Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pátek 28. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 21.10 v 8:00 - VŠECHOVICE (kostel Drásov)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > 7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017

20. neděle v mezidobí - A - 2017


promluva p. J. Buchty



Někdy jako by stačila krátká modlitba a někdy musí člověk jít dlouhou cestu pro vyslyšení svých proseb. Na druhé straně našich modliteb není nějaký automat, ale ten s kým bychom se měli snažit svůj život sjednotit.

Postupujeme v pročítání Matoušova evangelia. Minulou neděli jsme měli jediný úryvek ze čtrnácté kapitoly. Slyšeli jsme o tom, jak P. Ježíš kráčel po moři a Petr mu vyšel naproti. V tomto úryvku byla vlastně daná odpověď na skutečnost zázračného nasycení, která by byla čtena předchozí neděli, kdy jsme měli svátek Proměnění Páně. Dnešní úryvek je z patnácté kapitoly a také je doplněním předchozích řádků. Do úvodních veršů patnácté kapitoly Matouš řadí událost, kdy Ježíš byl napaden farizeji, že on i jeho učedníci nedodržují rituální předpisy o čistém a nečistém v zákonu. Ježíš hned ukazuje na vnitřní pravdivé postoje a poslušnost Božímu slovu, k němuž je všechno ostatní zaměřené. Avšak dnešní úryvek pokračuje dále. Apoštolové dostávají školu od pohanské ženy, aby si uvědomili, co je skutečně důležité. Židé se dívali na příslušníky pohanských národů až s opovržením. Oni byli svatým lidem Božím, měli Boží přikázání, která je vedla k určité výši mravního života, což u pohanů mnohdy nebylo. Do značné míry je to vidět i v chování apoštolů, kteří nelibě nesou přítomnost pohanky jdoucí za nimi a žádají Krista, aby ji poslal pryč. Nevybavuje se mi jiné podobné místo v evangeliu, kdy by se Ježíšovi učedníci takovým způsobem chovali. Oni dobře věděli, že jejich Mistr byl otevřen vůči potřebám každého člověka.

Poselství dnešního úryvku se nakonec týká každého z nás. Jistě, poznáváme, že nás křesťanství vede k důstojnému prožívání lidského života. Vnímáme nečistotu a nízký charakter lidí kolem nás. A ani si neuvědomujeme, že nás do značné míry nese prostředí a možnosti, které jsou především Božím a nezaslouženým darem. Všechno to, čím nás Bůh zahrnuje, nakonec směřuje k tomu, abychom byli schopni poznat Boží vůli v našem životě a odpovídat na ni. Ale nakonec tomu tak být nemusí. Můžeme se ukolébat ve vědomí, že to s námi nakonec tak špatné není, a že mnoho jiných lidí žije horším způsobem. Nejsou schopni rozeznávat to, co je čisté a nečisté, jako tomu bylo v době apoštolů. A najednou jim Kristus ukazuje, že jsou větší skutečnosti, které od nás Bůh očekává. Co on vnímá jako skutečně čisté a nečisté. Existence vyvoleného národa směřovala k tomu, aby přijali Bohem poslaného Mesiáše, což se nakonec nestalo. Pohanská žena toto vše neměla, přesto však dokázala oslovovat Ježíše Pánem, Synem Davidovým, což většina Ježíšových současníků nepoznala nebo nechtěla poznat. Nakonec ve svých možnostech dokázala dorůst k tomu, co izraelský národ nedokázal. Co když tomu bude i v případě mnohých lidí, kteří nesplňují naše představy o slušném a spořádaném životě? Stále platí Ježíšovo slovo: „A přijdou od východu i západu, od severu i jihu, a budou stolovat v Božím království.“ (Lk 13,29)

To, co nás na dnešním úryvku může zarážet, je Ježíšova tvrdost vůči pohanské ženě. Celkem třikrát ji odmítá. Možná můžeme trochu předpokládat, že nakonec ani nešlo o ženu, ale spíše, aby si něco důležitého uvědomili jeho učedníci. Pán určitě hloubku její víry znal. Věděl, že ona chce jistě svého úmyslu dosáhnout a dokázala jít za ním i přes překážky, oproti vyvolenému národu, jemuž Ježíšovo spasitelné jednání bylo předloženo až pod nos, a přesto odmítal. Nebylo to tím, že si žena byla vědoma potřebnosti spásy pro sebe a svou dceru? Co od Boha ve skutečnosti očekáváme? Toužíme po spáse, kterou Ježíš přináší a dokážeme za tímto cílem jít i přes překážky? Toužíme po tom, abychom byli osvobozeni od svých hříchů a mohli více sloužit a patřit Bohu? Jako by Ježíš ukazoval apoštolům, že k dosažení takového cíle je potřeba mít takovou víru a tak za ním jít, jak vytrvala za Kristem i kananejská žena.