Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pátek 28. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 21.10 v 8:00 - VŠECHOVICE (kostel Drásov)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > 7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017

Slavnost Zjevení Páně - 2017


promluva p. J. Buchty



Prožíváme dnes druhou největší vánoční slavnost. Přesně před dvěma týdny jsme do Vánoc vstoupili slavností Narození Páně a dnešní slavností Zjevení Páně Vánoce prakticky opouštíme. Zítra bude ještě poslední vánoční svátek Křtu Páně, ale protože zde nejsou bohoslužby, tak dnes dobu, v níž oslavujeme narození Božího Syna, opouštíme. Přesto dnešní slavnost je tou nejpůvodnější vánoční slavností slavenou v církvi. Křesťané obrácení z pohanství se radovali nad jejím poselstvím, že Boží Syn se narodil pro všechny lidi, ne pouze pro vyvolený národ. Pokud tedy máme pochopit smysl dnešního slavení, je třeba, abychom měli tuto skutečnost na paměti. Je v ní vyjádřená radost nad spásou nabízenou všem lidem. Vyvolený národ se dějinami postupně propracovával k příchodu Mesiáše. Pohané tuto dlouhou a bolestnou cestu nemuseli podstoupit. Avšak nakonec Boha přicházejícího do lidského společenství může objevit každý člověk. Samozřejmě chápání této skutečnosti v naší církvi se radikálně proměnilo. Vyvolený národ jako celek nakonec odmítl Boží nabídku spásy. Naše církev je prakticky složená z obrácených pohanů. A i v naší zemi po období tisíciletého křesťanství si to nedokážeme jinak představit.

Víme, že lidská přirozenost je stejná a způsoby lidského jednání se stále opakují. I my se svými znalostmi a zkušenostmi v oblasti víry jsme ve stejném pokušení. Jakoby nám dnešní slavnost znovu připomínala, že Boží jednání je stále nepředvídatelné a my musíme mít ochotu stále znovu vystoupit na cestu hledání Boha. Ježíšovo narození v chudé betlémské stáji nebylo jen nečitelné pro příslušníky židovského národa, ale také překvapením pro mudrce od východu. Člověk musí využít všech svých vědomostí při hledání Boha, ale nakonec ze všech svých vědomostí musí vystoupit, přijmout přicházejícího Boha, tak jak si to vůbec nepředstavoval. Onen poslední krok není vůbec jednoduchý a můžeme vidět v Písmu, že nakonec ti, kteří měli být narození Mesiáše nejblíže, ho vůbec nedokázali udělat. Herodes si povolává znalce zákona, ti znají a dokážou říct přesně ono proroctví, mají svědectví pohanských mudrců, ale nakonec to s nimi vůbec nic neudělá. A tak, i když se jim události „dějí před nosem“, zůstávají stranou. Abychom si rozuměli. Zde se již nejedná o hodnocení dané historické události. My nakonec nevíme, v jakých okolnostech oni znalci žili a zda měli možnost nějak reagovat. Spíše se zaměřme na to, zda zpráva z evangelia nevypovídá něco o nás. My jsme tak znalí Božího slova, ale dokážeme ho propojit s naším denním životem? Pokud mluvíme o tom, že Vánoce jsou potvrzením Božího vstupu a přítomnosti do našeho světa a Boží slovo toto Boží jednání odkrývá, jak je tedy možné, že i my často zůstáváme stranou? Nebuďme příliš kritičtí k oněm znalcům zákona, protože Boží slovo možná spíše než o nich, mluví o nás. I my můžeme být příliš uzavření do svých představ a závěrů, které jsme si vytvořili ve své víře a spojili s naším námi přijatelným životním stylem, že žádnou změnu a nakonec i nalezení Boha přítomného v našem životě, nakonec nehledáme. Je to hrozné vyslovit, ale v našem náboženství nakonec pro Boha, který je vždy nějak jiný, vůbec nemusí být místo. Oproti zákoníkům stojí mudrcové od východu prakticky nemající nic ve srovnání s učenými židovskými muži. Jedno důležité mají – touhu. A jsou pro ni ochotni mnoho obětovat. I jejich představy o narozeném židovském králi byly jiné, protože ho zpočátku hledali v královském paláci. Dokázali se pokořit a poklonit chudému dítěti a potom se prostě vrátili.

Měla daná dlouhá cesta smysl? Tak prostinké. Měla, oni nalezli Boha, nalezli ho, tak jak ho před tím neznali a odnášeli si to ve svém srdci. A v tom nám jsou příkladem. Začněme hledat i my!