Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: 33. neděle v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 18.11 v 8:00 - za Františku Maláskovu a rodinu (kostel Drásov)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2018 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > O čem píše aktuální Katolický týdeník

O čem píše aktuální Katolický týdeník

6. neděle v mezidobí - B - 2018


promluva p. J. Buchty



Ježíš nám přináší spásu. Ne osvobození od pozemských těžkostí, ale záchranu našeho života od zla. A my se to učíme objevovat a se svým Pánem si rozumět.

Lepra (též malomocenství či Hansenova nemoc) je infekční onemocnění způsobované bakterií Mycobacterium leprae, která má sklon napadat periferní nervy a jiné chladnější oblasti těla – kůži a sliznice. Alespoň takovou základní a stručnou charakteristiku můžeme najít ve Wikipedii na internetu. Je pravdou, že ne vše, co bylo v tehdejším Izraeli považováno za malomocenství, také malomocenstvím ve skutečnosti bylo. Do této oblasti byly zahrnuty i jiné formy kožních chorob. Avšak pokud se jednalo o skutečné malomocenství, nebylo postavení nemocného vůbec radostné. Lidské tkáně byly tímto onemocněním znetvořeny a malomocný kolem sebe šířil zápach. A protože je to onemocnění infekční, musel malomocný odejít na opuštěné místo. Tím byly zpřetrhány rodinné a sociální vazby a nemocný byl vlastně vyhnán ze společenství Božího lidu. Tento náboženský rozměr kultické nečistoty byl zdůrazněn knězem, který malomocného v počátku nemoci prohlašoval za nečistého, a pokud se uzdravil (naděje zde byla velice malá a v tom případě se většinou nejednalo o skutečné malomocenství, ale spíše o jinou formu kožního onemocnění), kněz prohlásil uzdraveného z malomocenství opět čistým tj. způsobilým k návratu do společenství Božího lidu. Pokud si uvědomíme všeobecné povědomí, které v tehdejší době panovalo, že nemoc je trestem za hřích seslaný od Boha, můžeme si snadno domyslet, že takhle nemocný člověk byl doslova od Boha proklet.

Před přípravou na dnešní promluvu jsem ve vysílání rádia zaznamenal zprávu, že odborníci varují před nakupováním potratové pilulky na internetu. Bylo tam řečeno, že tato pilulka je použita asi v 14.000 případech ročně (pokud jsem danou informaci dobře zachytil). Údajně potratová pilulka nakupovaná na internetu nejen nemusí obsahovat „účinnou látku“, ale také může vést k vážným zdravotním komplikacím včetně smrti ženy. Je to hrozné, když si uvědomíme, že na jedné straně je zde varování ženám a na straně druhé je bez skrupulí zabíjen nenarozený člověk. Daní komentátoři o tom mluvili jako třeba o léčbě rakoviny. V Písmu svatém je malomocenství obrazem hříchu. Vše, co dělá toto onemocnění, je obrazem skutečností, jež vytváří hřích v lidském životě a společenství. Jako malomocenství znetvořuje lidské tkáně, tak hřích znetvořuje duchovní rozměr a charakter člověka. Hřích také rozkládá mezilidské vtahy a činí člověka neschopného vstoupit do společenství s Bohem. Asi nejhorší skutečností je, že už si svůj hřích v mnohém případě ani nemusí uvědomovat. Měl by to být výrok Pia XII., který prohlásil: „Největším hříchem dnešní doby je, že si myslí, že žádný hřích nemá.“ Mnoho projevů malomocenství hříchu, dnešní doba nejen za hřích nepovažuje, ale dokonce je vidí jako skutečné hodnoty lidství, jež je třeba bránit.

Snad mohu říci, že díky svědectví Božího slova, které zde v kostele pravidelně nasloucháme, si dané skutečnosti alespoň nějak uvědomujeme. Přesto je dobré pamatovat na to, že i my jsme dětmi naší doby a mnoho věcí, které Boží slovo odsuzuje, nám nemusí být až tak divné. Od začátku liturgického mezidobí nám je Ježíš představován v Markově evangeliu jako Boží Syn přicházející s mocí. V dnešním úryvku je obsažen nový prvek, který doposud v četbě nezazněl. Evangelista přímo píše, že při setkání s malomocným byl Ježíš pohnut soucitem. Víme, že Ježíš nám zjevuje neviditelného Boha. Proto můžeme dodat, že Bůh je jat soucitem, když vidí naše malomocenství hříchu. Ježíš tedy radikálním způsobem mění tehdejší chápání. Bůh nás v našem hříchu od sebe neodhání a doslova je pohnut soucitem, aby nad námi projevil svou moc. Toto se nám snaží Markovo evangelium ukázat. Ale je zde jedna skutečnost. My sami si musíme svůj stav přiznat a jako malomocný přistoupit k Bohu se slovy: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ Můžeme si být jisti, že nikdy neuslyšíme: „Nechci.“ Snad je to i Boží vedení, abychom dříve, než vstoupíme do doby postní, která má být naším duchovním ozdravěním, si tuto skutečnost uvědomili.