Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pátek 28. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 21.10 v 8:00 - VŠECHOVICE (kostel Drásov)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > 7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017

Slavnost Nejsvětější Trojice - A - 2017


promluva p. J. Buchty



Znalost Trojice není uspokojením naší zvědavosti vůči Bohu, ale je vyzváním k účasti na vnitřním tajemství Božím. Účastí na životě Božím roste naše poznání Trojjediného Boha.

Prožili jsme už všechna období církevního roku. Nejprve to byl advent s navazujícími Vánocemi a před týdnem skončily Velikonoce, jimiž předchází postní doba. Na dobu velikonoční navazují tři slavnosti Páně: dnešní Nejsvětější Trojice, tento čtvrtek „Božího Těla“ a potom o týden později Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Svým způsobem můžeme říci, že každým novým liturgickým rokem žijeme příběh své víry. Jsme zváni, abychom s církví prožívali liturgické slavení, které by mělo pronikat do našeho všedního života. A v něm se potom odvíjí příběh našeho vztahu k Bohu. Není to tedy něco statického, ale naopak je v tom dynamika života, a my jsem schopni se mnohým tajemstvím víry přiblížit jen tím, že je ve svém životě prožíváme. Známe to vlastně z celého našeho života. Pouhé vědomosti pro život nestačí. Život se musí žít, okoušet. Vím, že v životě je spousta starostí a trápení, ale přes to přes všechno není kvalita možnosti žít, cítit a milovat mnohem větší než všechny naše bolesti? Asi je třeba, abychom se více odprošťovali od toho, co bychom chtěli a žili a směřovali k tomu, co můžeme. Možná nám v této chvíli může připadnout, že se vzdalujeme od smyslu dnešní slavnosti, ale opak je pravdou. Tajemství Trojjediného Boha velice úzce souvisí s tajemstvím života. On je prostě život. Všude, kde můžeme vnímat krásu života, tak prostě také nahlížíme odlesk krásy Nejsvětější Trojice. Jak říká Písmo: „Vždyť Bůh smrt neučinil, ani se netěší ze zahynutí živých; stvořil totiž všechno, aby to bylo, … (Moudr 1,13n) Jsou pouze dvě skutečnosti, které Bůh neučinil a které nenávidí: hřích a smrt.

Nabízí se ještě jedna otázka: „A když život pro své trápení a bolesti už ztrácí svou hodnotu?“ Zde je velký argument zastánců eutanázie, aby se člověk prostě nemusel trápit a mohl důstojně z tohoto světa odejít. Pokud opomineme argument, který říká, že většina takových lidí přejících si ukončení vlastního života, spíše nechce být svému okolí na přítěž, tak zde je ještě oblast vnitřní kvality života. Všechna pestrost a krása stvoření kolem nás má nakonec vést k prožívání vnitřních hodnot, které se do velké míry stávají nezávislé na tom, co je kolem nás. Lidský život má dospět k bohatému vnitřnímu životu a to vnější tomu má napomáhat. A v našem stavu hříchu si musíme říci, že ke vnitřnímu bohatství nedorůstáme jen skrze dobrotu a lásku svých nejbližších, ale také skrze trápení a bolesti rozvíjející v nás schopnost být více lidmi. Každý z nás tedy žijeme příběh života, v němž se naše vztahy a zrání uskutečňují. V tom příběhu života je vlastně obsažen každý z nás. Zde je rozdíl mezi dítětem a starým člověkem. Dítě, to je naděje, ale u něho se vlastní život ještě neuskutečnil jako u dospělého. Asi před rokem vyšla encyklika (okružní list) Amoris laetitia (Radost z lásky), jež papež František věnoval rodině a jejím současným problémům. V závěru poslední deváté kapitoly, v níž papež mluví o manželské spiritualitě, uvádí myšlenku Dietricha Bonhoeffera: „Je třeba, aby duchovní cesta každého z nich pomáhala zakoušet jisté „zklamání“ z druhého, přestat od něj očekávat to, co je vlastní jen lásce Boží.“ (čl. 320)

Společenství Trojjediného Boha je největším, ale také základním tajemstvím nejen naší víry, ale celého našeho života. Je v něm vtištěno a obsaženo více, než jsme si v první chvíli schopni uvědomit. Ježíš nám toto tajemství zjevuje, ale nečinil to tak, že by nám začal vykládat nějaké poučky nebo pravdy. On nás prostě do tajemství Trojice uvádí skrze prožívání jeho života. Skrze liturgii bychom měli objevit spásnou sílu jeho přítomnosti naplňující náš život. A za tím vším stojí věta zaznívající v dnešním evangeliu: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna …“ Prožívání spasitelné přítomnosti Syna nám dává poznat lásku Otce, která se v našem životě stává největší jistotou. A ve vztahu vůči Otci a Synu potom prožíváme proměňující a oživující sílu Ducha Svatého. A toto poznání prozařuje a naplňuje náš pozemský život už teď směřující k věčnosti.