Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pondělí po 2. neděli adventní  | nejbližší Bohoslužba bude: 12.12 v 18:00 - za Boženu Skoupou, sourozence a živou rodinu - MALHOSTOVICE (kostel Malhostovice)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > 7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017

2. neděle v mezidobí - A - 2017


promluva p. J. Buchty



Evangelium svědčí o Ježíši Kristu. Jediné evangelium, které svět čte, je život nás křesťanů, jak o něm svědčíme my?

Během svého kněžského působení, než jsem přišel do Stonařova, jsem prošel celkem čtrnácti farnostmi. Toto číslo by bylo větší, pokud bych se po šestnácti letech nevrátil zpět do Tišnova, kde jsem kaplanoval. Stonařov, Pavlov a Vílanec jsou patnáctou až sedmnáctou farností. Jsou to také, až asi na dvě výjimky, nejmenší farnosti, v nichž jsem jako kněz působil. Farnost Bystřice nad Pernštejnem a Tišnov byly dvě největší, kde bylo na nedělní bohoslužbě až sedm set lidí. Život věřících v nich byl velice pestrý. Různá společenství, aktivity, mládež, krásné mše pro děti. Možná, že se můžeme tak trochu s obdivem a touhou koukat na možnosti, jež velká farnost nabízí. Mají velkou výhodu, jsou tak zvaně sociálně silné. Kde se na našem místě sejdou dva až tři lidi, tam se jich sejde dvacet až třicet. A samozřejmě síla společenství zde zákonitě působí. Přesto tyto farnosti v sobě nesou určitou těžkost. Tak velká masa lidí se zákonitě rozdělí na menší celky, které o sobě tak trochu nemusí vědět. Lidé pravidelně přicházející na jednu nedělní bohoslužbu, prostě neví o těch, kteří pravidelně přicházejí na tu druhou. Z toho pak plyne určitý pokles vědomí sounáležitosti a následně i odpovědnosti za své farnosti, než tomu bývá u menších farností.

Jednou jsem slyšel zajímavou přednášku o působení apoštola Pavla. Bývá nazýván apoštol národů, anebo také apoštol pohanů, pro jeho bohatou misijní činnost. Zakládal křesťanské obce v tehdejším starověkém světě. Názvy těchto obcí většinou známe z jeho listů, jim adresovaných. Daný řečník vyslovil myšlenku, která mě dosti překvapila. Tehdejší církevní obce založené apoštolem Pavlem byly na naše poměry malé. Mohly obsahovat maximálně sto členů. Početně odpovídají malým farnostem v dnešní době, jako je i farnost ve Stonařově a Pavlově. Ale to není jediná zajímavá věc, kterou dnešní druhé čtení nabízí. Řecký Korint bylo město disponující dvěma přístavy. Díky rušnému obchodu velice zbohatlo. Z tohoto slavného období Korintu pochází věta: „Ou pantos plein es Korinthon“, což lze volně přeložit jako: „Ne každý může jít do Korintu“, čímž je připomínán zdejší nákladný životní styl. Město bylo proslulé svými kněžkami – prostitutkami z Afroditina chrámu nabízející své služby bohatým obchodníkům a mocným politikům během jejich cest do Korintu. A v tomto zkaženém prostředí žila korintská církev. Apoštol Pavel s ní měl největší těžkosti a musel tepat ve svých listech mnohé mravní problémy.

Přesto, co vše bylo v předchozím řečeno, v dnešním úryvku nazývá korintské křesťany „svatými“. Mluví o tom, že byli povoláni do stavu svatých. Je zde rozdílný pohled na pojem svatosti. Nejedná se o mravní dokonalost, ale povolání. Jejich svatost nevycházela z jejich mravní bezúhonnosti, ale skutečnosti, že od křtu patří Ježíši Kristu. Možná bychom měli trochu změnit pohled na svatost. Chápeme ji, jako něco divného a do našeho světa nepatřícího. Bohužel mnoho křesťanů sice v oblasti víry horlivých, ale jinak lidsky někdy až hodně nevyzrálých, v očích tohoto světa svatost silně kompromitují. Liturgie nám říká a za chvíli budeme před proměňováním volat, že jediný je svatý. Bůh a jeho Syn Ježíš. Svatost spíše spočívá v tom, nakolik patříme Ježíši Kristu. Nakolik se ztotožňujeme s jeho myšlením a konáním. Vstupujeme po době vánoční opět do liturgického mezidobí. Dnešní liturgie ukazuje Ježíše jako světlo a Beránka Božího. Budeme opět naslouchat jeho slovům. Vím, že je známe, ale spíše se ptejme, nakolik to ve svém životě děláme? Toto je opravdová svatost, nakolik pracuji a chci, abych konal, jak říká Ježíš a ne jak se mi daří být mravním borcem, který neudělá nic špatného.

Potom i naše malá farnost nebude malou, protože uprostřed ní bude vzkříšený Pán se svou mocí přinášet nový život.