Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pátek 28. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 21.10 v 8:00 - VŠECHOVICE (kostel Drásov)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > 7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017

3. neděle velikonoční - A - 2017


promluva p. J. Buchty



Skutečnost vzkříšení. To by se věřilo, kdybychom byli v situaci apoštolů. Ale i oni se učili svého Pána poznávat. A co když je náš Pán tak blízko, a my ho prostě nepoznáváme?

Třetí neděle velikonoční nám naposledy předkládá evangelium, kdy se učedníci potkávají se vzkříšeným Pánem. Po dvě první neděle jsme četli Janovo evangelium. Poprvé to byl běh Petra a Jana k prázdnému hrobu a naposledy vyznání Tomáše, jenž výrazným způsobem předbíhá víru ostatních apoštolů, ve slovech: „Pán můj a Bůh můj.“ Stále mluvíme o tom, že svými smysly nejsme schopni konečným způsobem pochopit tajemství zmrtvýchvstalého. Zde už hraje důležitou skutečnost postoj víry. Proto se Ježíš nezjevuje svým odpůrcům. Bylo by to zbytečné. Jak jsme to slyšeli v podobenství o boháči a Lazarovi, pokud neuvěřili jeho slovům, neuvěří, i kdyby někdo vstal z mrtvých. Opět by si našli nějaký důvod, aby skutečnost Ježíšova vzkříšeného těla nějakým způsobem popřeli.

Autorem dnešního úryvku se Vzkříšeným je evangelista Lukáš. Stojí za zmínku, že to byl původně pohan, vzdělaný muž, lékař, který se nechal pokřtít. Osobně tedy Ježíše za jeho pozemského života neznal. Vrcholem jeho zprávy o vzkříšení není tedy setkání Zmrtvýchvstalého s apoštoly, ale cesta dvou pro nás neznámých učedníků, z nichž jméno jednoho ani druhého není uvedeno. Na jedné straně Lukáš označením Kleofáše ukazuje historicitu daného setkání, ale na straně druhé můžeme cítit, že tím druhým učedníkem vlastně může být kdokoliv, i my samotní. Jako by zde Lukáš už vtiskl skutečnost prvotní církve, v níž většina židokřesťanů, ale i všichni pohanokřesťané se s pozemským Ježíšem nikdy nesetkala. Oni neměli onu zkušenost nejbližších učedníků, kteří Ježíše znali za jeho pozemského života. To, co ostatní evangelia naznačují, Lukášův úryvek ukazuje v plné síle. Je to i naše cesta, s níž už první generace pohanokřesťanů měla své zkušenosti, jak se učíme poznávat vzkříšeného Pána.

První skutečností je vlastní cesta. Jakoby tím Lukáš chtěl zdůraznit, že celý náš život víry je cestou, v níž se postupně učíme poznávat Ježíšovu přítomnost. Na křesťanství mohou být různé pohledy, ale tím, co je nejdůležitější, je víra ve vzkříšení. Víra v Ježíšovo vzkříšení a osobní prožitek nového života, který Ježíš přináší, je spojen s vyjítím ze smrti k životu. Je to cesta, v níž se křesťan osvobozuje od malomyslnosti a smutku k radostnému postoji. A takovému postoji postupně učíme. Každý z nás pomalu směřujeme k okamžiku, kdy všechno pozemské pro nás ztratí smysl, a jediné, co nám zůstane, je právě ona skutečnost víry, k níž by měl náš život dozrát. A nenechme se zmýlit teoretickými vědomostmi. Ty můžeme sice mít, ale důležitý je postoj našeho života, zkušenost, k níž musíme dospět. Na postoji učedníků je cítit hluboké zklamání. Na Ježíšovu otázku: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ mu odpovídají, že on je jediný a neví o těch událostech. A přitom je to úplně opačně. Ježíš byl ten, který znal smysl jeho smrti na kříži. Oni ten smysl nechápali.

Nepřipomíná vám to naši křížovou cestu? Naše opakované zklamání, naděje a cíle, jichž jsme se museli ve svém životě vzdát. Ve své poslušnosti Bohu sice dokážeme říci: „Buď vůle tvá.“ ale ve skutečnosti jsme plní představ, jak by to mělo být. A za tím vším je, že nakonec Bohu ve svém životě příliš nevěříme. Ježíš svým učedníkům vysvětluje, ukazuje na smysl Písma a proroků, že to vše už bylo řečeno. Můžeme právem předpokládat, že průměrný žid měl větší znalost Písma než průměrný křesťan. Ony ty všechny pasáže z Písma znali, ale jejich smysl jim nedocházel. A stejně tomu bude i v našem životě. My prostě nevidíme širší souvislosti našeho života. Žijeme ve svém malém světě plném zranění a neuskutečněných nadějí. Naplnění a smysl našeho života, k němuž nás vede Bůh, nevidíme. A tak tedy i my se potřebujeme znovu a znovu zaposlouchávat do slov Písma a učit se poznávat svého Pána o bohoslužbách při lámaní chleba, aby i nám se jednou plně otevřely oči víry. Oči, které už budou vidět, co před tím neviděly.