Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: 33. neděle v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 18.11 v 8:00 - za Františku Maláskovu a rodinu (kostel Drásov)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2018 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > O čem píše aktuální Katolický týdeník

O čem píše aktuální Katolický týdeník

4. neděle v mezidobí - B - 2018


promluva p. J. Buchty



Kdo je Ježíš? Prorok? Spasitel? Ano, ale pokud jeho moc osobně neprožijeme ve svém životě, tak všechna tato oslovení zůstávají na povrchu mého života.

Pokud bychom si dali otázku, který zázrak P. Ježíš učinil jako první, tak by určitě většina z nás opověděla, že proměnil vodu ve víno na svatbě v Káni Galilejské. Alespoň tak to udává evangelista Jan na začátku své druhé kapitoly. Doslova tam píše, že to byl počátek znamení a tím zjevil svou slávu. (2,11) V daném případě nejde jen o Ježíšovu moc, s níž se velké množství vody stalo vínem. Je zde hluboká symbolika počátku mesiánské doby a nadbytek Boží milosti, jež je nabídnuta jeho příchodem. Avšak Marek začíná své evangelium jinak. Vše se v něm děje rychlým až překotným způsobem. Víme, že nám Ježíše představuje jako Božího Syna přicházejícího s mocí. Jakoby Jan ukazoval spíše na vnitřní přístup, kdy naše srdce pomalu dozrává k hlubokému proniknutí tajemství Ježíšova života mého Spasitele. Člověk se učí danou skutečnost vidět a dozrávat k ní. Marek pracuje jiným způsobem. Ježíš přichází s mocí najednou bez očekávání zasahující a podmaňující si schopnosti člověka. Jak jsme o tom již slyšeli minulou neděli, kdy na jeho slovo první učedníci všeho nechávají a následují ho. Marek v tomto přístupu pokračuje i v dnešním úryvku. Evangelista přímo dodává, že Ježíš učil jako ten, kdo má moc a ne jako jejich učitelé zákona. A prvním zázrakem u Marka je vyhnání zlého ducha z posedlého člověka.

Marek do toho tedy „skáče s rovnýma noha“. Žádné otálení nebo vysvětlování. Jeho moc je potřeba především prožít na svém životě. A jak jinak ukázat, že Ježíš přináší sílu Božího království než tím, že Ježíš omezuje vládu Zlého v tomto světě. Nemusí být snadné se správně postavit k oné skutečnosti vymítání zlého ducha, jež se nazývá exorcismem. V jednom rozhovoru s biskupem naší české a moravské církve jsme se dostali i k tomuto tématu a on mi přímo řekl, že i u biskupů je určitá názorová rozdělenost. Jeden pohled říká, že působení zlého ducha příliš přeceňujeme. Že na mnoho zla si prostě stačíme sami se svou nákloností ke hříchu. U mnoha případů se spíše jedná o nevyzrálost nebo nějaké psychické onemocnění. Ale na straně druhé, podle svědectví Božího slova, je působení Zlého uprostřed lidské společnosti skutečné a není možné ho podceňovat. Možná by nás překvapilo v kolika případech „zobeme Zlému z ruky“, i když nemusíme být přímo posedlí. Ježíš na jednom místě přímo říká, že jsme otroky hříchu (Jan 8,34) a tím se do té míry také stáváme i otroky zlého ducha. Může být pro nás problematické umět rozlišit jednotlivé případy posedlosti. Církev na to má své odborníky, přesto je třeba velice jasně vztáhnout dnešní evangelium do prožívání své víry. Postoj, v němž bychom řekli, že nějaké vyhánění zlého ducha je pouze záležitostí minulosti a v dnešní době je to nereálné, by určitě nesouznil s poselstvím dnešního evangelia. Dokonce můžeme říci, že poselství dnešního úryvku je stěžejní v tom, aby se Ježíš mohl stát naším skutečným Spasitelem.

Víme, že za veřejného působení se s Ježíšem setkalo mnoho lidí. Někteří ho odmítali, ale jiní se na něho dívali vznešeným způsobem. Ale aby se Kristus stal mým Spasitelem, musím ve svém životě prožít jeho moc. Máme ve svém životě mnoho tužeb, ale co je nakonec v něm nejdůležitější, je osvobození od zla a to musím prožít reálně ve svém životě. V tom je začátek Markova evangelia hluboce pravdivý. Nejedná se tedy jen o historickou událost, ale také o něco důležitého, co nám dnešní Boží slovo chce říci. Určitě každý z nás nějakým způsobem toužíme být Kristu blízko a mít s ním společenství. Třeba i podvědomě se snažíme vytěsnit naše slabosti a hříchy, aby nám v tomto vztahu nepřekážely. Mně se přece nějaké vyhánění Zlého netýká. Ale vztah ke Kristu jako ke Spasiteli začíná právě osvobozením se od zla, které on přináší. A prožitek toho v mém životě zanechává údiv a zkušenost, jež mou víru výrazným způsobem dotváří.