Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pátek 28. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 21.10 v 8:00 - VŠECHOVICE (kostel Drásov)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > 7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017

1. neděle velikonoční - A - 2017


promluva p. J. Buchty



Na co čekáme? Toužíme po nějakém vylepšení tohoto pomíjejícího života, anebo po plnosti? To je to, co se nám snaží zvěstovat Velikonoce.

Neděle velikonoční, v níž slavíme Vzkříšení, je vrcholem celého liturgického roku. Mezi učedníky se začíná šířit zpráva o prázdném hrobu. Slyší svědectví o Zmrtvýchvstalém, ale ještě se s ním nesetkávají. Skutečnost vzkříšení je zde, ale oni sami zatím zůstávají ve tmě. Víme, že evangelista Jan si dovedně zahrává s obraznými vyjádřeními. Mluví o Marii Magdalské přicházející ke hrobu ještě za tmy. Tma v tomto případě znamená nevěru. Marie se ještě nesetkala se vzkříšeným Ježíšem. Evangelia vykreslují cestu každého z nás. I my se setkáváme se svědectvím církve o Kristově vzkříšení, ale to ještě neznamená, že náš život je ve světle. Potřebujeme prožít setkání se Vzkříšeným. Celý rok přicházíme do kostela a nasloucháme Ježíšovým slovům. Apoštolové po tři roky chodili s Kristem, tolik věcí jim bylo řečeno, ale jako by to šlo mimo ně. Do té chvíle, než prožili velikonoční setkání se svým Pánem. Oni to prostě museli zažít, a potom se mohli stát skutečně věřícími. Tuto skutečnost tak snadno opomíjíme. Víra není nějaká ideologie nebo mravnost udržující lidské vztahy na potřebné úrovni. Víra je především setkání se vzkříšeným Pánem. Dotek nového života přinášeného Zmrvýchvstalým. Pokud to není, tak se mnozí lidé právem ptají: „Proč bych měl chodit do kostela?“

Vnímáme jako veliký problém, že mnoho lidí v dnešní době nevěří a zapomínáme, že ten prvořadý problém je u každého z nás. Jsem já věřící? Ne že chodím každou neděli na mši, ale jestli v mém životě září skutečnost nového života, anebo jsem spoután závislostmi na tomto světě jako ostatní, s tím rozdílem, že jednou týdně trávím hodinu v kostele? Připadne mi, že Velikonoce nejsou koncem, ale spíše začátkem. Nejsou koncem v tom smyslu, že svého Pána známe, dlouhou dobu nasloucháme jeho slovům a nyní přijímáme, že on vstal z mrtvých a i nás jednou vzkřísí k novému životu. Prostě, že už to máme zvládnuté. V pohledu na proměněné apoštoly ze setkání s Kristem si uvědomuji, že v mém životě žádná podstatná změna nenastala. Ve skutečnosti stále žiji pro tento svět. Člověk si uvědomí v pohledu na Vzkříšeného hodnotu života, jíž on přináší a touží do této skutečnosti vstoupit. Jako když někdo uvidí druhého, jak plynule ovládá anglický jazyk a je schopen se domluvit s lidmi z celého světa a začne dlouhé úsilí, aby i on takového cíle dosáhl. Je tedy potřebné se ptát, zdali náš život neodpovídá situaci, kdy sice vnímáme prázdný hrob, ale vlastní setkání se Vzkříšeným se zatím neuskutečnilo. Jak již zaznělo, pro toto setkání nestačí jen naše smysly. Ježíš se nevrací do našeho pozemského života. Ona skutečnost už může být plně pochopena a přijata pouze vírou. Dostali jsme od Boha oči, abychom se jimi dívali, ale nakonec, abychom mohli skrze náš rozum poznávat i věci, které jsou naším očím neviditelné.

Opět stojíme na začátku. Velikonoce, hlas církve, liturgie jsou svědectvím prázdného hrobu a v návaznosti na ně nastupuje cesta víry každého z nás. Ono setkání se Vzkříšeným je osobní prožitek. Mohu o tom slyšet, ale zkušenost si musím udělat sám. Od zítřejšího dne se začneme připravovat na další Velikonoce. Budeme naslouchat slovům našeho Pána, vstupovat do jeho vedení, abychom se i my dostali do pohledu víry, v němž budeme vnímat jeho přítomnost. Přítomnost, která není živá pouze v kostele, i když je to velmi důležité. Přítomnost Pána vstupujícího do potíží a starostí každého dne a přinášejícího nový život, i když nám tento pozemský pomalu chátrá. Pokud nám připadne, že ve své víře stojíme stále pouze na začátku, tak je to výborné zjištění. Připadne nám, že se v našem životě nic neděje, ale Bůh neustále pracuje. Prohlubuje naše vnímání víry a jednou se to zlomí a my budeme schopni vidět a do skutečnosti nového života vstoupit.