Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pondělí po 2. neděli adventní  | nejbližší Bohoslužba bude: 12.12 v 18:00 - za Boženu Skoupou, sourozence a živou rodinu - MALHOSTOVICE (kostel Malhostovice)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > 7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017

25. neděle v mezidobí - A - 2017


promluva p. J. Buchty



Dnešní evangelium bude předkládat otázku, jak vidíme svět kolem sebe. Často vnímáme jako špatné naše jednání, ale ono vyrůstá z určitého našeho pohledu, který máme na svět.

Mluvili jsme o tom, že Petrovým vyznáním přichází v evangeliu sv. Matouše zlom. Od té chvíle se Ježíš spíše začíná soustředit na své učedníky, než tomu bylo předtím, kdy se hojně věnoval velkým zástupům. Dává apoštolům pokyny, jaké budou vztahy ve společenství jeho učedníků, které nazýváme církví. Slyšeli jsme o bratrském napomenutí, nutnosti odpuštění, na němž stojí naše společenství. Tím skončila 18. kapitola. V následující kapitole máme zachyceno, jak za Ježíšem přichází bohatý mladík a na Ježíšovu výzvu, aby prodal vše, co má a následoval ho, odchází zarmoucen, protože měl mnoho majetku. Petr se ptá Krista, co oni z toho budou mít, když dokázali vše opustit a jít za ním. Pán je ujišťuje, že dostanou stokrát víc a za podíl věčný život. Ale ona devatenáctá kapitola končí tajuplnou větou: „Mnozí první budou poslední a poslední první.“ (Mt 19,30) A dnešní podobenství stojící na začátku dvacáté kapitoly Ježíšovu větu do značné míry vysvětluje.

Taky se vám to zdá nespravedlivé? Někteří pracují na vinici plných dvanáct hodin a nakonec dostanou stejně jako ti, kteří pracovali méně nebo dokonce jen jednu hodinu. Hned v úvodu bylo řečeno, že si hospodář s dělníky smluvil jeden denár, což nakonec dostali a těm, kteří pracovali měně, dal z jeho dobroty. Ale… Stačí nám toto vysvětlení? Necítíme v tom určitou nespravedlnost? Jenže my se na podobenství díváme z lidského pohledu a Bůh vidí skutečnosti zcela jinak. Již v prvním čtení bylo řečeno, že Boží smýšlení se zásadně rozchází od toho našeho. A nabízí se otázka, kdo to vlastně vidí správně? My nebo Bůh? Minulou neděli jsme mluvili o tom, že každý z nás je na Bohu naprosto závislý. Každý z nás žije z Boží dobroty a odpuštění a nakonec vše je jen jedním velkým Božím darem. Ale jak již bylo řečeno před týdnem, člověk to tak vidět nemusí. Dokonce může vidět Boha jako svého protivníka, který ho krátí na jeho právech a způsobuje v jeho životě velké těžkosti a protivenství. Na závěr dnešního podobenství Ježíš říká zajímavou větu: „ Anebo závidíš, že jsem dobrý?“ Ale tento překlad není úplně přesný, protože v originálním řeckém textu se píše: „Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý.“ Je zde naznačena skutečnost, jakým způsobem se díváme na svět, a bohužel si musíme říci, že náš pohled je, aniž si to uvědomujeme, zakalen sobectvím a závistí.

Pokud jsme pravdiví, tak víme, že náš život je spoután mnohými slabostmi a hříchy. Ale mnohdy nám nedochází, že ve skutečnosti hřích není jen nějaká nečistota ulpívající na důstojnosti našeho lidství. Hřích jsme my, vychází z našeho nitra a ovlivňuje naše smýšlení, jednání a pohled, s nímž se díváme na svět kolem sebe. Člověk si myslí, že vidí a usuzuje správně, a přitom neví, že má nasazené brýle, jež jeho správné vidění skutečnosti narušují. Nabízí se otázka: „Jakým způsobem se mohu z tohoto stavu osvobodit, abych viděl, tak jak vidět mám?“ Sami od sebe to nedokážeme. Člověk se musí setkat s Boží dobrotou, musí se mu otevřít oči proto, že vše, co má, je jedním velkým Božím darem a žije z jeho milosrdenství. Je zde vlastně představen stejný model, jako v případě odpuštění. Když mně Bůh nezaslouženě zahrnuje svou dobrotou, tak chci, aby tuto dobrotu mohli okoušet všichni lidé. Plnost Boží lásky a milosrdenství nepřeji jen sobě, ale také všem ostatním. Čím více poznání dobroty a lásky v nás roste, tak tím více se boří jakékoliv hranice jejího omezení. Boží láska je prostá vyloučení nebo omezení vůči jakémukoliv člověku. A pokud chceme dosáhnout plného společenství s Bohem, tak musíme pracovat na tom, abychom k tomu pohledu na svět mohli jednou dorůst. Nyní se to máme učit ve společenství církve, která má pro nás viditelnou podobu ve farnosti, abychom jednou mohli do tohoto společenství vstoupit v nebi.