Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pondělí po 2. neděli adventní  | nejbližší Bohoslužba bude: 12.12 v 18:00 - za Boženu Skoupou, sourozence a živou rodinu - MALHOSTOVICE (kostel Malhostovice)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > 7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle velikonoční - A - 2017


promluva p. J. Buchty



Výpověď velikonočních nedělí dnešním evangeliem vrcholí. Poznat skrze Ježíše nebeského Otce je věčný život.

Čtvrteční slavností Nanebevstoupení Páně jsme vstoupili do poslední části doby velikonoční. Spolu s církví se připravujeme na novozákonní letnice, při nichž apoštolové přijali slíbeného Ducha. Apoštolové si nedokázali Kristův dar Ducha nijak představit, prostě ho museli prožít. A nějak podobně je tomu i s námi. Nedokážeme si představit svobodu a sílu, kterou přináší dar Ducha. Děti v náboženství mají v katechezi o přijetí ducha zajímavý příklad. Katecheta do hodiny přinese vyfouknutý míč, který je líný, nechce skákat. Pro hru se stává nepoužitelný. Potom před očima dětí míč nafoukne a najednou ten stejný balón změní své schopnosti. Dech pumpičky ho promění. Nejednou začne být živý. Přiznejme si, že my často žijeme takové „splasklé“ křesťanství, jež je pro náš svět nepoužitelné. Toto vše říkám, abychom v sobě alespoň trochu oživili touhu nechat se naplnit Duchem. Vím, že mnozí jsme již byli před lety biřmováni a přijali jsme plnost darů Ducha. Ale to neznamená, že již toto obdarování v plnosti žijeme. Samozřejmě se nabízí tolik věcí, které by potřebovaly v našem životě dát do pořádku. Můžeme opustit naše přízemní pohledy, kdy očekáváme, abychom se měli v tomto světě dobře a začít vidět polovičatost našeho života a neschopnost vydávat takové svědectví Kristu, jak by svět od nás očekával. Avšak dnešní evangelium nás vede dále.

Mluvíme o tom, že v druhé polovině doby velikonoční jsme se s Kristem vrátili do večeřadla. Bylo to po dvě neděle a dnes poslední chvíle, které apoštolové prožili se svým Mistrem, opouštíme velekněžskou modlitbou. Ježíš toho musel v těch pár hodinách před svým utrpením mnohé říci a jeho učedníci si na to pomalu vzpomínali. Poté, co Ježíš vyslovil vše, co měl na srdci, se začal modlit ke svému nebeskému Otci. Nazývá se to velekněžskou modlitbou a my jsme v evangeliu slyšeli její první část. Jak náš Pán přímo v modlitbě říká: „Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal…“ a o pár řádků dál přidává: „Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří.“ Ježíš se tedy modlí za všechny své učedníky, kam patří i každý z nás. Myslím si, že se můžeme právem domnívat, že Ježíšova modlitba určitě bude vyslyšena. Možná dříve narození si pamatují, že se v náboženství učilo šest základních pravd víry. A čtvrtá zněla: „Boží Syn se stal člověkem, aby nás spasil.“ Každý z nás určitě myslíme na jeho oběť na kříži. Ale celý Ježíšův život je jeho spasitelné poslání, které křížem vrcholí. Ona spása spočívá v tom, jak to říká Ježíš v dnešním evangeliu, že zjevil svého nebeského Otce. Určitě si ještě vzpomínáme na odpověď, kterou dal Ježíš Filipovi, když mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce.“ (Jn 17,8) A Ježíš mu na to říká: „Kdo vidí mne, vidí Otce.“ (Jn 17,9) Jaké postavení má v tomto zjevení Otce kříž? Je součástí celého zjevení Otce, ale také má nezastupitelné místo ve zjevení Otcovy lásky, která jde na samý kraj.

Možná můžeme předpokládat, že Bůh by si našel jiný způsob, jak zjevit lidem radikalitu své lásky, kdyby kříž nebyl vynucen hříchem našeho světa. Ale v našem světě naplněném velkým utrpením a zlobou je kříž často jedinou odpovědí. Bůh se ve své lásce k nám stává hodnověrným, když to největší lidské ponížení bere na sebe. „Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ Poznat tuto Boží lásku, dobrotu, odpuštění je věčný život. A vlastně o to jde Ježíši. Zjevuje nám svého Otce, jeho vztah k nám je silnější než náš hřích a smrt. Uvěřit v takového Boha znamená věčný život. Je to ovšem propojeno s jednou důležitou skutečností. Je pro nás Bůh naším Otcem a snažíme se být jeho dětmi? A to je asi to nejdůležitější, aby v nás Ježíšův Duch vytvořil. Ten největší a základní vztah, aby Bůh byl naším Otcem, a my svůj život tímto vědomím a postojem žili.