Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: památka sv. Františka Saleského, bisk. a uč. církve  | nejbližší Bohoslužba bude: 25.01 v 17:00 -  (kostel Drásov)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2018 

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > 7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017

31. neděle v mezidobí - A - 2017


promluva p. J. Buchty



Máme jediného Otce, my všichni jsme nakonec bratři a sestry. Je to důležitá skutečnost, které bychom si měli být vědomi, když přicházíme slavit mši.

Mluvíme o tom, že úryvky Matoušova evangelia nám o těchto nedělích zachycují poslední slova Ježíšova veřejného působení. Vlastně už se blížíme v pročítání Matoušova evangelia ke konci. Dnes je 31. neděle a zbývají nám do konce roku poslední tři úryvky. Od první neděle adventní začneme opět pročítat Markovo evangelium. Ježíš na konci svého veřejného působení vyhlašuje soud nad představiteli vyvoleného národa a jako reakci zachycuje Matouš tři útoky vůči Ježíšově osobě. Jeho nepřátelé se ho snaží zesměšnit nebo znemožnit. Před čtrnácti dny jsme slyšeli o penízu daně a minulou neděli, pokud by nebyla slavnost posvěcení kostela, tak by to byla otázka týkající se největšího přikázání. Není úplně jednoduché uvěřit, že jediným a konečným řešením veškerých problémů mezi lidmi je láska. Myslím, že by se našla spousta případů, kdybychom se postavili na stranu Ježíšových odpůrců a tvrdili, že ne vždy lze tato Ježíšova slova ve svém životě plně zachovávat. Ale je potřeba dávat slovu láska, ten správný význam a to se můžeme naučit zase jen u nazaretského Mistra. Druhý útok vůči Ježíšově osobě týkající se vzkříšení z mrtvých nebyl v posloupnosti četby Matoušova evangelia o nedělích zahrnut. Pokud tedy víme, co se v textu evangelia událo, tak můžeme pochopit dnešní Ježíšovo ostré vystoupení proti učitelům Zákona a farizeům.

Právě minulou neděli jsem začínal promluvu, že kněze můžete oslovovat „otče“. A hned týden na to slyšíte, že nás Ježíš varuje před užíváním tohoto slova a přidává k němu ještě dvě další „mistr“ a „učitel“. Někde jsem slyšel, že existuje jižní a severní způsob chápání práva. Údajně je to krásně vidět na dodržování pravidel silničního provozu. Ital, když dojede na křižovatku, svítí tam červená a prokazatelně vidí, že žádné auto nejede, tak klidně projede křižovatku i na červenou. V Kuřimi u Brna je přechod, který musí být aktivován chodcem, aby mu po chvíli rozsvítila zelená, a on mohl projít. Často se stává, že chodec dávnou už přešel, a stále svítí červená a řidiči, kteří mají kolem krásný výhled a nikoho by neohrozili, tam stojí jak „truhlíci“ a čekají na zelenou. Ježíš nám tedy dává prorocké znamení, chce něco důležitého sdělit a nepochopili bychom jeho slova, pokud bychom se drželi přesně psaného textu a nedostali se k tomu, co nám náš Pán chce říci. V Písmu máme napsáno, že člověk je stvořen k Božímu obrazu. Náš rozum je schopen poznávat Boha. A úkolem života člověka je, aby neviditelnou přítomnost Boží svým životem zviditelňoval, aby se Boží dobrota stávala hmatatelnou pro ostatní lidi a náš svět. Pán Ježíš na to naráží, když říká svým posluchačům: „Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ (Mt 5,16) Zvláště významné je to při výchově dětí, kdy obraz nebeského Otce zprostředkovávají svým dětem rodiče.

Pokud tedy vystupuji v roli otce, tak mám úkol, abych svým dětem zviditelňoval neviditelné otcovství Boha. A když jednám jako mistr nebo učitel, tak mám odpovědnost učit správným návykům a pravdě, jako by to dělal samotný Bůh. Oslovení „otče“, „mistře“ nebo „učiteli“ je nakonec veliký závazek, při němž se daná osoba musí neustále ptát, zdali tomu tak skutečně je. Jestli svým chováním sloužím samotnému Bohu a nestahuji onu důstojnost na sebe. V tomto případě je takové oslovení v pořádku. Nakonec všechny tyto vztahy jsou pouze dočasné a před Bohem na věčnosti budeme jen bratry a sestrami. Každý z nás je v pokušení postavit sebe před Boha a využít výhod svého postavení k osobnímu prospěchu. Potom by i o nás mohla platit Ježíšova slova z dnešního evangelia. Skutečnost mého otcovství je veliký dar a spoluúčast na Božím jednání, ale je třeba, abychom ji podle Ježíšových slov správným způsobem naplnili.