Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: památka sv. Filipa Neriho, kněze  | nejbližší Bohoslužba bude: 27.05 v 8:00 - za Stanislava, Marii a Růženu Kloudovy (kostel Drásov)

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > O čem píše aktuální Katolický týdeník

O čem píše aktuální Katolický týdeník

1. neděle postní - B - 2018


promluva p. J. Buchty



Dnešní první neděle má pro nás poselství. Máme se v postu více přiblížit k Bohu. Ale to nejde, aniž bychom se nějak více nesetkali s ďáblem a i sami se sebou.

Na Popeleční středu jsem odjížděl kolem čtvrt na pět na bohoslužbu do Pavlova. Většinou jezdívám kolem pošty na hlavní silnici. Sotva jsem ujel pár metrů, všimnul jsem si, že od pošty vyjíždí auto. Hned mi došlo, že o mně řidička nebude vědět, protože mě měla ve slepém úhlu. Snad si to asi neuvědomovala nebo byla líná pořádně otočit hlavou dozadu a samozřejmě nedala přednost. Sice jsem auto přibrzdil a zabránil srážce, ale hned se v mé mysli projevil nával rozčílení. Po chvíli jsem si uvědomil: „Nejsi trochu nervózní, protože držíš půst?“ Jednu dobu v olomouckém semináři byla vlna postního snažení. Někteří bohoslovci začali razit názor, aby mohli být osvobození od účasti na obědě z toho důvodu, že se chtějí postit. Oproti tomu se ozvalo vedení semináře, že je lepší se najíst a při tom se chovat pěkně k ostatním. Snad nemusím vysvětlovat, že v každém kolektivu se vytvářejí různé třecí plochy napětí. Nechci se úplně zastávat onoho postního snažení, protože je často možné postit se tak, aby o tom druzí příliš nevěděli. Mimochodem jsme o tom slyšeli na Popeleční středu v evangeliu. Ale ani ten druhý názor není příliš pravdivý.

Církev stále zachovává dva přísné posty na Popeleční středu a Velký pátek (dříve jich bylo více). Mimochodem papež František nás vybízí k dobrovolnému postu za mír ve světě tento pátek. Není to jen půst od masa, ale také půst újmy. To znamená, že můžeme jíst nejvíce třikrát denně a z toho jen jednou dosyta. Je pravdou, že člověk si může uložit různé druhy postů (od televize, alkoholu…), ale půst od jídla má stále zvláštní postavení. Chléb (jídlo) je pro nás znamením života. Možná jste si povšimli, že nejde jen o kručení v břiše a chuť si něco dobrého dát. Půst je také propojen s naší psychikou. Jakmile člověk nejí, nejen, že začne být nervózní a snadno popudlivý, ale také se v jeho mysli začnou vyjevovat různé pesimistické postoje a nálady. Jako by se optimismus života začal vytrácet a z nitra člověka začnou vystupovat různé příšery a dravá zvířata. A toto je právě důležité. Začneme si totiž uvědomovat onu pravdivou větu: „Člověk nebude živ jenom chlebem.“ (Lk 4,4) Dojde nám, že i když se najíme a s plným břichem a v pohodě jdeme spát, že tím naše budoucnost není zajištěna. A díky požitkům můžeme utíkat před tvrdou realitou našeho života. Ale také, člověk se najednou začne setkávat s dravými zvířaty v jeho životě. Mnoho nevyjasněných věcí, strachů života a agresí našeho jednání jsou sice vytlačeny z našeho vědomí, ale oni v našem životě jsou a skrytě působí. Jinými slovy půst nám umožňuje, abychom se dokázali nějak lépe setkat sami se sebou.

V letošním cyklu Markova evangelia čteme nejkratší zprávu o Ježíšově pobytu na poušti. Ostatní synoptikové Matouš a Lukáš, kteří o Ježíšově postu také nechávají zprávu, jsou mnohem obsáhlejší. Jediný Marek vlastně píše pouze dvě věty: „Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili.“ A teď si vezměte, co o tom chcete kázat? J Ale podívejme se na to z druhé strany. Marek je sice stručný, ale napsal nám vše podstatné, co považoval v kontextu svého evangelia za důležité. Jedno z toho je právě setkání se Satanem a dravými zvířaty. Je to samotný Duch, který Ježíše na poušť vyvádí. Pokud se tedy i my necháváme vyvést Duchem na poušť, prožijeme stejné setkání jako Kristus, ale právě v moci Ducha. Ne abychom byli přemoženi, ale v těchto setkáních zvítězili. Člověk je schopen pohlédnout do jejich tváří a v síle Ducha vyrůst. Skutečně, když poslechneme hlas církve a postíme se, tak je to desetkrát účinnější, než když si uděláme nějaký půst o vlastní vůli (i když ten je také potřebný). Ano člověk prožije setkání se zlými i dravými zvířaty, ale nakonec zažije blízkost Boží, jak o tom píše Marek, že přišli andělé a sloužili mu.