Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: úterý 29. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 23.10 v 17:00 - DRÁSOV - ZA Františka a Marii Kubizňákovy, dceru, dvoje rodiče a duše v očistci. Poděkování za přijatá dobrodiní a Boží ochranu pro živou rodinu (kostel Malhostovice)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2018 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > O čem píše aktuální Katolický týdeník

O čem píše aktuální Katolický týdeník

11. neděle v mezidobí - B - 2018


promluva p. J. Buchty



Postupujeme nedělemi mezidobí a dnešní nás vede, abychom se učili vidět nenápadné Boží jednání. Liturgie a slyšení Božího slova nás pro tuto skutečnost otevírá.

Jeden z nejznámějších izraelských králů je Šalamoun syn Davidův. Vynikal velikou moudrostí a Bůh ho také obdařil slávou a mocí. Ale ve stáří ho jeho ženy pohanky sváděly k modloslužbě pohanským bohům. Pro jeho nevěrnost Bůh oznámil rozdělení jednotného izraelského království za vlády syna Roboáma. Severní izraelské království však bylo zničeno roku 722 př. Kr. Asyrskou říší. Po ní se začala vzmáhat Babylonská říše, která začala ohrožovat Judské království. Avšak mladičký král Jójakím, když babylónský král Nabuchodonozor oblehl Jeruzalém, vyšel k němu a vzdal se mu. On ho vzal s dalšími významnými lidmi do zajetí v Babylóně. Místo něho dosadil jako vazalského krále jeho strýce Sidkiáše. Ten však po určité době vypověděl Nabuchodonozorovi poslušnost a babylónský král znovu oblehl Jeruzalém. Prorok Jeremiáš vyzýval judského krále, aby se vzdal. Ten však neposlechl a Jeruzalém byl roku 587 př. Kr. babylónským králem dobyt a rozbořen včetně chrámu. Král Sidkiáš byl zajat, odvlečen do Babylóna, a tam před jeho očima byli zabiti jeho dva synové a hned na to mu byly vypíchnuty oči, aby to bylo to poslední, co viděl.

Celý tento historický úvod byl pro to, abychom byli schopni pochopit poselství dnešního prvního čtení. Prorok Ezechiel byl odvlečen do Babylóna s první vlnou vyhnanců. Starý zákon používal pro označení Davidovy dynastie obraz stromu. V závěrečných slovech je Jójakím přirovnán ke stromu suchému a Sidkiáš ke stromu zelenému. Jójakím, který se vzdal Nabuchodonozorovi, je jako suchý strom, který měl zůstat zapomenutý někde v Babylóně. Sidkiáš, který měl možnost pokračovat v Davidově dynastii je zelený strom, který uschl, pro svou neposlušnost vůči Hospodinu. Nakonec Jójakim nezůstal zapomenut v Babylóně a Bůh skrze jeho potomky vedl linii k narození očekávaného Mesiáše. Obraz stromu, který se znovu zazelenal. Židé ve své tisícileté historii prožívali důležitou skutečnost. Vědomí, že Boží moc je schopna prosadit své i tam, kde už všechny lidské naděje selhaly, anebo se stávají nereálné. Je to skutečnost, kterou každý z nás nakonec nějak musí prožít ve svém vztahu k Bohu. Umět se spolehnout na Boha, kde už veškeré lidské naděje nemají své opodstatnění. Ježíš ve svém evangeliu poznání Božího jednání ještě více rozšiřuje. Zajímavá už jsou úvodní slova, v nichž jako by náš Pán těžko hledal pozemské přirovnání k působení Božího království. Pro nás lidi smyslově postavené je hodně důležité vnější zdání. S úsměvem se trochu říká, že v dnešní společnosti, ten, kdo není v médiích, jako by vůbec nebyl. (Týká se to hlavně politiků.) Ale takovým způsobem Boží jednání nefunguje. My lidé, kteří jsme tak malí, se snažíme o to, abychom byli hodně vidět. S Bohem a jeho jednáním je to naopak. On jediný je veliký a nutný pro to, aby vše ostatní mohlo být, a přitom se chová tak, jako by nebyl. Působí skrytým a nenápadným způsobem. Z malých a snadno přehlédnutelných začátků vyrůstají veliké věci a my jsme voláni k tomu, abychom v to uvěřili. Abychom důvěřovali Bohu, že všechna malá a nenápadná snaha, kterou do vztahu k němu vložíme, přinese bohatou úrodu. Z nepatrných zrníček naší věrnosti Bohu vyrostou vysoké keře. Dokonce Pán přidává, že Boží království má sílu samo v sobě a roste, aniž bychom o tom věděli. Není tomu jednoduché věřit v takovém světě, v němž žijeme. Připadne nám, že je to všechno naopak. Že pohanství a odpad od Boha pomalu a jistě rozleptává naše křesťanská společenství. Ale to jsem zase u toho vnějšího. A tak Bůh přece nepůsobí. Určitě i k těm základním skutečnostem našeho vztahu k Pánu patří, abychom se dokázali odpoutat od toho vnějšího a učili se vidět nenápadné a prosté Boží jednání.