Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pátek 28. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 21.10 v 8:00 - VŠECHOVICE (kostel Drásov)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > 7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017

17. neděle v mezidobí - A - 2017


promluva p. J. Buchty



Moudrost je v Písmu důležitá ctnost. Uschopňuje poznávat Boží jednání. Jsme moudrými?

V jednu dobu jsem s velikou oblibou pročítal mudroslovné knihy Starého zákona, kam jistě patří i kniha Sirachovcova. Pokud máte čas a chuť, tak bych velice doporučoval danou knihu otevřít a pročíst. Najdete v ní mnoho z obyčejné lidské moudrosti výstižným způsobem formulované. Jsem přesvědčen, že jsem si z ní udržel ve vědomí dvě moudra, ale v přípravě na toto kázání jsem je nedokázal najít. První zní: „Moudrý člověk ví, co říká.“ A druhé: „Člověk může být považován za moudrého, dokud nepromluví.“ Dnešní bohoslužba slova byla uvedena poměrně známou událostí ze života krále Šalamouna. Trochu se bráním vyslovit „mladého“, protože nastoupil na trůn po svém otci Davidovi ve čtyřiceti letech. Asi nebyl příliš průrazný a jeho otec král David, jak máme napsáno v Písmu (2 Král 2,2), ho vybízel k rozhodnosti a pevnosti v konání. Na začátku své vlády byl Šalamoun osloven Bohem, co by si přál, a král dokázal promluvit tím nejsprávnějším způsobem. Bohužel vysoké mocenské postavení v sobě skrývá velké tlaky a nebezpečí, kterému jsme my „malí“ lidé vyvarováni. Pokud by Šalamoun žádal dlouhý věk, bohatství a smrt svých nepřátel, tak by svým způsobem chtěl zabezpečit blaho své země, a tím i obyčejných lidí. Ale on chtěl více, jeho prosba k Bohu byla vyzrálá.

Samozřejmě se nabízí otázka, co by si na jeho místě žádal každý z nás? Jsem natolik vyzrálý, abych věděl, co je skutečně pro mě dobré? Když mluvím se snoubenci a snažím se s nimi podívat na hodnotné prožívání lidského života, na němž stojí manželství, tak se s nimi ptám: „Myslíte, že to, co v našem životě považujeme, že je dobré a usilujeme o to, musí být skutečně dobré? Co když jsme v mnohém spoutáni pouze svými přízemními zájmy, a co je skutečné, dobré nevidíme, nebo to dokonce považujeme za zlo? Zde se jedná také asi o veliký problém našich zdánlivě „nevyslyšených“ modliteb. Pán Ježíš říká, že nebeský Otec dává dobré dary těm, kdo ho prosí. A pokud malé dítě prosí své rodiče, aby mu dali na hraní ostrý nůž, asi jeho přání nevyslyší, právě proto, že ho milují. A proto i Bůh k našim prosbám dlouhou dobu mlčí. „Žádný učený z nebe nespadl“ a svatým se nikdo nenarodil, ale snažme se v sobě posilovat velikou a dětinskou důvěru v Boží vedení v našem životě, a vše se učit přijímat z jeho rukou. Jak jsme nedávno slyšeli z úst Krista: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým.“ (Mt 11,25)

Dnešní neděli opouštíme Matoušovu 13. kapitolu, která obsahuje Ježíšova podobenství o Božím království. Podobenství o rybářské sítí se kryje významově s podobenstvím o pšenici a plevelu čtené minulou neděli. Na začátku dnešního evangelia je takzvané dvojpodobenství o zakopaném pokladu a vzácné perle. Významově se kryjí a nesou v sobě stejné poselství. Je tam snad jediná rozličnost, a tou je náznak existenčního zajištění obou lidí. Člověk nacházející poklad toho moc neměl a věděl, že se i toho mála, co má, může zbavit a jeho život skrze nalezené bohatství bude zajištěn. Obchodník nebude asi žádným chudákem, ale i pro něho objev vzácné perly činí nepředstavitelnou hodnotu. Boží království se vždy vymyká našim lidským měřítkům o bohatství. Možná v sobě neseme skrytou touhu mít tolik peněz, abychom si mohli koupit…. A přitom nám Bůh nabízí mnohem větší bohatství, které všechno to pozemské zastíní, ale je v jiném řádu. Problém není v tom, že bychom na něho nemohli dosáhnout, problém je, že náš zrak možná ještě tolik nevyzrál, abychom jeho hodnotu poznali. V našem životě je problém, abychom poznávali, co je pro nás skutečně dobré, jak jsme o tom i částečně mluvili minulou neděli. Ale o jedno vždy s jistotou Boha žádat můžeme: „Pane, dej mi prosím moudrost, abych vůbec poznával, o co mám prosit.“