Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pondělí po 2. neděli adventní  | nejbližší Bohoslužba bude: 12.12 v 18:00 - za Boženu Skoupou, sourozence a živou rodinu - MALHOSTOVICE (kostel Malhostovice)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > 7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017

16. neděle v mezidobí - A - 2017


promluva p. J. Buchty



Někdy si dáváme otázku, proč Bůh mlčí, když je ve světě tolik zla a nezasáhne. Dnešní evangelium nám na to dává odpověď.

Před roky jsem narazil na přísloví, které mě oslovilo: „Neznáš druhého člověka, dokud jsi nechodil v jeho botách.“ Určitě nám je jasné, že to neznamená, abychom si potajmu vzali jeho boty a vyzkoušeli, jak se v nich bude chodit. Moudrá slova mají na mysli něco jiného. Každý člověk žije v nějaké originální situaci. Má určitou povahu, vlivy, jež na něho působí, možnosti a omezení, kterými disponuje a u nás je to jiné. Často z pohledu našeho života, svých možností a předností potom kritizujeme jeho nedostatky. Je jisté, že není schopen před naším soudem obstát, ale také dokážeme velice nenápadně obejít skutečnosti, v nichž je zase lepší, než jsme my. Ono chození v jeho botách znamená schopnost podívat se na jeho život jeho očima, to, čeho je schopen, a co ve skutečnosti může. Někteří lidé tak trochu vnímají kněze – zpovědníky, že oni jsou ti, kteří ví tajené věci o těch druhých. Pokud tomu tak je, tak daná tajemství spíše kněze zatěžují. Osobně to vnímám spíše z druhé strany. Když jsem jako mladý kněz začal zpovídat, tak mně začaly docházet dvě skutečnosti. Tou první byl pocit zahanbení. Zpovědník se totiž setkává s lidmi, kde cítí, že svým charakterem nebo vírou za nimi pokulhává. A také jsem začal být méně kritický, protože jsem si uvědomil, že u některých lidí, které tak snadno posuzuji, bych v jejich situaci nebyl schopen ani toho, co oni konají.

První čtení, uvádějící dnešní bohoslužbu slova, bylo z knihy Moudrosti. Svatopisec žil v diaspoře v prostředí formované řeckou filosofií a přicházel do kontaktu s vírou pohanů. Určitě si musel dávat otázku, proč je Bůh nezničí jako své odpůrce a přichází k poznání Boží dobroty a shovívavosti. Můžeme říci, že Bůh zná „boty“ každého člověka. Jeho možnosti a schopnosti, v nichž může svůj život uskutečnit. Můžeme říci, že naše životní prostředí začíná být podobné tomu, co prožíval autor knihy Moudrosti. Bůh miluje svět a každého člověka a má s ním velikou shovívavost. Podobenství o pšenici a plevelu vysvětluje, že nechává vše dozrát. Vzpomínám si na jednu z bývalých farnic upřímně zbožnou, která byla ve své povaze velice temperamentní. Občas se to projevovalo až zbrklostí a unáhleností a ona tak toužila po tom, aby byla klidnou a vyrovnanou. Snažil jsem se jí vysvětlit, že její povaha je dar od Boha, v němž disponuje obrovskou energií a není smyslem, aby ji zlomila (což ve skutečnosti nejde), ale aby ten bouřlivý tok jen dokázala usměrnit, aby svou sílu opřela tím správným směrem. Mnoho špatného v našem jednání jsou jen prostě nevyzrálé a pokřivené schopnosti a dary, jež do nás vložil samotný Bůh. Pokud by teď Bůh vystoupil a začal spravedlivě trestat, tak mnoho schopností a darů, pro něž nás stvořil, by nikdy nedozrálo a nepřineslo užitek.

Podobenství o pšenici a plevelu má krásný jinotaj, který nám v první chvíli asi nedojde. S velkou pravděpodobností se u plevele jedná o jílek, který se v prvních stádiích růstu nedá od pšenice rozeznat. Rozezná se, až začne metat, a to už je pozdě, protože jeho kořeny jsou propleteny s kořeny pšenice. Podobenství nás tedy jemným způsobem upozorňuje, že my svýma pozemskýma očima v tomto čase nejsme vždy schopni říci, co je dobré a co zlé. Určitě už máme životní zkušenost, že mnoho věcí, které jsme v počátku chápali jako dobré, se nakonec ukázaly v jiném světle a opačně. Bůh si nás i druhé lidi často může vést cestami, které se nám příliš nezdají, a je třeba, aby nejen u nás, ale také i u druhých měly možnost dozrát. Proto buďme vděční za Boží dobrotu a shovívavost, které dopřává každému z nás a snažme se ji přát i těm druhým. Za podobenství o pšenici a plevelu stojí ještě dvě další a ta by měla být pro nás povzbuzením. Ona o tom už vlastně mluvila bohoslužba slova minulé neděle, kde byla zmíněna síla Božího slova. Boží království může v tomto světě vypadat jako hořčičné zrnko, ale má sílu vše ostatní přerůst, ať se to stane i v našem životě.