Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: středa po 2. neděli adventní  | nejbližší Bohoslužba bude: 12.12 v 6:30 - Rorátní mše svatá (kostel Čebín)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2018 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > O čem píše aktuální Katolický týdeník

O čem píše aktuální Katolický týdeník

9. neděle v mezidobí - B - 2018


promluva p. J. Buchty



Hned po Velikonocích si bohoslužba slova všímá skutečnosti slavení neděle. Je to něco, co vytváří náš základní vztah k Bohu.

Opět jsme se vrátili k zelené barvě nedělí liturgického mezidobí. Minulou neděli jsme měli první slavnost navazující na dobu velikonoční, ve čtvrtek byla druhá slavnost Těla a Krve Páně a tento týden nás čeká poslední Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Jako bychom začali stavět od začátku kameny našeho vztahu k Pánu. Stále znovu se vracíme k základu, abychom ho více pochopili, očistili a dokázali lépe náš vztah k Pánu žít. Přirovnal bych to ke stolu, na němž je problematické psát a cokoliv dělat, když jeho nohy jsou špatné a on nedokáže držet stabilitu. Znova jsme tedy vedeni, abychom si uvědomili ty prvořadé skutečnosti, na nichž náš vztah k Pánu stojí. Poselstvím dnešní bohoslužby je totiž slavení neděle. Mám dojem, že tento název pro sváteční den v týdnu je v našem jazyku zavádějící. Velice se mi líbí označení v ruštině, které zní „voskreseně“ (vzkříšení). Jak mi nedávno řekla jedna žena, že neděle je den, kdy se nic nedělá, jak k tomu svádí naše vyjádření v češtině. A to je veliký omyl. Můžeme říci, že se v neděli nepracuje, ale jinak neděle má svůj hluboký náboj k tomu, co by právě člověk měl dělat. Neděle je dnem Páně a má své hluboké zaměření k Bohu. Něco, co by právě měl člověk vykonat jako to prvořadé, aby potom také s úspěchem a Božím požehnáním mohl pracovat. Neděle je také v našem křesťanském chápání jako první den v týdnu a ne poslední. A tak tedy to, co bychom měli udělat ve vztahu k Bohu, předchází tomu, co člověk bude konat v následujícím týdnu ve svém pozemském životě.

Zde je vlastně klíč k pochopení k významu třetího přikázání: „Pomni, abys den sváteční světil.“, jehož text jsme slyšeli v prvním čtení. Snad nemusím příliš zdůrazňovat, že naše katechismové formule, které jsme se naučili v náboženství, pocházejí od svatého Augustina, aby se nám jednotlivá přikázání lépe pamatovala. Pokud tedy bychom chtěli použít přesný biblický text, tak můžeme zopakovat větu uvozující první čtení: „Zachovávej den sobotní a svěť ho tak, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh.“ Další text navazující na tuto větu vysvětluje, jak se Izraelité mají den sobotní chovat. Původní vysvětlující text se vzdaluje našemu současnému chápání. Nařízení o svátečním klidu spíše bereme jako omezení v tom, co bychom chtěli udělat. Jako omezující ve vykonávání našich pozemských záležitostí. U starých Izraelitů tomu tak nebylo. Oni právě vyšli z Egypta, kde jako otroci museli pracovat pátek – svátek. A nyní mohli prožívat osvobozující skutečnost, že každý mohl jeden den v týdnu odpočívat. V jejich době tlak na existenční zajištění byl mnohem větší než v době naší. Měli prožívat, že se Bůh o ně stará a dává jim hodnoty, které si nemohli vytvořit svýma rukama. Neděle nás učí spolehnout se na Boha ve svém životě. Nakonec on dává naplnění a smysl mému životu, který si vlastní pílí a prací nemohu zajistit. Dříve se spojovalo svěcení neděle s Božím požehnáním. Jsou totiž skutečnosti, které si nevyrobíme, ani nekoupíme.

Dnešní evangelium je zajímavé Ježíšovou reakcí na odpor farizeů. Evangelista Marek přímo dodává, že byl zarmoucen nad jejich zatvrzelostí a pohlédl na ně s hněvem. On přináší osvobození. Jako Bůh ustanovil neděli jako osvobození pro Boha, tak to také dělá Ježíš. A všechna přikázání týkající se neděle k tomu směřují. Někdy se člověk může ptát, zdali toto může nebo nesmí konat v neděli. Zkusme se ptát jinak: „Chci se osvobodit pro Boha nebo od Boha?“ Nechci jít na mši, protože chci vykonávat nějakou práci, abych si mohl žít podle sebe - tak to není osvobození a nakonec vede k otroctví hříchu. Pokud musím vykonat něco, čím posloužím Bohu třeba službou druhému člověku, tak tím Boha oslavuji, i když nejsem na mši nebo poruším klid od práce. Neděle je velice úzce propojena se svobodou. Svobodou, kterou již přináší Pán a jež bude ve své plnosti na věčnosti.