Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pondělí 12. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 26.06 v 19:00 - MALHOSTOVICE Za zemřelé rodiče Rampulovy a živou rodinu (kostel Malhostovice)

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > O čem píše aktuální Katolický týdeník

O čem píše aktuální Katolický týdeník

1. neděle velikonoční - 2018


promluva p. J. Buchty



Ve druhém čtení budeme slyšet, že nejen Kristus byl vzkříšen, dokonce i my jsme byli vzkříšeni spolu s ním! Ale to neznamená, že to proniklo do našeho nitra.

Velice rád naslouchám vypravování Božího slova o Vzkříšení. Řekl bych dokonce, že obřady osahují určitý kontrast. Je zde radost liturgie a zpěvů, když z plných plic zpíváme „Aleluja“. Tím vlastně vstupujeme do proudu vycházejícího z církve oslavující vzkříšení našeho Pána. Na druhé straně Boží slovo zůstává zdrženlivé až opatrné. Jakoby velice pomalu začínal probleskovat onen plamínek ve tmě nevěry u těch nejbližších učedníků. Zde můžeme vidět velkou souvislost s plamínkem velikonoční svíce, kterou jsme nesli včera při vigilii od kostela. Je zde cítit stejný rukopis Božího jednání jako o Vánocích. Vše se děje skromným až skoro nenápadným způsobem. Jakoby naše pozemská liturgie tak trochu předbíhala čas a ukazovala oslavu vzkříšení na věčnosti a opačně Boží slovo nám spíše odhalovalo realitu našeho života. Pokud věříme v Kristovo zmrtvýchvstání, tak ona skutečnost od nedělního rána byla skutečností, ale zatím se neudála v životě jednotlivých učedníků. Velice výstižně to vyjadřuje evangelista Jan používající obrazů, aby vyjádřil vnitřní postoje. Když Jidáš odešel od Poslední večeře, aby zradil Krista, Jan napsal, že byla tma. Vlastně tím říká, že Jidáš jde od Krista, ze světla to tmy hříchu. (13,30) Stejného obrazu používá na začátku dnešního evangelia, kdy Marie Magdalská přichází ke hrobu ještě za tmy. V tomto případě je tma označením nevěry.

Nechci snižovat poselství liturgie obklopující nás radostí ze Vzkříšení. Potřebujeme to prožít, ale jakoby se tak trochu zapomínalo, že každý z nás musí vykonat cestu ze tmy ke světlu nedělního rána. Ze tmy nevěry k setkání s naším Pánem. A nakonec je to cesta každého z nás ze smrti k životu. Je pravdou, že apoštolové zpočátku nebyli věřící. Ono také není jednoduché vidět umírat člověka a potom se s ním setkat, v plnosti života, aniž bychom sklouzávali k nějakým paranormálním jevům. Můžeme vidět kolem sebe lidi hledající nějaké tajemno záhrobního života. Zde jde naprosto o něco jiného. Setkání se Živým bylo pro apoštoly natolik reálnou skutečností, dokonce více, než cokoliv pozemského, že pro zmrtvýchvstalého dokázali položit svůj život. Oni sice ještě nevěřili, ale když se dozvěděli, že hrob je prázdný, utíkali, aby se o tom přesvědčili. Zatím nedokázali přijmout onu skutečnost vzkříšení, ale bylo jasně cítit, že jejich srdce patřilo Pánu. A zde se dotýkáme skutečnosti, že setkání se Vzkříšeným je proces. Vytváří se již dlouho před tím. Sám Petr to vyjadřuje slovy v Janově evangeliu, kdy mnoho učedníků po eucharistické řeči od něho odchází: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.“ (Jn 6,68) Apoštol Petr, když nahlédl do hrobu a zhodnotil situaci, že Ježíšovo tělo nebylo ukradeno, dostává znamení. Začne si uvědomovat, že zde je něco, co nedokáže svým pozemským rozumem vyhodnotit. Na rozdíl od Jana, který o sobě píše, že viděl a uvěřil. Ale i sobě dodává, že tomu nerozuměli.

Všechna evangelia se v přijetí o vzkříšení shodují v jedné věci. Pochopení Písma. Jen když pochopíme smysl Písma, tak jsme schopni uvěřit a přijmout skutečnost zmrtvýchvstání. Písmo se nedá pouze studovat. K pochopení se musí žít. Potom člověk může ve svém životě okoušet sílu Božího slova, které ho postupně uvádí do tajemství zmrtvýchvstalého Krista. Najednou se nám mohou otevřít oči, abychom onu skutečnost nového života dokázali vidět. Tak nového a reálného, že to překrývá veškerou pozemskou zkušenost. Možná vás to překvapí. Ano, zpíváme a radostně prožíváme onen proud vycházející z církve oslavující Kristovo zmrtvýchvstání, ale pokud stále máme strach a nejsme hotoví se plně zříci tohoto světa, ještě jsme se nesetkali se Vzkříšeným v té plnosti života, kterou on přináší. A tohoto bychom si měli být vědomi. Vědomi toho, že ono porozumění Písmu a setkání v plnosti s Ním ještě musíme prožít.