Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pondělí po 2. neděli adventní  | nejbližší Bohoslužba bude: 12.12 v 18:00 - za Boženu Skoupou, sourozence a živou rodinu - MALHOSTOVICE (kostel Malhostovice)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > 7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017

19. neděle v mezidobí - A - 2017


promluva p. J. Buchty



Jak si představujeme víru? Jako určité zvyklosti nebo rituály, jež v životě dodržujeme? Víra znamená každý den se opět učit naslouchat Bohu a snažit se konat to, co po nás žádá.

Po svátku Proměnění Páně, který nám měl dát krátké nahlédnutí záblesku nebeské slávy, se opět vracíme k nedělím liturgického mezidobí. Pročítali jsme Matoušovu třináctou kapitolu obsahující podobenství o Božím království. Pán Ježíš se po začátku svého vystoupení setkává také s nezájmem a odmítáním a na oněch podobenstvích také ukazuje na působení zlého ducha snažícího se Ježíšovu činnost překazit. Jak víme, celá třináctá kapitola popisuje Ježíšova podobenství kromě krátkého závěru zachycujícího Ježíšovo vystoupení v „rodném“ Nazaretě. Matouš je stručnější než Lukáš, přesto neopomíjí odmítnutí, které se Ježíšovi v nazaretské synagoze dostalo. A hned nato začíná čtrnáctá kapitola zprávou o smrti Jana Křtitele. Tito dva muži stáli ve stejné linii a Ježíši začalo být jasné, že se nad jeho působením stahují mraky. Evangelista Matouš uvádí, že když se k Ježíšovi dostala zpráva o smrti jeho předchůdce: „…odplul lodí na pusté místo, aby byl sám…„ (Mt 14,13) Víme, že jako člověk se učil svou cestu Mesiáše poznávat a na základě daných událostí si musel tolik věcí v modlitbě před Bohem ujasnit. Události proměnění minulé neděle tedy logicky navazují na tyto skutečnosti. V Ježíši už dozrálo vědomí konce jeho působení a začal to svým učedníkům odkrývat. Důsledkem potom bylo naprosté nepochopení a nepřijetí ze strany apoštolů, ale také záblesk slávy, kterou prožili na hoře Tábor.

Dnešní bohoslužba slova je velice dynamická. Eliáš, a je dobré vědět o širší souvislosti dnešního prvního čtení, vedl boj proti Bálovi, jehož kult přinesla do země královna Jezabela, dřívější fénická princezna. Eliáš sice očistil zemi od Bálových proroků, ale musí před královnou utíkat. Přichází k hoře Chorebu a v naprosté lidské beznaději se setkává s Bohem a dostává nové úkoly, aby završil své prorocké poslání. V dané chvíli se učí Boha nově poznávat. Toto nové poznání Boha mu dokáže dát opět sílu, aby nastavil věci takovým způsobem, že očista modloslužby bude dokonána. V evangeliu prožívání Božího zjevení je ještě více zdramatizováno. Ježíš totiž nejprve nasytí zástupy (toto evangelium by se četlo minulou neděli) a potom: „…přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh.“ Apoštolové byli svědky zázračného nasycení, v němž Ježíš pomocí pár kousků jídla, nasytil veliký zástup. Vše se dělo asi v horečnaté činnosti, kdy apoštolové neměli moc prostoru přemýšlet nad Ježíšovým jednáním. Vždyť kolem bylo velké množství lidí a oni museli Ježíši tolik pomáhat. Proto je tedy samotný Ježíš uvádí do situace, v níž mohou poznat jeho moc. Jak uvádí evangelista: „Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: „Jsi opravdu Boží Syn.“ Petr tuto situaci prožívá ještě mnohem intenzivněji než ostatní. A snad právě proto, o pár řádků dál vyznává za všechny apoštoly: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ (Mt 16,16)

Můžeme tedy říci, že dnešní bohoslužba slova dává svým způsobem jednoznačné poselství. Poznání Boha se nedá naučit, to se musí prožít. A pokud si člověk neprožije chvíle, kdy mu teče do bot, anebo do loďky, jak mluví dnešní evangelium, tak Boží moc, která má sílu z toho všeho ho vytrhnout ani poznat nemůže. Kolikrát jsme to třeba vzdali bojovat za Boží věc jako Eliáš, abychom si nespálili prsty? Kolikrát jsme neposlechli Ježíšovu výzvu odplout na druhý břeh a drželi jsme se svých jistot? Ano, v pohodě jsme žili dál, ale něco z poznání velikosti a moci Boží se v našem životě neuskutečnilo. Větší poznání velikosti a moci Boží nikdy není v našem životě ohraničenou událostí. Najednou se totiž otevřou člověku dveře, které byly před tím uzavřené, a člověk v nové naději dokáže jít cestami, jež před tím neznal.