Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: 33. neděle v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 18.11 v 8:00 - za Františku Maláskovu a rodinu (kostel Drásov)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2018 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > O čem píše aktuální Katolický týdeník

O čem píše aktuální Katolický týdeník

3. neděle v mezidobí - B - 2018


promluva p. J. Buchty



Evangelium minulé neděle nám připomnělo, že víra stojí na povolání, v němž je obsažen důvěrný vztah k našemu Pánu. Je hodně věcí, které ve své víře musíme vykonat, ale nade vším stojí Boží moc.

Určitě si budete pamatovat, když jsme si týden před Vánocemi říkali, že na čas opouštíme Markovo evangelium, které jsme začali číst začátkem adventu. Během té doby jsme hlavně naslouchali Lukášovu evangeliu nejvíce vyprávějícímu o událostech kolem narození Božího Syna, ale také poměrně často jsme slyšeli evangelistu Jana. Miláček Páně nás také provázel minulou nedělí se svědectvím Jana Křtitele: „Hle Beránek Boží!“ Dále úryvek popisoval velmi osobitým způsobem první setkání budoucích apoštolů s jejich Mistrem. Tím nám bylo připomenuto, že víra je postavena na lidském vztahu k našemu Pánu, který nás následně uvádí do tajemství neviditelného Boha. Je to nakonec hluboké tajemství Ježíšovy osoby, která je plně člověkem a plně Bohem. Do tajemství Boha jsme uváděni skrze naši schopnost lidsky přilnout k našemu Pánu, aby následně tento vztah víry a důvěry byl proměňován a pozdvihován do božské roviny. V židovství si svého mistra vybírali učedníci. Tento pohled byl zmíněn v evangeliu minulé neděle, v němž Jan s Ondřejem následují na Křtitelovo svědectví Pána Ježíše. Dnešní evangelium ukazuje jiný pohled. Je to sám Pán volající své učedníky k následování.

Marek začíná své evangelium slovy: „Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího.“ (1,1) Toto vyznání se prolíná celým evangeliem a končí slovy setníka pod křížem umírajícího Krista: „Ten člověk byl opravdu Syn Boží.“ (Mk 15,39) V jeho evangeliu se také nachází text, v němž Ježíš utišil bouři na jezeře a jeho učedníci se ptají jeden druhého: „Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?“ (4,41) A tak tedy hned od začátku v Markově evangeliu vystupuje Ježíš jako Boží Syn. On je ten jednající s mocí. On je ten, který začíná hlásat Boží království, a na jeho prostou výzvu budoucí apoštolové zanechávají své živnosti, aby ho mohli následovat. Jeho první učedníci nebyli žádní chudáci, ale měli zaběhnutou živnost. Mohli bychom říci, že patřili k tehdejší střední třídě a měli co pro Krista ztratit. Živnostníci dobře ví, že opustit na čas své působení může znamenat vyklidit místo z trhu a dát prostor konkurenci. Apoštolové jsou zasaženi mocí Ježíše uprostřed své práce, když opravují sítě. Markova výpověď o povolání klade oproti Janovu evangeliu velký důraz na moc Božího Syna zasahujícího bez očekávání do našeho života. Je to prostě pohled na tutéž skutečnost z jiného úhlu. Vše, co bylo o povolání a následování řečeno minulou neděli, je pravda, avšak dnešní evangelium ukazuje na přesažnost Boží moci nad námi.

Skutečnost obsažená v dnešním evangeliu je dosvědčena životem mnohých světců, jež byli tak zasaženi Boží milostí, že se museli rozhodnout pro změnu svého života. Prostě nemohli jinak. V jednom filmu o sv. Augustinovi, který jako velký myslitel hledal pravdu, říká sv. Ambrož tomuto budoucímu světci, že přijde chvíle, kdy ho najde Pravda sama. Naše lidství není ani tak zaměřené na to, abychom prožili spokojený život na této zemi, ale především abychom jednou dozráli k plnosti pravdy a lásky. Jako člověk hříšný a uvědomující si, že nejsem s určitými věcmi ve svém životě schopen pohnout, občas vysílám v duchu k Pánu jednu z liturgických modliteb: „Mocným působením své milosti ovládni Boží naše nitro.“ Je tedy třeba, abychom se snažili o vše, co nám řeklo evangelium minulé neděle. Je třeba slyšet hlas proroka, mít ochotu jít za Kristem a snažit se o důvěrný vztah k němu. Ale nakonec narazíme na svůj strop, kde nás dále může změnit už jen Boží moc. A Ježíš ji má, protože je Boží Syn. A zde jsme i více schopni uchopit druhé čtení, které by zůstalo spíše nepochopeno. Nakonec tento svět a vše, co je v něm, pomíjí. To, co je nejdůležitější a co jednou zůstane, je skutečnost, kterou v našem životě vytvoří Bůh. A proto i my buďme otevřeni pro jeho slovo: „Pojď za mnou!“