Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pátek 28. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 21.10 v 8:00 - VŠECHOVICE (kostel Drásov)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > 7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017

5. neděle velikonoční - A - 2017


promluva p. J. Buchty



Dnešní neděle je již pátá velikonoční a stále hlouběji se nás snaží uvést do přítomnosti Ježíše, který je pro nás jistotou, domovem a novým životem.

Slova dnešního evangelia nás opět vrací do večeřadla. Prožili jsme v liturgii jas Kristova vzkříšení a v jeho světle máme pochopit Ježíšova slova pronesená v posledních chvílích jeho pozemského života. Mnohdy to prožíváme ve vztazích k našim nejbližších, když si dodatečně vzpomínáme na jejich slova a začínáme je chápat v novém světle. Mluvili jsme o tom, že Kristovo vzkříšení je největším znamením potvrzujícím Ježíšovo poslání. Je to skutečnost dávající smysl celému lidskému životu včetně jeho utrpení a smrti. Otevírá se v něm přes všechnu vládu zla a smrti cesta k životu. Ale také ozřejmuje a dává naplnění Kristovým slovům. Ježíšovo vzkříšení je klíč k pochopení všeho, co náš Pán za svého veřejného působení pronesl. Stojí také za zmínku, že v dnešním evangeliu zaznělo další Ježíšovo vyjádření začínající slovy: „Já jsem…“ Před Velikonocemi jsme slyšeli: „Já jsem světlo světa.“ (Jn 9,5) „Já jsem vzkříšení a život.“ (Jn 11,25) Minulou neděli to bylo: „Já jsem dveře.“ (Jn 10,9) a v návaznosti na téma minulé neděle: „Já jsem dobrý pastýř.“ (Jn 10,11) A dnešní neděle doplňuje další: „Já jsem cesta, pravda a život.“ Zbývají dvě poslední: „Já jsem chléb života a pravý vinný kmen.“ (Jn 6,35 + 15,1) Všechna tato Ježíšova zvolání jsou kryté starozákonním výrokem z druhé knihy Mojžíšovy: „Jsem, který jsem.“ (3,14)

Izraelité si mohli být jisti Boží přítomností. Kolik lidí v našem světě se snažilo hrát si na bohy, zajistit si svou existenci a všechny už odvál zub času. Jen Boží přítomnost zde zůstává a my se můžeme o ni vždy opřít. On prostě neustále je. A nejen to, on nikdy není starý. Je neustále aktuální, přitažlivý a mladý. Onen výrok, kdy Bůh zjevuje své jméno Mojžíšovi, však nabízí širší možnost výkladu. Hebrejština, v níž je Starý zákon napsán, byla starým a primitivním jazykem. Její vyjadřovací schopnosti byly velice omezeny a jednou z nich je, že neznala budoucí čas. Anebo přesněji přítomný a budoucí čas se vyjadřoval stejně, záleželo dle kontextu. Proto se tento výrok také může chápat v budoucím čase: „Já jsem, který budu.“ V tomto významu je právě zesílena ona jistota, kterou by měl člověk vložit do Boha. Právě o tom je celý dnešní úryvek evangelia. Všechna Ježíšova zvolání: „Já jsem“, obsahují onu ozvěnu Boží mluvy v hořícím keři, avšak z dnešního úryvku to vychází nejvíce. Ježíš přímo říká svým učedníkům: „Věříte v Boha, věřte i ve mne.“ A to vše je zesíleno dvěma skutečnostmi, které se vinou celým dnešním evangeliem: Domov a Otec.

Ano, vzkříšení je příslibem nového života, který bychom už nyní měli ve svém životě prožívat. Měli bychom prožívat onen dotek vnitřní síly, která nám umožňuje překonávat životní těžkosti jinak v tomto pomíjivém světě. Ale plnost to bude až jednou. A k této skutečnosti se jde cestou, o níž Ježíš mluví v dnešním evangeliu. Cesta jistoty v Boží přítomnost a vědomí, že Bůh nám již připravil místo. Že my tímto světem pouze do času procházíme. Možná si řekneme, že tato Ježíšova slova nejsou pro nás, byla určena apoštolům. Ale uvědomme si okolnosti dané chvíle. Ježíš to říká svým učedníkům ve chvíli, kdy se od něho za pár hodin rozutečou, a Petr dokonce svého Mistra zapře. Ježíšova slova jsou řečena i nám, obyčejným hříšným křesťanům. Dokonce můžeme říci, že hřešíme, protože Bohu nevěříme. Bůh chce naši důvěru a naši naději v jeho zaslíbení. On chce, abychom tuto životní jistotu, kterou prostě nikde v tomto světě nenajdeme, prožívali už nyní. Izraelité měli tisíciletou zkušenost s Bohem a apoštolové se učili vidět Boží přítomnost v Ježíši Kristu. U nás je to tak trochu naopak. My se učíme poznávat Ježíše Krista a skrze něho Boha. Pán nás tedy k takovému společenství a jistotě zve. K objevení toho, že jsme každý z nás přijímáni a očekáváni. Zamýšlejme se nad tím a prosme, abychom to dokázali ve svém životě objevit.