Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pátek 28. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 21.10 v 8:00 - VŠECHOVICE (kostel Drásov)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > 7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017

15. neděle v mezidobí - A - 2017


promluva p. J. Buchty



Přišli jsme na mši, ale s jakým rozpoložením? Máme srdce otevřené a ochotné naslouchat Božímu slovu?

V tomto liturgickém roce pročítáme Matoušovo evangelium. Po tři neděle jsme se věnovali desáté kapitole a poté jsme hned minulou neděli skočili na závěr jedenácté. Dvanáctou kapitolu posloupnost úryvků vynecháváme a dnes jsme otevřeli začátek kapitoly třinácté obsahující Ježíšova podobenství o nebeském království. Je to vlastně pochopitelné. Po úvodním vystoupení Ježíše Krista, kdy za ním přicházelo velké množství lidu, se Ježíš začíná setkávat s prvními známkami odporu a lhostejnosti vůči jeho kázání a vyzývání k obrácení. Ježíš posílá své učedníky hlásat Boží království a také je upozorňuje na protivenství, jež budou při něm zažívat. Apoštol Pavel napsal v listě Římanům: „Víra je tedy ze zvěstování…“ (10,17) Nikdo z nás si křesťanskou víry neobstaral sám. Člověk si může na základě své životní zkušenosti vytvořit určitý smysl a disponovanost pro Boží skutečnost, může toho hodně vyčíst z knihy, ale vždy se nakonec musí setkat s člověkem, který mu otevře smysl a pochopení křesťanské víry. Zajímavým způsobem je zakončeno Markovo evangelium, v němž je napsáno, že když Kristus vstal z mrtvých a vstoupil na nebe: „Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními.“

Pán je tedy živý a přítomný uprostřed své církve a jako každý z nás potřebuje kněze, aby mu zprostředkoval přítomnost Krista ve svátostech, tak i svět potřebuje křesťany, aby mu přinášeli Krista, který v nich neustále hlásá Boží království. Jinými slovy, přijetí Božího království se nikdy nedá přijmout četbou v nějakých moudrých knihách, ale musí být spojeno s živou přítomností Ježíše v křesťanech dnešní doby. K ničemu menšímu nejsme ve svém životě povoláni. Jak již jsme si říkali, Bůh dokáže doplnit naše slabosti, ale od nás to také neustále vyžaduje, abychom se snažili dokonaleji ztotožňovat svůj život s Ježíšem a jeho učením, aby jeho přítomnost byla v našem jednání více skutečná. Tohoto si byli křesťané od prvních dob vědomi. Ale také se zamýšleli nad úspěšností hlásání nebeského království. A i z tohoto důvodu evangelista Matouš uvádí Ježíšovo podobenství o rozsévači. V dnešní bohoslužbě slova existuje určité napětí. V prvním čtení z proroka Izaiáše byla vykreslena síla Božího slova. Bůh skrze něho oznamuje, že všechna jeho slova přinesou užitek. My jsme vůči tomuto proroctví oproti Izraelitům v nevýhodě. Jak víte, panuje tam velice teplé podnebí a jsou prakticky odkázáni pouze na déšť. Bez deště se jinak úrodná půda rychle mění v poušť, a pokud zaprší, tak ihned vyrazí bujná vegetace. Oni tedy více rozuměli prorokovým slovům o účinnosti Božího slova.

Ale pokud je tedy Boží slovo tak účinné, jak je možné, že tolik lidí odmítá hlásání Božího království? A právě na tuto otázku prvních křesťanů odpovídá Ježíšovo podobenství o rozsévači. Účinnost Božího slova je jistá, ale je podmíněna lidskými srdci, jak nám představují různé druhy půd. A Ježíš se netají, že je to vlastně tři ku jedné. Nejprve vyjmenovává tři druhy špatné půdy neschopné buď přijmout, nebo udržet semeno Božího slova. Ale kde semeno Božího slova zapadne, tam jeho plodnost dalece předčí všechny ostatní neúspěchy. A na tomto stojí Boží království. Ne na kvantitě, ale na kvalitě, která mnohdy dalece dokáže převážit neochotu a nezájem. Jsem si vědom, že nyní posunu Ježíšovo podobenství k trochu jinému významu, ale neodpustím si říci, že nějak je to i v životě každého z nás. Totiž v srdci každého z nás se nacházejí všechny druhy země, do níž dopadají Boží slova. V každém z nás je něco z tvrdosti, neochoty, nestálosti a něco z pozemských zájmů zabíjejících účinnost Božího slova v našem životě. Ale v každém z nás je alespoň trochu dobré půdy, do níž Boží slovo může zapadnout. Snažme se toto místo chránit a starat se o něj. A Boží slovo i v našem životě dříve nebo později přinese užitek, který dalekosáhle vyváží naši neschopnost a hříšnost.