Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pátek po 3. neděli velikonoční  | nejbližší Bohoslužba bude: 20.04 v 18:00 - za Miroslava Huška, rodiče a sestru (kostel Čebín)

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > O čem píše aktuální Katolický týdeník

O čem píše aktuální Katolický týdeník

2. neděle velikonoční - 2018


promluva p. J. Buchty



Věříme, že náš Pán přemohl smrt a vstal z mrtvých. Je to skutečnost, kterou už bychom nyní měli prožívat v našem životě.

Když mluvíme o vzkříšeném Kristu s dětmi v náboženství, tak si s nimi snažím ujasnit jednu podstatnou věc. Děti totiž chápou vzkříšení z mrtvých jako situaci, když někdo usne a znovu se probudí. Jinými slovy prodloužení pozemského života. Člověk prostě pokračuje své žití tam, kde přestal. Tímto způsobem můžeme chápat vzkříšení Lazara. Toto vzkříšení je pouze odkazem na skutečnost Ježíšova vzkříšení, která je jinak naprosto jinou záležitostí. Ježíš se nevrací k pokračování prožívání pozemského života. On vstupuje do skutečnosti nového života a apoštolům už se, jak správně uvádějí evangelia, zjevuje. Z této skutečnosti nového života, kde již není čas, žádné utrpení a smrt vstupuje do času a prostoru našeho pozemského bytí, aby se mohl setkat se svými učedníky. Evangelia nám zanechávají důležitý kontrast mezi Kristovým a Lazarovým vzkříšením. V obojím případě byl hrob zavalen kamenem. U Lazarova hrobu zvolá Ježíš: „Odstraňte ten kámen“, aby Lazar mohl vyjít ven z hrobu. V případě velikonočního rána anděl odstraní kámen, ale ne z toho důvodu, aby Ježíš mohl vyjít ven, protože jeho tělo již v hrobě nebylo, ale proto, aby se jeho učedníci mohli přesvědčit, že hrob je již prázdný. Avšak i balvan u jeho hrobu je také pouze znamením velké závory podsvětí, jež Ježíš dokázal projít, aby mohl povstat k novému životu.

Ona skutečnost je obsažena i v dnešním evangeliu. Apoštolové jsou shromážděni za zavřenými dveřmi, jak vysloveně udává evangelista Jan v dnešním úryvku. Víme, že on užívá obrazů, aby vyjádřil vnitřní postoje účastníků děje. Ano, je pravdou že každý z nás se může nadechnout, aby se ubezpečil, že žije. Ale neodpovídá často naše postavení jednání apoštolů spoutaných strachem za zavřenými dveřmi? Nakolik je náš život spoután? V jakési touze po bohorovnosti jsme zatoužili dopustit se hříchu a potom se jako raněný Adam schováváme, aby nám nemohl nikdo ublížit. Nakonec evangelium mluví o nás. Pro vzkříšeného Ježíše neexistuje žádná bariéra, kterou by nemohl překonat. On je schopen projít vším, co si člověk kolem sebe dokáže vytvořit. Jan neříká jen, že Ježíš přišel mezi své učedníky, ale také výslovně uvádí, že se postavil doprostřed. Naráží na skutečnost, že Ježíš povstal z mrtvých. Jeho první slova jsou: „Pokoj vám.“ Nakonec pozdrav „Šalom“ znamenající „pokoj“, byl obvyklý pozdrav mezi židy. Avšak zde se nejednalo jen o přání, Ježíš je nositelem pokoje, nejen pokoje, ale přímo nového života osvobozeného od strachu a zoufalství. Hned po pozdravu na apoštoly dechne se slovy: „Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Vzkříšením Ježíše jsou hřích, strach a smrt překonány. V onom dechnutí na apoštoly můžeme vidět podobnost se stvořením člověka, kdy je v 1 Moj 2,7 napsáno, že Bůh vdechl člověku život. Ježíš přináší nový život a apoštolové, nejen Kristus, se stávají jeho nositeli.

Apoštolové byli sami ještě smrtelnými lidmi, ale už se stávají nositeli nového života nespoutaného hříchem, strachem a smrtí. Můžete se setkat s lidmi, kteří zdůrazní Ježíšův postoj vůči apoštolům, kdy při prvním setkání nepadne ani stín výčitek nad jejich selháním, když ho všichni ve chvílích utrpení opustili. Bůh je prostý naší spoutanosti hříchem a přišel, aby nás z našeho hříchu osvobodil a přinesl nový život. Aby překonal naši svázanost úzkostí a strachem. Takové je setkání se Vzkříšeným, i když stále zůstáváme v našem smrtelném těle. Po setkání se Vzkříšeným i my se stáváme jeho nositeli. A můžeme si být jisti, že potom jsme schopni překonávat veškeré bariéry, které si lidé kolem sebe vytvoří. Protože každý člověk je schopen vnímat dotek plnosti života v tomto údolí smrti, kde zatím žijeme.