Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pátek 28. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 21.10 v 8:00 - VŠECHOVICE (kostel Drásov)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > 7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017

26. neděle v mezidobí - A - 2017


promluva p. J. Buchty



Ježíš nevnímá člověka, jestli je dobrý nebo špatný, ale jestli je ochotný se obrátit nebo ne.

Často si zdůrazňujeme, že každé z evangelií vytváří jednotný celek. Samozřejmě, že můžeme číst Ježíšova slova odděleně od toho, co předcházelo a co bude následovat. Svým způsobem je tak postavena bohoslužba slova v neděli. Avšak dá se tento pohled rozšířit o vědomí, co danému úryvku předchází a co bude následovat, abychom vnímali Ježíšova slova v souvislosti. Určitě si všímáte, že tento pohled v poslední době v promluvách velmi zdůrazňuji. Slyšel jsem názor, že bychom si měli sednout a přečíst konkrétní evangelium alespoň jednou naráz, abychom vnímali celistvost a ducha toho, co v něm chtěl evangelista vyjádřit. Zde nám může připadnout, že nejsme schopni pojmout příliš mnoho informací a zůstali bychom pouze na povrchu. A tak může být dobré vnímat určité celky, které jsou v textech jednotlivých evangelií obsaženy. Víme, že v šestnácté kapitole Matoušova evangelia Petrovým vyznáním přichází zlom. Do té doby se Ježíš věnoval velkým zástupům a potom se jeho pozornost začíná spíše soustředit na jeho učedníky. Z tohoto místa jsme měli vybrány tři úryvky o bratrském napomenutí, bezpodmínečné nutnosti odpuštění a vše to bylo zakončeno podobenstvím o dělnících na vinici.

Dnešní nedělí začínáme číst nový celek Matoušova evangelia. Úryvek, který jsme před chvílí slyšeli, je z 21. kapitoly, v níž Ježíš vjíždí do Jeruzaléma. Začínají posední dny před jeho smrtí a rozpor mezi Ježíšem a představiteli židovského národa se ostře vyhrocuje. Ježíš stojí na konci svého působení, vnímá konečné odmítnutí jeho mesiášství a vyhlašuje soud nad velekněžími a staršími z lidu. Předkládá jim tři podobenství o dvou synech, proradných vinařích a královské hostině, v nichž ukazuje na jejich neochotu uvěřit a přijmout Boží pozvání. Na tato tři Ježíšova obžalovávající podobenství budou navazovat tři útoky, jimiž se budou snažit Ježíšovi odpůrci jeho postavu zesměšnit. V závěru tohoto střetu bude Ježíš varovat své učedníky před zákoníky a farizeji. Je dobré vnímat historicitu slov a souvislost slov, která v evangeliu slyšíme, přesto vždy se svým významem směřují i do našeho života. Připadne mi, že v našem životě se vztah k Bohu naplňuje ve dvou stupních. Tím prvním stupněm je stát se Božím lidem. Každý z nás byl pokřtěn a přijali jsme do svého života Boží přikázání. Stejně jako vyvolený národ přijal Boží přikázání a stal se Božím lidem. Ale toto vše má směřovat k tomu, aby na sobě člověk nechal uskutečnit Boží plán.

Naše zbožnost může totiž mít dvojí přístup. Tím prvním je, že se pomodlím, jdu do kostela a ke svátostem proto, abych si splnil své povinnosti a Bůh už po mně nemohl více chtít. Víc mě Bůh nezajímá a já si potom žiji svůj život. Tím druhým je, že veškerá má zbožnost je prostředek ne cíl. Ona mi totiž pomáhá, abych Bohu dovolil přijmout jeho plány ve svém životě. A nakonec právě toto od nás Bůh očekává. Pokud mohu být osobní, tak před dvěma a půl roky, když mně biskup řekl: „Půjdeš do Stonařova“, tak jsem řekl: „Ano.“ Bylo v tom: vyjít ze svého světa a představ a vydat se tam, kam jsem cítil, že mě Bůh posílá. Ale při přípravě na toto kázání jsem se ptal: „Byl bych toho opět schopen?“ Každý z nás je neustále v pokušení se zavírat do svého světa, v němž nechceme, aby nám Bůh něco bral nebo narušoval. Celým písmem prochází postoj víry, od starozákonních postav vrcholící v odpovědi Panny Marie: „Jsem služebnice Páně…“ (Lk 1,38) Ono zvolání: „Zde jsem“, by mělo provázet náš přístup vůči nebeskému Otci. Není to něco, co je jednou provždy zvládnuté. Stále znovu se ho musíme učit. Ale věříme, že pokud na této cestě vytrváme, Bůh sám naplní a dá našemu životu smysl, o kterém bychom ani nikdy nedokázali snít.