Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pátek 28. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 21.10 v 8:00 - VŠECHOVICE (kostel Drásov)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > 7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017

5. neděle postní - A - 2017


promluva p. J. Buchty



Nakonec v postní době nejde jen o nějaké polepšení, ale je to otázka života a smrti. Věčný život můžeme žít jen ve vztahu k Bohu, jako dětí Boží.

Můžeme říci, že evangeliem páté neděle postní vrcholí výpověď Božího slova provázejícího nás dobou postní. O Popeleční středě se nám může zdát, že se ocitáme na začátku dlouhého neurčitého období, ale pokud se necháme oslovit Božím slovem, tak můžeme prožívat velikou stahující dynamiku Božího slova. Dnešní neděle je již poslední před velikonočními událostmi, které začneme prožívat o Květné neděli. V Ježíšově životě se začne naplňovat jeho cesta kříže a před tím, než do těchto událostí vstoupíme, slyšíme Ježíšovo zvolání: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“

Dnešní vzkříšení Lazara je také posledním znamením, jak mluví evangelista Jan o Ježíšových zázracích. V jeho evangelium je jich pouze sedm a gradují. Začíná se proměněním vody ve víno na svatbě v Káni a postupně jdou nahoru a končí u vzkříšení Lazara, který je už čtyři dny v hrobě. Všechny jsou podrobně popsané a odkazují na nějakou hlubší duchovní skutečnost. Přímo to Ježíš říká po nasycení velkého zástupu, kdy ho lidé hledají a Kristus je vybízí: „Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný.“ (Jn 6,27) Ježíš tedy nekoná zázraky, aby nás ohromil, ale aby nám skrze ně, něco důležitého sdělil. Chce nás uschopnit k vidění duchovních skutečností skrze vnější zkušenost. Pokud bychom chtěli být přesní, tak ten největší zázrak, který Ježíš vykonal, je jeho vlastní vzkříšení, a všechno před tím, i dnešní vzkříšení Lazara, na tuto skutečnost jen odkazuje.

Skutečnost Kristova vzkříšení již překračuje hranici viditelného světa a nakonec může být pochopeno jen vírou. Zde už naše smysly nestačí. Mezi vzkříšení Lazara a Kristovým vzkříšením je hluboký a podstatný rozdíl. Ježíš se nenavrací k našemu pozemskému životu. On vstupuje do skutečnosti nového života nespoutaného smrtí na rozdíl od Lazara, který se pouze vrátil ke svému pozemskému bytí s utrpením, nemocí a nakonec i smrtí. Proto také vrchol dnešního evangelia není ve vlastním vzkříšení, kdy Kristus povolal Lazara z hrobu. I když to muselo být velice zajímavé, když vyšel z hrobu čtyři dny mrtvý člověk. To nejdůležitější je Ježíšovo zvolání: „Já jsem vzkříšení a život.“ Vlastní vzkříšení Lazara jen odkazuje na pravdivost Kristových slov. Avšak Kristova slova dalece překračují ono znamení, které vzkříšením Lazara Ježíš dává. Stejné je to i při zázračném rozmnožení chlebů, kdy nakonec nejde o naplnění našeho břicha, ale o chléb k věčnému životu. Naplnění, nasycení naší touhy, jež každý z nás nese ve svém životě. Ježíš nás tedy přes viditelné smyslové znamení přivádí k pochopení a přijetí duchovních skutečností majících klíčový vliv na to, aby byl člověk šťastný. Toužíme být bohatí, slavní a na příkladu takových lidí nakonec vidíme, že to ke štěstí nevede. Najednou můžeme vidět onu rafinovanost ďáblových pokušení na poušti. Problém hladu je závažný, ale kdyby Ježíš dal chléb chudým, již by nemohl přinést chléb pro nasycení hladu člověka.

A tak i zde Ježíši nejde o to, aby nám především zajistil pozemskou nesmrtelnost. Protože dříve nebo později se tímto světem nasytíme. Čím jsem starší, tak více dokáži pochopit svědectví velmi starých lidí, kteří mně říkali, že už je na světě nic netěší. My toužíme po plnosti života, zde žijeme ve stínu smrti. Marta věří ve vzkříšení, ale až někdy jednou. Je na tom podobně jako většina z nás, kdy vzkříšení je záležitostí nějaké vzdálené a neurčité budoucnosti. Ježíš to ovšem staví jinak. On je vzkříšení a život. Tam, kde je on, nemůže panovat smrt. Není to až někdy u Boha, je to neustálé teď a my jsme voláni, abychom do vztahu k Bohu nyní přítomného v našem životě vstoupili. Ale proč tedy Ježíš umírá, když je vzkříšení a život? Na něm totiž umírá náš hřích. On to vzal na sebe. A i v nás musí umřít naše lidská přirozenost, abychom jednou mohli plně patřit Bohu. (Srovnej Řím 6,6)