Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pátek 28. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 21.10 v 8:00 - VŠECHOVICE (kostel Drásov)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > 7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017

2. neděle velikonoční - A - 2017


promluva p. J. Buchty



Žádné dveře nejsou tak pevně zavřené, aby je Kristus nemohl otevřít. Žádný zámek, ani závora jej nemohou zastavit. On je ten, který rozrazil bronzovou bránu a železnou závoru podsvětí (srv. Ž 107,16), on je ten, který přichází i zavřenými dveřmi. V obou případech vyvádí člověka z vězení smrti, strachu, uzavřenosti. Přichází, aby člověka vysvobodil.

Druhá neděle velikonoční zakončuje velikonoční oktáv. Do dnešního dne slavíme Velikonoce a od zítřka budeme mít ještě čtyřicet dva dní dobu velikonoční. Po celou tuto dobu stojí rozsvícený paškál, který jsme zapálili od požehnaného ohně a vnesli do kostela na vigilii vzkříšení, vedle ambonu nebo oltáře. Po slavnosti Seslání Ducha Svatého, zakončující dobu velikonoční, bude paškál opět postaven vedle křtitelnice a rozsvítí se pouze u křtu nebo při pohřbu, při němž je postaven před rakev. Po první tři neděle čteme evangelia, v nichž se učedníci setkávají se vzkříšeným Pánem. Každý z těchto úryvků nám nějakým způsobem odhaluje a uvádí do tajemství zmrtvýchvstání. Minulou neděli jsme slyšeli, jak Petr s Janem utíkají ke hrobu. Nalézají hrob prázdný, ale se vzkříšeným Pánem se zatím nesetkávají. Evangelista popisuje skutečnost pláten a zvlášť zmiňuje okolnost složené roušky, která ležela zvlášť. Petr ještě věřící nebyl, ale… Když jsem se vrátil minulý týden ze vzkříšení a uviděl vloupání na faru, tak tam byly viditelné známky, jak zloději měli naspěch. Neměli čas dávat věci za sebou do pořádku. Apoštolu Petrovi muselo být jasné, že kdyby Ježíšovo tělo bylo ukradeno, tak rouška z Ježíšovy hlavy by neležela někde složená zvlášť. Jan o sobě píše, pokud jeho osobu ztotožňujeme s tím druhým učedníkem, kterého Ježíš miloval, když vstoupil do hrobu, viděl a uvěřil.

Tímto prvním svědectvím víry ve zmrtvýchvstání Jan zakončil úryvek minulé neděle. Dnes nás text jeho evangelia vede dále. Prožíváme v něm kontrast postoje apoštola Tomáše, který slyší svědectví všech ostatních, ale odmítá věřit. V přístupu ke Vzkříšenému si totiž musíme uvědomit jednu významnou skutečnost. Jako apoštolové poznali při veřejném vystoupení svého Mistra, poznali, že Ježíš je Mesiáš, ale zápasili s přijetím, jak cesta Mesiáše bude naplněna, tak je tomu také u skutečnosti vzkříšení. Oni ho viděli umírat a představme si, že my bychom se rozloučili na smrtelné posteli s nějakým člověkem a za tři dny ho mezi sebou viděli zdravého a usměvavého. Okamžitě by nás napadla otázka: „Jsi to skutečně ty?“ a „Je to tak, jak říkáš?“ Jinými slovy, že apoštolové mohli prožít tělesný kontakt se vzkříšeným tělem, ještě neznamenalo, že pochopili onu skutečnost nového života přinášenou zmrtvýchvstalým Pánem. Na jedné straně byli radostní, že mohli být opět s Ježíšem ve společenství, ale to neznamenalo, že ihned přijali, že zde jedná Bůh. Ano, Petr káže, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, ale to bylo až po Letnicích, kdy apoštolové byli naplnění Duchem Svatým. Víme, že do té doby nebyli schopni jednat. A pokud nebyli schopni jednat, tak skutečnost zmrtvýchvstání zatím nepochopili. Tělesně se setkat se Vzkříšeným, mít možnost se ho dotknout, ještě neznamená pochopení a uvěření Božího plánu s vírou ve vlastní vzkříšení.

A najednou můžeme chápat, že Tomáš vlastně nestojí v kontrastu vůči Janovi. On tvrdošíjně odpíral uvěřit skutečnosti zmrtvýchvstání, ale potom padá před Kristem a říká: „Pán můj a Bůh můj!“ Tímto výrazným způsobem posunuje víru ve zmrtvýchvstání. Nejde jen o radostné setkání, ale o víru, že ten, kdo jedná a přede mnou stojí, je samotný Bůh. Dnešní úryvek v sobě nese trochu záludnosti, nepochopení. Tomáš si staví podmínku dotknutí Kristových ran, aby mohl uvěřit. Avšak evangelium o této skutečnosti nakonec vůbec nemluví. Když se Kristus ukázal a vyzval Tomáše, on před ním padá. Nemluví se o tom, že by se svého Pána dotknul a nepřímo to potvrzuje i Ježíš, který neříká, že ses mě dotknul, ale že jsi mě viděl. Co bylo tou skutečností, jež změnila postoj Tomáše? Ježíš prošel uzavřeným hrobem, prošel uzavřenými dveřmi a stanul doprostřed mezi své učedníky, ale dokázal především projít bariérou, nevěrou, kterou si Tomáš vystavěl. A tomuto už se nedá odporovat, potom zde musí být přítomný Bůh. Ať i my prožijeme setkání s Bohem prostupujícím veškerou naši nevěru, hříšnost a neschopnost.