Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pondělí po 2. neděli adventní  | nejbližší Bohoslužba bude: 12.12 v 18:00 - za Boženu Skoupou, sourozence a živou rodinu - MALHOSTOVICE (kostel Malhostovice)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > 7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017

1. neděle postní - A - 2017


promluva p. J. Buchty



Spása bývá mylně chápána jako dar až pro život po smrti. To je ale zúžení. "Voda tryskající do života věčného" (V 15) je něčím, co dostáváme křtem už tady.

Občas jsem s farníky řešil otázku zábav v postní době. Dříve narození si pamatují, že bylo církevní přikázání se těchto společenských akcí v době adventní a postní zdržet. Musíme si říci, že takové přikázání již neexistuje, ale to neznamená, že bychom se s touto skutečností neměli zaobírat. Církev spíše očekává vyzrálost a odpovědnost u jednotlivých věřících. Ve své kněžské službě jsem spíše vnímal, jak může vypadat účast na nedělní bohoslužbě po probdělé noci, pokud člověk do kostela vůbec přijde. Je třeba brát vážně třetí Boží přikázání, které mluví o svěcení svátečního dne, a ještě tím víc v době postní. Celá postní doba je cestou k obnově našeho vztahu k Bohu, abychom byli skutečnými křesťany, Božími dětmi v tomto světě a každá z postních nedělí je důležitým milníkem. Tak trochu jako, když děti hrají na stopovanou a mají předepsané stanoviště, aby se mohly dostat dál. První neděle otevřela možnost přemoci zlého ducha a druhá na ni navázala s výzvou: „Vyjdi!“ Od dnešní třetí neděle začínáme číst dlouhá evangelia, která původně byla katechezemi, jimiž církev připravovala čekatele na přijetí křtu o Velikonocích. Každá ze tří nedělí představují Krista jako Spasitele. Dnes je společné téma voda, jako znamení Boží milosti. Za týden to bude světlo, abychom o páté, těsně před tím, než začneme prožívat velikonoční události, mohli slyšet Ježíšovo zvolání: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. (Jn 11,25)

Vraťme se k dnešnímu Božímu slovu. Ježíš se setkává se samařskou ženou u Jakubovy studny a nemá si vodu čím načerpat. Tak trochu tristní situace. Sám Boží Syn je kousíček od vody, ale nemůže se k ní dostat a žádá ženu, aby mu dala napít. Je dobré si uvědomit důležitý podtext celého dnešního setkání Ježíše se Samaritánkou. On přichází jako potřebný. Ten, jenž se stal v našem světě bezbranný a závislý na pomoci druhých. Možná se nám vybaví skutečnost Vánoc, kdy Boží Syn leží jako bezbranné dítě v betlémských jeslích. Tak k nám v našem životě přichází Bůh. My jsme silní a mocní tohoto světa, on k nám přichází bez prostředků a žádá nás o napití. Žena je překvapena, protože Ježíš překračuje všechny společenské konvence i osobní vhodnost daného člověka. Člověk nemá cenu pro Boha pro to, kým je, anebo jaký je. Člověk má cenu pro Boha pro to, čím se může stát. Všichni jsou voláni, aby vstoupili do vztahu k němu. Pokud je člověk ochoten vnímat skromnou přítomnost Boha v tomto světě skrze dobro, lásku, pravdu… a je ochoten nějak podat tomuto „slabému Bohu“ pomocnou ruku, situace se rázem obrací. Najednou je to sama žena, která uslyší nabídku uhasit žízeň. Ježíš začíná mluvit o vodě, která se nemusí namáhavě čerpat ze studny. Žena to nejprve nechápe, myslí na každodenní dřinu, kdy den co den musela přicházet ke studni.

Tím, že jí Ježíš vypráví o pěti mužích, které měla, nejen odkrývá, že zná její touhu, ale že její touha zůstává nenaplněná: „…a ten, kterého máš teď, není tvůj muž.“ Žena si začíná uvědomovat, kam Ježíšova slova směřují. Touha, žízeň po naplnění života je u každého z nás. Ježíš nejen, že tyto našeho touhy zná, ale je schopen dát „živou vodu“. Je schopen otevřít v našem životě pramen tryskající do věčného života. Touhu, naplnění, které nemůže být překonáno smrtí. Žena poznala šest mužů, ale až v setkání s Kristem si uvědomuje, koho hledá. Kolik mužů nebo žen už měl každý z nás? (Nemusí se jednat o nějaké sexuální vztahy, ale o nenaplněné touhy, pro něž jsme spotřebovali mnoho sil života.) Celým Starým zákonem prochází jedna ze základních skutečností, kdy Hospodin je snoubencem (manželem) a Izrael snoubenkou (manželkou). A i Ježíš hned na začátku svého veřejného vystoupení se představuje jako ženich. Vše je do času, ale vztah k Bohu bychom měli žít celou věčnost a jsme