Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pátek 28. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 21.10 v 8:00 - VŠECHOVICE (kostel Drásov)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > 7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017

13. neděle v mezidobí - A - 2017


promluva p. J. Buchty



V co a komu věříme? Komu jsem ochotni odevzdat život do rukou? Je to Bůh? Myslím si, že je to otázka více než „šitá na tělo“.

Je to již po třetí neděli, co nasloucháme Matoušově 10. kapitole. Ježíš v ní rozesílá své apoštoly, aby šli a hlásali Boží království. Také jim dává rady, jak by se měli při hlásání chovat. Avšak ne vše v těchto evangeliích zaznělo. Pán své učedníky upozorňuje na pronásledování, které budou při hlásání prožívat. Jsou tam slova o pronásledování ve vlastní rodině. Církev nechává tyto verše číst zvláště při oslavách mučedníků. Evangelista Matouš tedy vidí nejen danou první misi apoštolů, ale celkové hlásání Božího království, jež se bude v církvi dít ve všech dobách. Možná nám to připadne neskutečné, ale křesťané jsou na různých místech různými způsoby pronásledovaní nebo utlačovaní. Utlačování křesťanů neskončilo pádem totalitních režimů v Evropě, ale stále se děje různými způsoby v muslimských zemích. Teroristická organizace tak zvaného Islámského státu jen tuto skutečnost výrazným způsobem zviditelnila. Zvláště jsou pronásledováni křesťané v Severní Koreji. Můžeme vnímat, že za pronásledované křesťany se zvláště modlíme o šesté neděli velikonoční a měli bychom na ně pamatovat také ve svých modlitbách.

Misijní rozměr církve je skutečnost, která vytváří církev ze své podstaty, a k tomu můžeme přidat, že tedy znamení odporu tohoto světa vůči hlásání Božího království bude vždy nějakým způsobem přítomné. To bychom si měli uvědomovat, když máme možnost žít, kdy církev v naší vlasti prožívá klidné časy. Měli bychom si být vědomi určitého boje o věrnost vůči Ježíši Kristu, který vždy zůstane nějakým způsobem přítomný. Nemusí se tedy jednat o vnější nátlak, ale o lákavé nabídky tohoto světa, jež mohou nenápadným způsobem odvádět křesťana od jeho vztahu ke Kristu. Ježíš nás uklidňuje svým slovem, abychom se nebáli, jak nám zaznělo minulou neděli. Odkazuje nás na víru v Boží moc. U Boha, jak zaznělo, máme spočítány všechny vlasy na hlavě. Nakonec jde o to, zdali Bohu ve svém životě věříme. Věříme, že přes všechna protivenství Bůh všechno drží ve svých rukou. Ať chceme nebo ne, strach bude vždy v nějaké formě přítomný v našem životě. A jak nám řekl P. Ježíš minulou neděli, je třeba, abychom se spíše báli, že bychom mohli skončit v pekle, než všeho ostatního.

Ve Starém zákoně je na několika místech napsáno, že Bůh je Bohem žárlivým. (2 Moj 34, 14; Joz 24,19; Na 1,2) Naším uším to zní nepěkně, protože žárlivost vyjadřuje nepěknou vlastnost. Ale v biblickém smýšlení to znamená něco jiného. Musíme si uvědomit, že pohanské národy uctívaly velké množství bohů a pravý Izraelita toto vše musel odmítnout, pro něho byl pouze jediný Bůh. Jinými slovy víra v Boha se nedá slučovat s jakoukoliv formou modloslužby. Židovství to vyjadřovalo tím největším přikázáním, v němž Bůh má být milován nade vše, musí stát v životě člověka na prvním místě. A najednou můžeme v Ježíšově jednání vidět nápadně podobné rysy. Mluvili jsme už o vyjádření „já jsem“, kde je ozvěna onoho starozákonního, kdy Bůh Mojžíšovi v hořícím keři říká své jméno: „Já jsem, který jsem.“ (2 Moj 3,14) V dnešním evangeliu si Ježíš nárokuje stejně vrcholný projev lásky k sobě, jako Bůh ve Starém zákoně. Pokud by Ježíš nebyl Boží Syn, tak nemá na takové jednání žádné právo. Ježíš nám tedy dává jasným způsobem najevo, kdo je, a co od nás očekává. Jeho slovo dnešního evangelia je tedy připomněním, abychom si uvědomili rozhodnost, s níž se musíme ke Kristu přihlásit. Láska není především záležitostí citu, ale postojů, jež v životě zaujímáme.

Dnešní evangelium je ovšem také velkým povzbuzením. Ano, Bůh toho od nás hodně vyžaduje, ale také říká, že nám nic nezůstane dlužen. Že nepřehlédne ani nenápadný skutek lásky, natož pokud člověk svůj život zcela svěří do rukou Božích.