Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: středa 15. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 22.07 v 8:00 - za farníky (kostel Drásov)

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > O čem píše aktuální Katolický týdeník

O čem píše aktuální Katolický týdeník

3. neděle postní - B - 2018


promluva p. J. Buchty



V dnešním evangeliu uslyšíme o tom, jak Pán vyhání prodavače z chrámu. Nejde o to vnější, ale především o náš vnitřní přístup ke skutečnosti, jíž je Kristovo Tělo - církev.

Nevím, zdali se tím, co vyslovím, nepouštím na tenký led. Na jednom setkání kněží se rozebírala situace po mši. Byl dáván důraz na to, aby se po skončení mše v posvátném prostředí kostela zachovalo ticho, aby ti, kteří chtějí zůstat v adoraci po skončení mše, nebyli rušeni hovory ostatních návštěvníků bohoslužeb. Chápu, co se tím chce zdůraznit, ale příliš se s tím nedokáži ztotožnit. Dokonce si myslím, že to je veliký dluh nás katolíků, kteří jsme z prožívání víry do velké míry vytlačili skutečnost společenství. Mše se pro nás stává záležitostí soukromé pobožnosti mezi mnou a Bohem. A tak snadno zapomínáme, že před Boha předstupujeme jako společenství. Ve své kněžské praxi, jak jsem měl možnost projít mnohými farnostmi, mi ulpěla jedna, v jejímž kostele, jakmile skončila bohoslužba, byl okamžitě slyšet výrazný ruch mluveného slova. Není asi náhodou, že tak lidsky vyzrálou farnost, kde bylo cítit, že farníci mají k sobě blízko, jsem zatím nezažil. Snad to mohu do určité míry potvrdit i svědectvím určitých světců, jako byla sv. Terezie z Lisieux, která ač byla velikou mystičkou, když sestry měly rekreaci, byla výtečnou společnicí. Určitě se jedno od druhého nevylučuje. Pokud je člověk otevřen Bohu, tak je také otevřen a vnímá přítomnost druhých lidí. V určitých případech zahleděnost do sebe je zaměňována za zdánlivou zbožnost.

Ale jak se s tímto postavit ke skutečnosti dnešního evangelia, kdy Kristus vyhání penězoměnce a prodavače z chrámu a obviňuje je, že dělají z domu jeho Otce tržnici? Snad trochu stojí za zmínku, že opět Markovo evangelium, které je nejkratší v liturgickém roce nedělních čtení, je doplňováno především úryvky z Janova evangelia. Neměli bychom tedy úzkostlivě dbát na to, aby v tomto posvátném prostoru byl vždy klid k modlitbě? Není vůbec jednoduché pochopit Ježíšovo konání v dnešním evangeliu, jak to dokládá i samotný svatopisec, když píše, že židé nepochopili Ježíšovo slovo o chrámu jeho těla. Přesto to náš Pán koná s úžasným taktem pro danou situaci. Samozřejmě vychází ze skutečnosti, že chrám byl znesvěcován lidským konání, kde nešlo o Boží zájmy, ale o lidský obchod, který se skrýval pod rouškou zbožnosti. Ale nakonec dává prorocké znamení. Doba Starého zákona končí a nastupuje nová skutečnost. Ježíš nesnižuje funkci Starého zákona s jeho obětmi, jimiž se lidé snažili přiblížit k Bohu. Sám má k tomu úctu a vadí mu, když židé znesvěcují toto jednání, ale také dává prorocké znamení, že tato smlouva uzavřená skrze Mojžíše už je dovršena a přichází nová skutečnost.

Jaké je tedy poselství Božího slova? Pokud bychom začali tvrdit, že Pán si přeje, aby kostely byly chráněny jakéhokoliv ruchu, tak asi nepochopíme poselství dnešního evangelia. Víme již, že Ježíš dává prorocké znamení končící epochy Starého zákona a přicházející nové skutečnosti Nového. K pochopení nám může pomoci první čtení, kde máme napsáno text desatera. Trochu se rozchází s tím katechismovým, které jsme se naučili podle sv. Augustina, aby se nám to dobře pamatovalo. Zde nešlo o to, aby člověk byl povinen zachovávat nějaké Boží přikázání, zde bylo především zdůrazněno, že Bůh Izraelity vysvobodil, aby mohli být lidem patřícím Bohu. To velké a nejdůležitější vykonal Bůh pro svůj lid a oni se snažili na Boží činy a věrnost odpovídat věrností jeho přikázání. Můžeme tedy říci, že tento posvátný prostor je pouze znamením Kristova tajemného těla, jímž je církev. My, naše společenství vytváří ten pravý chrám, který by měl být čist jakékoliv bezbožnosti. Dokáži si představit, že může existovat farnost, která sice zachová zdánlivý klid posvátného prostoru, ale uvnitř svých vztahů má tolik bezbožností a nepřijetí toho druhého, že by měl přijít Pán a všechny bičem vypráskat ven. A zase na druhé straně společenství, které k sobě má blízko, a proto dává najevo radost ze setkání s Pánem a ihned jak skončí bohoslužba hovorem a zájmem o druhého.

Máme tedy třetí neděli a také třetí poselství Božího slova k tomu, abychom prožili dobu postní. Ta první nás vedla k pravdivému poznání sebe. Druhá dávala otázku, jakou mám představu Boha, a dnešní se ptá po mém vztahu k církvi, který se reálně projevuje v mém postoji k farnímu společenství. Jak obstojíme?