Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: památka sv. Filipa Neriho, kněze  | nejbližší Bohoslužba bude: 27.05 v 8:00 - za Stanislava, Marii a Růženu Kloudovy (kostel Drásov)

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > O čem píše aktuální Katolický týdeník

O čem píše aktuální Katolický týdeník

2. neděle postní - B - 2018


promluva p. J. Buchty



První neděle postní nás vedla k poznání sebe. Druhá se nás snaží vést k poznání Boha. Jaký je Bůh? Přísný a krutý, anebo pln lásky zcela se dávající? Není jednoduché na tuto otázku odpovědět.

Už je to pár dní, co jsme vstoupili do doby postní. Dnes již máme druhou neděli. Každá ze šesti nedělí má důležité místo a poselství v našem prožívání postu. Ale proč bych měl půst vůbec prožít? Bez vnitřní motivace to pro mě zůstane jen jakousi uloženou povinností, kterou se budu snažit nějakým způsobem obejít. Vše se odvíjí od mého vztahu k Bohu. Od mého poznání Boha. Kým pro mě Bůh je? Jestli ho poznávám jako svého dobrého Otce (a my to každý den říkáme v modlitbě „Otče náš“) pak pociťuji velký rozdíl mezi tím, jak by měl můj život Božího dítěte vypadat a jakým skutečně je. Potom se v mém životě zdvihá touha, abych se osvobodil od pout závislostí a hříchů, které mně v tom brání. Liturgii Popeleční středy jsme končili modlitbou po přijímání se slovy: „Bože, kéž nám svátost, kterou jsme přijali, přinese posilu, aby byl náš půst takový, jaký si přeješ, a pomohl nám k polepšení.“ Prožít náš půst tak, jak si ho Bůh přeje. A určitě nebudeme daleko od pravdy, když si řekneme, že ke správnému prožívání postu nás vede Boží slovo. Opět se tedy vracíme k dříve řečenému, že každá neděle má pro naše správné prožívání postní doby důležité místo a poselství. Většinou cítíme ve svém srdci, že málo konáme a nevyužíváme možnosti, abychom dali více Bohu najevo, že chceme konat pokání. Možná vás překvapím: toto je sice důležité, ale až druhořadé.

Co je tedy tím prvním a nejdůležitějším? K pochopní této skutečnosti nám má pomoci příběh obětování Izáka na hoře Moria. Naším uším to zní nepředstavitelně. Jak je možné, aby Bůh zkoušel Abraháma takovým způsobem? I kdyby se jednalo jen o zkoušku, dnešní psychologie by dokázala přesně popsat traumata a psychické zátěže, jež by takové jednání zanechalo v mysli tak zkoušeného dítěte. Přesto se nemůžeme vyhnout dějinným a kulturním souvislostem. Abrahám (původním jménem Abram) pocházel z pohanského prostředí, v němž bylo obvyklé, že rodiče obětovali své děti pohanským bohům, aby si zajistili jejich přízeň. Pro něho to nebylo nic zvláštního. Něco podobného můžeme prožívat ve vnímání naší společnosti. Pokud se najde narozené dítě někde v popelnici, tak je to pro nás hrozný zločin, ale přitom pro nás není problém tolerovat potrat, tedy čin, kdy je dítě v těle matky několik měsíců před narozením roztrháno na kousky a vytaženo ven. Pro Abraháma zde byla ještě jedna důležitá skutečnost a tou byl vztah k samotnému Bohu. Syn Izák byl synem zaslíbení a Božím darem narozeným již neplodné Sáře. Bůh ho mohl požadovat zpět, ale jak Bůh splní své sliby, že z Abraháma učiní veliký národ? Pokud svého syna obětuje, tak se Abrahám vzdá své veškeré pozemské naděje.

Abrahamovi bylo sedmdesát pět let, když uposlechl Hospodinovo slovo a vyšel ze své rodné země. Jeho putování trvala desetiletí a v nich se učil poznávat Boží vedení. Zkouškou obětování syna Izáka, což Abrahám ve svém srdci vykonal, poznal Boha stojícího nad všemi pozemskými nadějemi. Už pro něho nic pozemského nebylo důležité a on věřil jen Božím zaslíbením. Hospodin se pro něho stal Bohem a jedinou jistotou překonávající vše ostatní. Jinými slovy vyrostl v poznání Boha. V případě proměnění na hoře apoštolové slyší Otcův hlas: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ Ježíš je také milovaný Syn svého nebeského Otce. Začíná mluvit k učedníkům o své smrti v Jeruzalémě. On bude také obětován, ale v jeho případě Bůh nezasáhne. Nechává zemřít svého Syna pro spásu každého z nás. Co je tedy tím prvním a nejdůležitějším, co předchází i naše postní snažení a konání? Je to má zkušenost a poznání Boha. Kým pro mě Bůh je? Je pro mě milujícím Otcem dávajícím vše, co má, pro mou spásu. Být Bohem není jednoduché. On si nenechává nic pro sebe. A v této plnosti lásky má plnost života, protože láska je silnější než smrt. A k tomu chce přivést i mě. Abych v úplné odevzdanosti jemu se naučil žít plnost lásky a v tomto vztahu mohl žít celou věčnost.