Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pondělí po 2. neděli adventní  | nejbližší Bohoslužba bude: 12.12 v 18:00 - za Boženu Skoupou, sourozence a živou rodinu - MALHOSTOVICE (kostel Malhostovice)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > 7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017


promluva p. J. Buchty



Jsme zde nejen proto, abychom se setkali s Kristem a slyšeli jeho požadavky, co znamená být dítětem Božím. On nám k tomu chce dát i moc.

Pokračujeme v četbě horského kázání z Matoušova evangelia. Mluvili jsme o tom, že je v něm obsažen souhrn Ježíšova učení. Slovům horského kázání budeme ještě naposledy naslouchat příští neděli. Ale už nebudeme mít možnost slyšet závěrečnou část o stavbě dvou domů, kterými Matouš podtrhuje Ježíšova slova, abychom dům našeho života stavěli na skále. Naposledy příští neděli, protože potom již opět začne doba postní. Je tedy třeba se ptát, zdali skutečně do svého života přijímám všechny Ježíšovy požadavky. Víme, že v horském kázání Ježíš zdokonaluje chápání Božích přikázání. Neruší, ale vyzdvihuje na vyšší úroveň. Je v tom obsažena „vyšší spravedlnost“, o níž Ježíš mluvil minulou neděli. Ale to není to jediné, co nás může zaujmout. V horském kázání je šest antitezí. Většinou začínají slovy: „Slyšeli jste, že bylo řečeno…, ale já vám říkám.“ Ježíš zde vystupuje v roli božského zákonodárce. S takovou autoritou nad Zákonem od Mojžíše uložený samotným Bohem, může mluvit zase a pouze jenom Bůh.

Je zajímavé, jakým způsobem Ježíš dané antiteze klade. Na začátku stojí vztah k druhým lidem, které máme považovat za své bratry. V našem životě to máme postavené tak trochu jinak. Jsme přesvědčeni, že náš vztah k Bohu je vyrovnaný a my jen dotahujeme blíženeckou lásku. Ježíš to staví opačně: Jak můžeš přicházet k Bohu a myslet si, že je vše v pořádku, pokud podporuješ nesrovnalosti vůči druhým lidem? Pokud chceš předstupovat před Boží tvář, tak se nejprve zamysli, jaký vztah k druhým lidem neseš ve svém srdci. Můžeš si myslet, jak jsi zbožný a přesto žít na úrovni pekla. Hned druhá a třetí antiteze vrací původní Stvořitelův plán, jaký vztah by měl být mezi mužem a ženou. Ten druhý není stvořen proto, aby se stal objektem mé žádostivosti, ale abychom dokázali vytvořit trvalý vztah vedoucí k opravdové lásce. Teprve až Ježíš ve třech prvních antitezích řeší základní vztahy mezi námi lidmi, dává čtvrtou týkající se úcty a zbožnosti vůči Bohu. Opravdová úcta k Bohu stojí na úctě vůči člověku. Apoštol Jan napsal: „Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí.“ (1Jn 4,20) Snaha naplňovat předcházející Ježíšovy požadavky nakonec vede k pravdivosti mého života, co Ježíš podtrhuje slovy: „Ale vaše řeč ať je: ano, ano – ne, ne. Co je nad to, je ze Zlého.“ (Mt 5,37)

Dnešní evangelium pokračuje pátou a šestou antitezí a mohli bychom říci, že stojíme na vrcholu Ježíšových požadavků. Vidíme, jak nás Ježíš vede pomalu od základních lidských vztahů až k dokonalosti podobající se samotnému Bohu. Ježíš nejprve mluví o tom, abychom neodpláceli zlem za zlo. Ale to neznamená, abychom se nesnažili o spravedlnost. On sám, když stál před veleradou a dostal od služebníka políček, se ohradil, aby zdůvodnil, proč ho bije. (Jn 18,23) Přes veškerou naši snahu o spravedlnost nebude lidská snaha dokonalá. Musí být provázena odpuštěním, bez kterého by se stala pomstychtivostí a konečnou spoluprací se zlem. Ježíš žádá po svých učednících, aby z tohoto kolotoče zla dokázali vystoupit. Jako křesťané jsem volání, abychom ve svém životě dokázali přetrhávat ony řetězy zla spoutávající lidské společenství. A poslední antitezí už své učedníky připodobňuje k svému nebeskému Otci. Dokonce dvakrát to tam zaznívá: „…buďte syny svého nebeského Otce.“ a „…buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ Vrcholem je tedy láska k nepřátelům. Být dobrým ke každému člověku, i když si naši lásku nezasluhuje.

V prologu sv. Jana jsme o Vánocích četli: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ (Jn 1,12) Ježíš to po nás tedy jen nežádá, on nám k tomu dává moc. Ale chceme jít tímto směrem?