Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: středa 15. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 22.07 v 8:00 - za farníky (kostel Drásov)

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > O čem píše aktuální Katolický týdeník

O čem píše aktuální Katolický týdeník

Slavnost Zjevení Páně - 2018


promluva p. J. Buchty



Je to čtrnáct dní, co jsme vstoupili do Vánoc slavností Narození Páně a dnešní slavností Zjevení Páně dobu vánoční opouštíme. Letošní Vánoce s adventem byly rychlé. Nejkratší, jak je to možné. Zítra v naší farnosti bude poslední vánoční svátek Křtu Páně, ale jelikož zde nemáme bohoslužbu, tak můžeme říci, že dnešní slavností prakticky dobu vánoční ukončíme. Vánoční doba není jen ohraničena slavností Narození Páně a Zjevení Páně, ona je těmito slavnostmi vytvářena. Když jsem začínal svou kněžskou službu, byly pro mě Vánoce dosti náročné. Aniž si to uvědomujeme, v kostele používáme určitý slovník a způsob vyjadřování, kterému my, pravidelní návštěvníci bohoslužeb, dobře rozumíme. O slavnosti Narození Páně nebylo pro mě jednoduché připravit si promluvu, jíž by mohli dobře rozumět lidé přicházející do kostela prakticky jen o Vánocích. Časem jsem si uvědomil, že to až tak těžké není. Je třeba odkrýt obyčejné touhy lidského srdce, jež jsou vlastní nám všem a tímto způsobem tyto lidi oslovit. Vánoce v sobě nesou spoustu symbolů, kterým lidské srdce rozumí. Je to spíše otázka toho, abychom se my, křesťané, neuzavírali do svého světa a uměli se svou vírou vystoupit před nevěřící. Potom s podivem zjistíme, že máme co nabídnout.

Dnešní slavnost je svým způsobem náročnější. Také mluví hlavním symbolem betlémské hvězdy, ale není už tak snadné se k ní přiblížit. Svým způsobem je pro nás původní poselství neaktuální. V křesťanské historii to totiž byla první slavnost vyjadřující radost nad tím, že se Boží Syn nenarodil jen pro příslušníky vyvoleného národa. Mudrci od východu symbolizují pohany přicházející se poklonit narozenému židovskému králi. Narozením Ježíše Krista končí výlučnost izraelského národa. Spása je už nabídnuta všem lidem. Bůh přestává dělat rozdíly mezi lidmi. Všichni jsou povoláni ke spáse. Je pravdou, že jsme si na tuto skutečnost poměrně rychle zvykli. Co pro člověka přestává mít cenu, stává se přítěží. A skutečně můžeme kolem sebe vidět, jak naše společnost už nevidí v křesťanství osvobození od pohanského způsobu života, který člověka svazoval strachem z osudu, jež se na něm musí naplnit a uvrhl ho žádostivostí okrádající lidský život o jeho důstojnost. Svoboda Božího dítěte být svobodný v Kristu naše společnost pomalu a jistě nahrazuje postojem dělat si, co chci. Každý z nás nad tím může pokyvovat hlavou, když vidíme, jakých postojů a jednání jsou lidé v dnešní době schopni. Ale měli bychom se ptát, zdali naše křesťanství neztratilo onen prvek „solivosti“. Zdali jsme to vlastně lidi kolem nás nenaučili nebo neučíme, pokud svůj vztah k Bohu chápeme jako povinnost, jíž musíme vykonávat a ne především jako velký dar, který můžeme ve svém životě žít.

Zamyšlení nad dnešní slavností nás může dovést ještě dál. Typický je kontrast mezi znalci zákona povolaných Herodem, aby mu sdělili starozákonní proroctví o narození Mesiáše a mudrci přicházející z východu. Znalci zákona měli oproti mudrcům poměrně přesné předpovědi a znalosti, jež jim nakonec byly k ničemu, když je nedokázali ve svém životě použít. Mudrci měli pouze jedno znamení, a to znamení hvězdy, ale toto vše bylo vyváženo velikou touhou najít Boha. Nejsme na tom trochu podobně? Nepodobáme se tak trochu těm znalcům zákona, kteří ví prakticky všechno, co se může vědět, ale ona touha schází? Do kostela přijdeme a občas se pomodlíme, abychom spíše odbyli svou povinnost? Ale touha našeho srdce je úplně někde jinde? A právě v tomto je poselství dnešní slavnosti mnohem náročnější než slavnost Narození Páně otevírající dobu vánoční. V ní bylo ukázáno spíše to, co udělal Bůh, jak se k nám přiblížil až na samý kraj toho, co mohl dát. Dnes jsme vybídnuti, že jsme to my, kteří musíme vstát a jít. A nejen to, že sice všechno víme, ale ve skutečnosti Boha ve svém životě nehledáme, protože tolik jiných věcí je pro nás důležitější. Bůh každému z nás dává znamení hvězdy, jsme ochotni ho hledat?