Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pondělí po 2. neděli adventní  | nejbližší Bohoslužba bude: 12.12 v 18:00 - za Boženu Skoupou, sourozence a živou rodinu - MALHOSTOVICE (kostel Malhostovice)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > 7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017

23. neděle v mezidobí - A - 2017


promluva p. J. Buchty



Shromažďujeme se kolem svého Pána, ale to také předpokládá opravdovost našeho společenství se vzájemným přijetím. Bez toho by naše účast nebyla plodná.

Je to čtrnáct dní, kdy jsme slyšeli, že Petr u Cesareje Filipovy vyznává víru církve v Ježíše: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ Mluvili jsme o tom, že tímto vyznáním v Matoušově evangeliu přichází zlom. Do té chvíle se Ježíš snažil veřejným způsobem, skutky, kterými konal, zjevit svou totožnost. Setkal se však s odmítáním a nevěrou, a jeho působení se obrací spíše k jeho učedníkům. Ale ani zde to není bez problémů. Začne ukazovat svým učedníkům jinou postavu Mesiáše, než jak si ho vlivem tehdejší doby představovali. A tím jim začíná převracet jejich představy o jejich cestě, když půjdou za ním. Nemluví o význačných postaveních, které budou jeho učedníci v obnoveném Davidově království zastávat, ale o cestě následování s křížem. Daná skutečnost je v našem životě víry stále tak aktuální. A my se učíme svého Pána stále znovu a znovu přijímat. S každým přiblížením se k tajemství Boha v našem životě je také propojeno s tajemstvím Ježíšova kříže přítomném v našem životě.

Dnešním evangeliem se opět tematicky posouváme dále. Jak již bylo řečeno, Ježíš se obrací na své učedníky a dává jim příkazy, jak bude vypadat společenství jeho učedníků, které při Petrově vyznání nazval církví. Děti v náboženství se učí o čtveré přítomnosti Pána při mši. Jsme na mši svaté a Pán je zde přítomen čtverým způsobem. A právě ten první, základní, zaznívá v dnešním evangeliu: „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Druhý způsob Pánovy přítomnosti je v postavě kněze, který osobně zastupuje Krista. Když přichází k oltáři, společenství věřících povstává, a tím zdraví svého Pána, ne kněze. Zvláště při slovech evangelia a proměňování slyšíte známý hlas svého faráře, ale on pouze propůjčil svůj hlas Kristu. Třetí způsob, někdy zvláště podceňovaný, je přítomnost našeho Pána v Božím slově. Staří církevní otcové upozorňovali, abychom nenechávali padat Boží slovo na zem. Je to, jako bychom nechávali upadnout Boží tělo v Eucharistii. A čtvrtým, v němž naše sjednocení s Kristem má dosáhnout svého vrcholu, je ve svatém přijímání. Ale to vyšší předpokládá to nižší. Je velice problematické jít ke svatému přijímání, pokud se neztotožňuji s Kristem v tom, co říká v evangeliu.

Dnešní evangelium tedy staví naprostý základ pro slavení nedělní bohoslužby, na němž stojí všechna tři vyšší setkání s naším Pánem při mši svaté. Aby se mohla vůbec plodně slavit nedělní liturgie a mohlo se uskutečnit naše setkání se vzkříšením Pánem, je třeba, abychom se shromažďovali v Ježíšově jménu. Samozřejmě se nabízí otázka, co je to shromáždit se v Ježíšově jménu? Žít podle toho, co nám říká Ježíš, ztotožnit se s jeho slovy? Naše farnosti často postrádají smysl společenství. Dnešní evangelium bylo z osmnácté kapitoly, která začíná otázkou učedníků: „Kdo je vlastně největší v království nebeském?“ Pán Ježíš jim staví před oči dítě, ale potom začíná používat slovo „maličcí“. Samozřejmě se jedná o děti, ale význam tohoto slova se rozšiřuje na všechny bezvýznamné lidi často stojící i na okraji společnosti. Dnes jsme slyšeli o bratrském napomenutí, ten druhý mi nemůže být lhostejný. Matoušovo evangelium bude pokračovat ještě příští neděli o povinnosti odpustit. A těchto tří věcí si naše společenství, pokud se má scházet v Ježíšově jménu, musí být vědomo. I když jsme při slavení mše uhlazení a spořádaní, pod povrchem našich srdcí neseme také nepřijetí, nezájem i neodpuštění, a potom nejsme schopni se sejít v Ježíšově jménu.

Dnešní evangelium může odkrývat, kde je „žába na prameni“. A potom se můžeme na eucharistii i těšit, zpívat, ale očekávané naplnění se nakonec dostavit nemusí. Dnešní evangelium je tedy důležitým upozorněním. Chtít přijmout Boha do svého srdce, ale přehlížet druhého člověka asi nebude v našem postoji víry to „pravé ořechové“. A je to něco, co nikdy nemáme zvládnuté a stále se to učíme.