těm nejbližším mohl přinést radostnou zvěst o Božím království, ale jak jsme to slyšeli, je odmítnut. Nazareťané nedokázali přijmout, že by Bůh mohl jednat skrze člověka, které tak dobře znali. Byli tam jeho příbuzní a do třiceti let mezi nimi pracoval. Sv. Tomáš Akvinský, jeden z největších učenců církve, dává radu: „Nedívej se na to, kdo mluví, ale co mluví.“ Dozrát ve víře k tomu, že Bůh si v mém životě vybírá obyčejné události mého života a lidi, s nimiž žiji, není úplně jednoduché. S úsměvem vzpomínám na situace, kdy jsem hledal klíče, a při tom jsem je držel ve své ruce. Možná hledáme určitá řešení problémů ve svém životě a toužíme po osvobození, a přitom by to mohlo být tak jednoduché, kdybychom se dokázali sklonit a přijmout určité výzvy života, jimž se ve své pýše vyhýbáme. Dnešní evangelium není záležitostí dávné minulosti, ale je i často v našem životě živé, když odmítáme Boží vedení třeba skrze lidi, o nichž si myslíme, že nám nemají co říci. Každý z nás se musíme vážně zeptat, zdali i my Boha ze svého života nevyháníme.