Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pátek 28. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 21.10 v 8:00 - VŠECHOVICE (kostel Drásov)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > 7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017

2. neděle postní - A - 2017


promluva p. J. Buchty



Pomalu postupujeme dobou postní. Jako bychom stáli na začátku našeho vztahu k Bohu. A Bůh nás volá, abychom se pro něho rozhodli více a lépe, než tomu bylo před tím.

Mluvili jsme o to, že každou první postní neděli se čte evangelium o pokušení Páně na poušti. Stejně si můžeme říci i dnes, že každá druhá neděle ukazuje na Ježíšovo proměnění na hoře, kterou tradice označuje horou Tábor. Společné téma minulé neděle tedy bylo pokušení. Ďábel zvítězil nad našimi prarodiči a tím i celé lidstvo upadlo do otroctví hříchu. A skrze náklonost ke zlu do jisté míry Zlý ovládá každého člověka. Přichází Ježíš a toto panování zla ve světě narušuje. Nad ním ďábel nezvítězil a v Ježíši Kristu mohou nad ďáblem zvítězit všichni lidé. Dnešní neděle opět tematicky navazuje na poselství prvního postního týdne. Otevřela se nám cesta, v níž můžeme přemoci zlo. Celá dnešní bohoslužba mluví o putování. První slovo, které zachycuje kniha Genesis, když Bůh osloví Abráma, zní: „Vyjdi…“ V evangeliu Ježíš také vyvádí své učedníky na vysokou horu. Cesta, putování je v bibli časté téma. Všichni praotcové vyvoleného národa byli kočovníci a na své cestě se nechávali vést Bohem. Izrael by veden Bohem z egyptského otroctví do zaslíbené země. Odtud je i silná tradice poutí obsažená v životě církve. Prostě vyjít ze svých zvyklostí a hlouběji se setkat s Bohem na určitém posvátném místě.

V případě Abráma, pozdějšího Abraháma, praotce vyvoleného národa byla tato skutečnost mnohem a mnohem hlubší. On žil v pohanském prostředí. Celý jeho život byl spjatý s modloslužebným prostředím pohanů. Bůh po něm žádá, aby z této prostředí vystoupil. Povolání Abraháma je o tolik závažnější, když si uvědomíme, že ho Bůh povolává v pětasedmdesáti letech. On celý svůj život prožil v určitém prostředí a nyní toto všechno, vztahy k druhým lidem, s nimiž žil, má opustit. Dokáže se na Boha spolehnout vstoupit na cestu putování s Bohem, které bude trvat desetiletí, a které nebude prosté pochybností, úzkosti a hledání. A tak tedy Abrahám opouští zajištěnou minulost a vstupuje do nezajištěné budoucnosti pouze s vírou na Boží přísliby. A zde se dotýkáme skutečnosti, jak se projevuje skutečná víra v životě člověka. Není to něco statického, ale dynamického. Je to cesta života, v níž opouštím své pohodlí a jistoty života a jsem ochoten vstoupit na cestu Božího vedení. Když by člověk zůstal ve svých pozemských jistotách, tak by se uchránil mnohých problémů a těžkostí, ale prostě by zůstal tam, kde je. Pro tento jasný postoj víry apoštol Pavel nazývá Abraháma praotcem víry. V Abrahámové životě se naplnilo skutečné pozemské putování. V našem životě tomu tak být nemusí, ale může se být jistí, pokud se budeme snažit o postoj víry, i po nás Bůh bude žádat, abychom dokázali vyjít.

V postní době nejde jen o nějaké polepšení života: „Hodně jsem se hádal se svou manželkou, tak teď se budu hádat méně.“ Jde o obnovu našeho vztahu k Bohu, abychom byli skutečnými Božími dětmi. Abychom přetrhali pouta závislostí a hříchu, jež nás svazují. A to nejde jinak, než že poslechneme Boží hlas ve svém nitru, který i nám říká: „Vyjdi.“ Ano, můžeme v Ježíši Kristu zvítězit nad pokušitelem, ale nejde to, aniž bychom vyšli ze svého způsobu myšlení a jednání. Je naprosto přirozené, že se ve svém životě obklopujeme jistotami, o něž opíráme svůj život. Naše hříšnost je zažraná do našeho jednání více, než si myslíme. Každý z nás cítíme nějak výzvu Boha, abychom opustili. Abychom opustili své smýšlení a spolehli se na jeho slovo. Abychom ve svém srdci nastoupili cestu putování, po níž nás bude vést. Cestu, v níž Bůh bude sledovat, abychom přemohli zlého ve svém životě. Je dobré a potřebné abychom konali dobré skutky a ukládali si půst, ale bylo by to málo, kdybychom nebyli schopni poslechnout hlas Boha. A to třeba i padesáti, šedesáti nebo sedmdesáti letech.