Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pátek 28. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 21.10 v 8:00 - VŠECHOVICE (kostel Drásov)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > 7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017

14. neděle v mezidobí - A - 2017


promluva p. J. Buchty



Minulou neděli jsme slyšeli náročné požadavky, které před nás Ježíš klade v jeho následování. Přesto to může být lehké, když se naučíme vůči němu zaujímat správný postoj.

Po tři neděle jsme četli desátou Matoušovu kapitolu, která začíná výběrem a posláním apoštolů hlásat Boží království. Pokud bychom tedy chtěli být přesní, tak u Matouše je napsáno „nebeské království“. Dle tradice bylo Matoušovo evangelium napsáno pro židy a evangelista respektuje tradici židů, kteří nevyslovovali Boží jméno. Jedná se však o stejnou skutečnost, pouze jiným způsobem označenou. Následně celou desátou kapitolu dává Ježíš svým učedníkům rady, jak si mají při hlásání nebeského království počínat. Do těchto míst Matouš shrnuje Ježíšova slova, abychom počítali s odporem světa vůči misijnímu působení církve. Ježíš v ostrém tónu řeči, který je do značné míry obsažen v desáté kapitole, pokračuje i v kapitole následující. Kritizuje neochotu svých současníků se na jeho kázání obrátit. Vysloveně je zmíněno, že jeho současníci se chovají jako děti na tržišti, které nevědí, co chtějí. A následně Pán pronáší soud nad městy, v nichž působil mocné činy. Vysloveně je jmenován Chorazim, Betsaida, které svou neochotou konat pokání předčí Týr a Sidón a Karfarnaum, o němž Pán říká, že klesne až do pekla. Týr a Sidón byla známá pohanská města známá svou nemravností. Z Betsaidy pocházeli apoštolové Petr, Ondřej a Filip a v Kafarnau Petr s Ondřejem bydleli. O to více překvapuje obrat Ježíšovy mluvy zaznívající na závěr jedenácté Matoušovy kapitoly.

V Ježíšových slovech je cítit takový obrat a jemnost od předchozího textu, že pro jejich hloubku nazývají exegeté tyto verše janovským místem v Matoušově evangeliu. Při četbě evangelia nás to může překvapit, ale jen do té míry, pokud si neuvědomíme, že stejná skutečnost je již výrazným způsobem obsažena ve Starém zákoně. Je to třeba kniha Job, v níž se Ninivané obrátili na prorokovo kázání. Král David, když se dopustil cizoložství a vraždy nebo i velice bezbožný král Achaz žijící modloslužebným a věrolomným způsobem života. Pokaždé, když člověk opravdově před Bohem vyzná: „Zhřešil jsem a chci konat pokání.“ tak Boží milosrdenství nikdy nezůstane uzavřené. My jsme k takovému jednání velice nedůvěřiví, ale Bůh vidí do lidského srdce a nikdy nikomu neodepře svou milost a odpuštění, když se k němu s upřímným srdcem obracíme. Tento radikální obrat v Božím jednání se vine celým Písmem a je cítit i v Ježíšově jednání. Pro Ježíše nebylo lehké vysvětlit a odhalit svým učedníkům svou identitu, aby ji pochopili správným způsobem a neposunuli si ji do svých falešných představ. Ale pokud známe celkový duch Písma, které zjevuje jednání Boha, tak potom s úžasem hledíme na Krista, který se chová úplně stejným způsobem.

Ježíš tedy vnímá onen kontrast mezi svými současníky, o němž jsme slyšeli v modlitbě, kterou přednáší svému nebeskému Otci. Co vlastně Bohu nejvíce vadí? Že jsme hříšníci? Ne, to Bůh ví více, než my sami jsme schopni si uvědomit. Bohu vadí, pokud odpíráme odpovědět na jeho volání, abychom konali pokání. Ježíš mluví o tom, že velké věci jsou skryté před moudrými a chytrými. Řečtina používá slova „σοφῶν καὶ συνετῶν“. Slovo „σοφῶν“ je v prvotním významu zběhlý v nějakém řemesle, kvalifikovaný, profesionál, dovedný, zručný. U slova „maličcí“ používá originální text slovo „νηπίοις“, což znamená v prvotním významu doslova „nemluvně“, odtud „dítě“, a odtud pak také „člověk dětinský, bez předvídavosti, bláhový, hlupáček“, někdo, kdo není zkušený, protřelý, kalkulující, znalý, zběhlý. Ježíš nám tedy tímto textem připomíná, v jakém postavení se před Bohem můžeme otevřít velikým věcem. Mohu svou víru žít desetiletí, ale pokud se před Boha stavím jako zběhlý profesionál a ne jako malé dítě, které znovu a znovu potřebuje Boží vedení, jsem nějak mimo. A možná v tom dětinském postoji před Bohem budeme víru více okoušet jako sladkost a štěstí našeho života.