Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pondělí po 2. neděli adventní  | nejbližší Bohoslužba bude: 12.12 v 18:00 - za Boženu Skoupou, sourozence a živou rodinu - MALHOSTOVICE (kostel Malhostovice)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > 7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017

11. neděle velikonoční - A - 2017


promluva p. J. Buchty



Být Kristovým učedníkem znamená být i hlasatelem. Jedno s druhým souvisí a nedá se od sebe oddělit. Hlásání evangelia není vyhrazené jen nějakým profesionálům, ale i každému z nás.

Opět po dlouhé době máme o nedělích zelenou barvu. Vrátili jsme se k nedělím liturgického mezidobí a zelená barva, jež je znamením života, naznačuje, co by se v našem životě víry mělo uskutečňovat. Pokud prožíváme jednotlivé období liturgického roku, tak je to proto, abychom tajemství Ježíšova života mohli více pochopit a pronikat. Advent, Vánoce, půst a Velikonoce jsou totiž neustále přítomné v našem vztahu k Bohu, jen se je skrze slavení učíme více objevovat, abychom je potom v tom obyčejném a všedním životě více mohli prožívat. Můžeme říci, že dnešní evangelium je více než symbolické. Je přímo posláním. Na začátku období, kdy všechna důležitá tajemství Ježíšova života, jsme již v liturgickém roce prožili, nás Ježíš posílá. Je totiž třeba, abychom výpověď evangelia nebrali jen jako historickou zprávu o tom, co se dělo při Ježíšově veřejném působení. Evangelium je o tom, co my bychom ve své víře měli prožívat. A tak tedy Ježíšovo vybídnutí: „Jděte a hlásejte: ‚Přiblížilo se nebeské království.‘“ se vlastně týká každého z nás. Může nám připadnout, že v dnešní době lidé nemají o křesťanství zájem. Že je naše snaha zbytečná. Ale potom se musíme ptát, co znamená hlásat Boží království a jestli to ve skutečnosti děláme?

Ježíš dává učedníkům příkaz, aby uzdravovali, probouzeli k životu, očišťovali a vyháněli zlé duchy. Apoštolové tedy měli přicházet k lidem a přinášet jim poznání Boží moci. Je to něco, co nabízeli a lidé měli především prožít. Zdá se mi, že my to děláme trochu opačně. Dáme lidem desatero a chceme, aby byli schopni všechny příkazy zachovávat. Ne, že by to nebylo důležité, ale člověk nejprve musí ve svém životě nějak prožít Boží moc. Bůh se ho musí dotknout. A zde opravdu záleží na vyzrálosti každého z nás. Určitým klíčem k pochopení dnešního evangelia je druhé čtení. Je tam myšlenka, která je poměrně často v Písmu obsažená. Apoštol Pavel to vyjadřuje slovy: „Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme byli ještě hříšníky.“ Pokud jsme neprožili toto vědomí, že Bůh je ten, kdo pro mě něco velkého vykonal, když jsem si jeho jednání nijak nemohl zasloužit, takže nejen nejsem schopen žít opravdově vztah k němu, ale nejsem schopen ani být hlasatelem Božího království. Nejsem schopen žít opravdově vztah k němu, protože potom žiji svou víru ve strachu, aby mě Bůh nepotrestal nebo v jakémsi kupčení s Bohem, kdy Bůh mě odměňuje za to, co jsem udělal. Opravdová víra je spojena s postojem úžasu a vděčnosti nad Božím obdarováním, i když jsem ve svém životě hříšník.

Potom ono hlásání Božího království vychází z lidského srdce. Je to silný prožitek, který se snažíme nějakým způsobem předávat dále. Ve vztahu k Bohu můžeme prožívat úžasnou svobodu, v níž nacházíme sami sebe. Člověk poznává, že hřích je to, co dusí jeho život, a činí ho nesvobodným. A pokud tuto hodnotu svobody ve svém životě poznáváme, tak cítíme, že do vztahu víry k Bohu nemůžeme nikoho nutit, ale jen nabízet. Toto nabízení by se mělo dít především naším životem. Každý člověk v sobě nese žízeň života a nemysleme si, že lidé necítí čerstvost pramene v srdci druhého člověka. A vůbec to neznamená, že najednou začne chodit do kostela. Může to třeba jen být, že ve svém soukromí začne spínat ruce k modlitbě, i když my o tom vůbec nebudeme vědět. Myslíte, že Ježíšova slova o uzdravování, probouzení k životu, očišťování a vyhánění zlých duchů jsou nadnesená? Anebo je to spíše v nás, abychom v sobě více objevili, že Pán k tomuto hlásání povolává každého z nás, a dokonce nás vybavuje svou mocí, ale my se to musíme naučit vidět a žít?