Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pondělí po 2. neděli adventní  | nejbližší Bohoslužba bude: 12.12 v 18:00 - za Boženu Skoupou, sourozence a živou rodinu - MALHOSTOVICE (kostel Malhostovice)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > 7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017

4. neděle v mezidobí - A - 2017


promluva p. J. Buchty



Ježíš svým slovem vytváří nový prostor. Jako lidé chceme být spokojení a úspěšní. A Ježíš nám ukazuje, že tam, kde se nám nedostává, můžeme být obdarováni mnohem více.

Minulou neděli jsme mluvili o tom, že každé čtení při nedělní bohoslužbě má své místo. První čtení souzní a připravuje slyšení evangelia. Je tam tedy vždy obsažena nějaká společná myšlenka. První čtení nám pomáhá, jakým prvotním způsobem se přiblížit k významu Ježíšových slov. Druhé čtení stojí většinou se svým poselstvím samostatně. Mluvili jsme o tom, že apoštolové vedli první křesťanské obce ke správnému prožívání víry. Dnešní neděle je určitou výjimkou. Všemi čteními prochází jedna společná myšlenka. V dnešním úryvku z druhého čtení prvního listu apoštola Pavla Korinťanům se nachází na začátku věta: „Jen se podívejte, bratři, komu se u vás dostalo povolání!“ Velká část obce se skládala z malých lidí, řemeslníků, přístavních dělníků, otroků a malých obchodníků. Prostě na tehdejší dobu bezvýznamných lidí. K tomu si můžeme připočíst skutečnost, že antický svět manuální prací opovrhoval. Až křesťanství svým mnišským heslem: „Modli se a pracuj.“ dokázalo toto vnímání změnit. Vžijme se do situace, kdyby apoštol Pavel vstoupil i do našeho společenství a pronesl stejnou větu: „Jen se podívejte, bratři, komu se u vás dostalo povolání!“ Nejsem si jist, zdali bychom ho dále poslouchali.

Přesto o této skutečnosti mluví celé Písmo i samotný Ježíš. Již v prvním čtení jsme slyšeli: „Uprostřed tebe zanechám lid pokorný a chudý.“ A samotný Ježíš pronesl jasnou větu: „Chudým se zvěstuje evangelium.“ (Mt 11,5) Stále stojíme na začátku liturgického roku a Boží slovo nám připomíná základní skutečnosti, na nichž stojí naše víra a vztah k Bohu. Skutečnosti, na nichž musíme stavět. Základy, bez nichž by se celá naše víra hroutila. Mluvili jsme o povolání ke svatosti, bez něhož nejsme schopni pochopit své křesťanství. Minulá neděle nám vykreslila požadavek jednoty našeho společenství. A dnes slyšíme, že jen chudí mohou být otevřeni Božímu působení. Ovšem daný výraz „chudí“ musíme správným způsobem pochopit. Stačí vnímat Boží slovo dnešní neděle. Sofoniáš v prvním čtení vybízí: „Hledejte Hospodina, všichni pokorní v zemi…“ Biblický výraz chudoby tedy úzce souzní s pokorou. Latinský výraz pro pokoru je humility, což v sobě nese podobnost s významy nízkost, poníženost a také půdu. Pokud tedy mluví Písmo o chudých, je tam silné zabarvení významu malosti a skromnosti. Těch, kteří jsou si vědomi své omezenosti a slabosti a nevyvyšují se. Před Bohem se to samozřejmě týká i vědomí vlastní slabosti a hříšnosti.

Evangelium jde ve svém upřesnění dále, když mluví ve svém blahoslavenství o chudých v duchu. Není tedy úplně rozhodující vnější stav věcí, ale vnitřní postoj, jenž člověk před Bohem a druhými zaujímá. V neděli jsme měli s děvčaty přípravu na biřmování, při níž jsme probírali také sedmé přikázání. Zmiňovali jsme si skutečnost, že majetek snadno způsobí slepotu člověka, kdy člověk přestává vnímat svou slabost a zranitelnost a místo pokorného postoje před Bohem hledá zajištění ve věcech světa. Jeho srdce se stává plné a Boha ke svému životu nepotřebuje. Ovšem tuto skutečnost nezpůsobuje jen majetek, ale celková úspěšnost. Tam, kde je člověk dobrý a stačí si sám, už není místo pro Boha. Z různých pohledů dnešní bohoslužby slova jsme schopni pochopit význam slova chudoba. Mějme odvahu se skutečně setkávat se sebou. Dnešní svět nám může nabízet spoustu zábav a vytržení, aby tomu tak nebylo. A v daném setkání se sebou a prožívání vlastní chudoby poznáváme svou potřebnost, s níž jsme schopni jako chudí předcházet před našeho Pána. Vztah k Bohu se nerodí v tom, jak jsem dobrý, ale jak jsem slabý, omezený a hříšný.

Samozřejmě tento pravdivý postoj nejen ovlivňuje můj vztah k Bohu, ale i k ostatním křesťanům. Vím, že mě Bůh přijímá a i já se musím snažit přijímat ty druhé.